AMY ELLIOTTOVÁ DUNNEOVÁ
ČTYŘICET DNŮ POTÉ
Našla jsem kousek starého provázku a prázdnou láhev od vína a začala jsem obojího používat pro svůj další plán. A taky samozřejmě trochu vermutu. Jsem připravená.
Kázeň. Tohle bude vyžadovat kázeň a soustředění. Jsem na ten úkol připravená.
Vytvořím vzhled, který má Desi tak rád: křehká květinka. Vlnité vlasy mám rozpuštěné, navoněné. Kůže mi zesvětlala po měsíčním pobytu v domě. Téměř se nelíčím: trochu řasenky, růž na tváře a bezbarvý lesk na rty. Vezmu si volné růžové šaty, které mi koupil. Žádnou podprsenku. Ani kalhotky. Žádné boty, i když je tu zima kvůli klimatizaci. V krbu hoří oheň a vzduch je navoněný, a když Desi po obědě bez pozvání přijde, radostně ho přivítám. Obejmu ho a zabořím mu obličej pod bradu. Otírám se tváří o jeho. Během posledních dvou týdnů jsem k němu stále milejší, ale tohle je nové, tohle objímání.
„Copak, miláčku?“ řekne překvapeně a tak šťastně, že se málem zastydím.
„V noci jsem měla ten nejpříšernější sen,“ zašeptám. „O Nickovi. Probudila jsem se a nepřála jsem si nic jiného, než abys tu byl. A ráno taky. celý den jsem nemyslela na nic jiného, než abys byl tady.“
„Můžu tu být pořád, jestli chceš.“
„To bych chtěla,“ řeknu, zvednu k němu tvář a nechám se políbit. Jeho polibek se mi hnusí; jenom takové váhavé oždibování, jako dotek ryby. Takhle Desi respektuje svou znásilněnou, týranou ženu. Znovu se mě dotkne, mokrými studenými rty, rukama se mě naopak skoro nedotýká a já si přeju, aby to už bylo za mnou, chci to mít z krku, tak si ho přitáhnu k sobě a rozevřu mu rty jazykem. Chci ho kousnout.
Odtáhne se. „Amy,“ říká. „Prožila sis svoje. Tohle je moc rychlé. Nechci na tebe spěchat, pokud to nechceš taky. Pokud si nejsi jistá.“
Vím, že se bude muset dotýkat mých prsou, vím, že mi ho tam bude muset strčit, a chci, aby to už bylo za mnou, stěží se ovládám, abych ho nepoškrábala: když si pomyslím, jak pomalu bude tohle všechno dělat.
„Jsem si jistá,“ říkám. „Myslím, že jsem si jistá už od svých šestnácti. Jen jsem se bála.“
Nic to neznamená, ale vím, že ho to pořádně vezme.
Znovu ho políbím a pak se zeptám, jestli mě odvede do naší ložnice.
Tam mě pak pomalounku svléká, líbá mě na místa, která nemají se sexem nic společného – na rameno, na ucho – zatímco ho jemně odvádím od svých zápěstí a kotníků. Tak už na mě skoč, proboha. Uplyne deset minut a já ho popadnu za ruku a vrazím si ji mezi nohy.
„Jsi si jistá?“ řekne, odtáhne se ode mě, celý zrudlý, do čela mu padá pramen vlasů jako tenkrát na střední. Klidně bychom se tam mohli podle jeho počínání vrátit, žádný pokrok neudělal.
„Ano, miláčku,“ řeknu a zlehka uchopím jeho penis.
Uplyne dalších deset minut a konečně je ve mně, jemně se pohybuje, pomalu, pomaloučku, on se se mnou miluje. Dělá přestávky, aby mě zas líbal a hladil, až ho nakonec pevně popadnu za zadek a začnu jím lomcovat. „Šukej mě,“ zašeptám, „pořádně mě vyšukej.“
Přestane. „Takhle to nesmí být, Amy. Nejsem Nick.“
To je teda sakra pravda. „Já vím, miláčku, jen bych chtěla, abys mě. naplnil. Připadám si tak prázdná.“
Tím ho dostanu. Šklebím se mu přes rameno, když udělá ještě pár pohybů a vystříkne, uvědomím si to skoro až pozdě – Ó, to je jeho dojemné vyvrcholení – rychle ze sebe vyloudím několik stenů a vzdechů, tiché kotěcí zamňoukání. Snažím se vytlačit pár slz, protože vím, že si představuje, že budu plakat, až to spolu prožijeme poprvé.
„Miláčku, ty pláčeš,“ všimne si, když ze mě vyklouzne. Slíbá mi slzu.
„Jsem prostě šťastná,“ řeknu. Protože takhle to určitý druh žen dělá.
Namíchala jsem nám martini, oznámím – Desi miluje dekadentní odpolední drink, a když si chce obléct košili a dojít pro ně, trvám na tom, aby zůstal v posteli.
„Teď chci pro změnu zase já udělat něco pro tebe,“ řeknu.
Tak běžím do kuchyně, vezmu dvě velké sklenice na martini a do té své naleju gin a přihodím olivu. Do jeho dám tři olivy, gin, olivovou šťávu, vermut a poslední tři prášky na spaní, které pečlivě rozdrtím.
Přináším martini…
