CALVIN DIEHL
3. LEDNA 1985
04.12
Bylo to k vzteku, jak se všechno najednou tak rychle zvrtlo. A to jí chtěl jen prokázat laskavost, té zrzavé farmářské holce. Zatraceně, dokonce mu ani nenachystala dost peněz; dohodli se na dvou tisících a v obálce, kterou tam nechala, bylo jen osm set dvanáct dolarů a pětasedmdesát centů. Celá dnešní noc byla nicotná, malicherná a hloupá. Byla to katastrofa. Nechal se svést k nedbalosti, přílišné sebejistotě a nedůslednosti a to všechno vyústilo v… A přitom to mělo být tak snadné. Většina lidí byla ve způsobu své smrti dost vybíravá, tahle ženská si ale vyhradila jen to, že ji nesmí utopit. Utopit se nechce, prosím. Mohl to udělat mnoha jednoduchými způsoby, jako vždycky. Jenže pak si zašel na skleničku do toho baru, nebylo to žádné zvláštní riziko, řidiči kamionů tam chodili pravidelně, takže nebyl nijak nápadný. Byl tam ale její manžel a vyklubal se z něj takový zatracený kretén, taková malá bezcenná krysa, že se Calvin přistihl, jak pozorně naslouchá, aby zjistil, co je vlastně tenhle Runner zač, a lidé mu napovídali spoustu věcí, vylíčili mu, jak přivedl farmu na buben, jak zruinoval celou rodinu a až po uši se topí v dluzích. A Calvina Diehla, který byl čestný chlap, napadlo: proč ne?
Vrazí té ženské nůž do srdce na prahu jejího domu a postará se tak, aby se Runner pořádně zapotil. Jen ať si ho poldové vezmou do parády, toho ubožáka, který se zříkal veškeré odpovědnosti. Jen ať si vyzkouší, jaké to je. Dřív nebo později to policie odepíše jako náhodný zločin, stejně uvěřitelný jako všechny jeho dosavadní akce, autonehody nebo porucha násypky na valníku. Kousek od Ark City zasypal jednoho chlapa jeho vlastním obilím, zařídil, aby to vypadalo jako nehoda při sklizni. Calvin si metodu zabití vybíral podle roční doby: za jarních povodní volil utopení, na podzim zase nehody na lovu. Leden byl vhodný měsíc pro domovní loupeže a násilnosti. Vánoce minuly a Nový rok byl jen připomínkou toho, jak málo se váš život změnil; ano, lidé dokázali být v lednu pořádně naštvaní.
Takže nejlepší bude rychle jí vrazit do srdce velký lovecký nůž. Za třicet vteřin bude po všem a říká se, že to ani moc nebolí. Oběť je v příliš velkém šoku. Zemře a najde ji její sestra, postarala se totiž, aby sestra přišla hodně brzy ráno. V tomhle si počínala vážně ohleduplně.
Calvin se potřeboval dostat zpátky, do svého domu až u hranice s Nebraskou, a umýt si vlasy. Otřel si je sice hroudami sněhu, až mu z hlavy v té zimě stoupala pára, stále je však měl celé lepkavé. Vůbec se krví neměl potřísnit, a teď se jí potřeboval zbavit, cítil v autě její pach.
Zajel ke krajnici a ruce v rukavicích měl celé zpocené. Měl pocit, že vidí nějaké dítě, jak běhá ve sněhu před ním, uvědomil si však, že jen vidí tu holčičku, kterou zabil. Buclaté děcko s vlasy ještě spletenými do copů, prchala před ním a on zpanikařil, neviděl v ní malé děvčátko, tehdy ještě ne, viděl v ní kořist, něco, co musí zabít. Nechtěl to udělat, jenže nikdo nesměl vidět jeho obličej, především musel chránit sám sebe a musel ji tedy zlikvidovat dřív, než stačí probudit ostatní děti věděl, že jsou tam i další, a věděl také, že nemá to srdce, aby je zabil všechny. To nebylo jeho poslání, jeho posláním bylo pomáhat.
Viděl, jak se holčička otočila k útěku, a znenadání třímal v ruce sekeru všiml si také brokovnice a pomyslel si, sekera je tišší, pořád ještě to můžu provést v tichosti.
A pak, pak možná propadl šílenství, takový měl vztek na to děcko rozsekal na kusy malou holčičku , takový měl vztek na tu zrzavou ženskou za to, že všechno podělala, že nezemřela, jak měla. Zabil sekerou malou holčičku. Matce čtyř dětí ustřelil hlavu, místo aby jí dal smrt, jakou si zasloužila. Její poslední okamžiky byly plné hrůzy, prožila ve vlastním domě noční můru, místo aby ji jen chviličku držel, dokud by nevykrvácela do sněhu a nezemřela s obličejem na jeho hrudi. Rozsekal malou holčičku.
Poprvé v životě na sebe Calvin Diehl myslel jako na vraha. Padl zády …
