NICK DUNNE
SEDM DNŮ POTÉ
Nastal čas. Přesně v osm ráno centrálního čili v devět newyorského času jsem zvedl telefon. Moje žena byla zcela prokazatelně těhotná. Já jsem tedy prokazatelně hlavní – jediný – podezřelý. Obstaral jsem si právníka, dnes, a měl to být právě ten právník, kterého jsem nechtěl a absolutně nepotřeboval.
Tanner Bolt. Neradostná nezbytnost. Najděte si kteroukoli webovou stránku s právnickými službami, podívejte se na nějaký pořad o skutečném zločinu, a hned se tam objeví opálená tvář Tannera Bolta, z níž vyzařuje zápal a zájem o jakéhokoli exota, kterého zastupuje. Ve čtyřiatřiceti se proslavil zastupováním Codyho Olsena, majitele jedné restaurace v Chicagu obviněného z toho, že uškrtil svou ženu ve vysokém stupni těhotenství a její mrtvolu ukryl na skládce. Služební psi zachytili pach mrtvoly v kufru jeho mercedesu, prohlídka jeho notebooku přinesla mapu nejbližší skládky, kterou si někdo vytiskl toho rána, co manželka zmizela. Naprosto jasná věc. Když Tanner Bolt skončil svou práci, všichni – včetně policejního oddělení, dvou členů nějakého gangu z chicagského West Side a nabručeného vyhazovače z nočního klubu – byli obviněni, jen Cody Olsen ne, ten vyšel ze soudní síně a všem okolo kupoval koktejly.
V následujících deseti letech se Tanner Bolt proslavil jako Manžílkovský jestřáb – vrhal se na velké případy zavražděných manželek a zastupoval v nich manžely obviněné z vraždy. Ve více než polovině z nich uspěl, což nebylo špatné vzhledem k tomu, že ty případy byly obvykle hrozné, obvinění mimořádně nesympatičtí lidé – záletníci, narcisové, sociopati. Tannerova další přezdívka byla Obhájce čuráků.
Měl jsem se s ním sejít ve dvě odpoledne.
„Tady Marybeth Elliottová. Prosím, zanechejte vzkaz a já se vám co nejdříve ozvu.“ řekla hlasem stejným jako Amy. Amy, která se neozvala co nejdřív.
Hnal jsem se na letiště, abych odletěl do New Yorku a setkal se tam s Tannerem Boltem. Když jsem žádal Boneyovou o povolení opustit město, zřejmě ji to pobavilo: To policajti ve skutečnosti nedělají. To je jen ve filmech.
„Haló, Marybeth, tady zase Nick. Musím s vámi nutně mluvit. Chtěl jsem vám říct. ech, že jsem o tom těhotenství opravdu nevěděl, jsem tím stejně překvapený, jako musíte být vy. ehm, a taky si najímám právníka, to jen abyste o tom věděli. I Rand to myslím navrhoval. Takže. víte, že neumím zanechávat vzkazy. Doufám, že mi zavoláte.“
Boltova kancelář byla ve středu města, nedaleko od místa, kde jsem dřív pracoval. Výtah mě rychle vyvezl do šestadvacátého poschodí, ale jel tak hladce, že jsem si nebyl jistý, jestli se pohybuju, dokud mi nezalehly uši. Tam přistoupila nějaká blondýnka s pevně semknutými rty v elegantním kostýmku. Netrpělivě poklepávala špičkou boty, čekala, až se dveře zavřou, pak na mě štěkla: „Proč nezmáčknete zavírání dveří?“ Obdařil jsem ji úsměvem, kterým obdařuju podrážděné ženy, Amy ho nazývala „úsměv miláčka Nickyho“, a ona mě pak poznala. Zatvářila se, jako by ucítila nějaký hrozný smrad. Zdálo se, že to považuje za svou osobní pomstu, když jsem v Tannerově patře vystřelil z výtahu.
Ten chlápek byl nejlepší a já potřeboval toho nejlepšího, ale taky se mi protivilo mít s ním cokoli společného – s takovým hnusákem, exhibicionistou, advokátem vinných. Už předem jsem k němu cítil takovou nechuť, že jsem čekal, že jeho kancelář bude vypadat jako třeba v Miami Vice. Ale firma Bolt & Bolt byla pravým opakem – důstojná, měla právnickou atmosféru. Za vyleštěnými skleněnými dveřmi čile pobíhali mezi kancelářemi zaměstnanci v kvalitních oblecích.
Přivítal mě mladý hezký muž s kravatou barvy tropického ovoce a usadil mě do naleštěné recepce samé sklo a zrcadla a velkoryse mi nabídl vodu (odmítl jsem), pak odešel k naleštěnému psacímu stolu a zvedl nablýskaný telefon. Seděl jsem na pohovce, sledoval jsem panoráma města, jeřáby, které skláněly a zvedaly svá ramena jako mechaničtí ptáci. Pak jsem vyndal z kapsy Amyinu poslední nápovědu a rozložil papír. Pět let, to je dřevo. B…
