PATTY DAYOVÁ
2. LEDNA 1985
18.11
Patty stále ještě mumlala tiché omluvy, když ji Lou Cates spěšně odváděl ke dveřím, a náhle stála venku v mrazivém vzduchu na horním schodu a oči jí rychle pomrkávaly. Mezi několika mžiky víček, než stačila přimět ústa k pohybu a zformulovat nějaké slovo, se dveře znovu otevřely a z domu vyšel asi pětapadesátiletý muž. Dveře za sebou zase zavřel, a tak nyní všichni stáli na malém zápraží před domem: Patty, Diana, Libby a ten muž, který měl pod vodnatýma očima váčky velikosti baseta a prošedivělé vlasy sčesané rovně dozadu. Zkoumavě se na Patty zadíval a projel si napomádovaný účes rukou, na níž se mu zablýskl tradiční irský prsten.
„Paní Patty Dayová?“ Kávou nasáklý dech utvořil v chladném vzduchu nepatrně tmavší obláček.
„Ano, jsem Patty Dayová. Matka Bena Daye.“
„Stavily jsme se tady, abychom zjistily, co mají znamenat všechny ty povídačky,“ vložila se do hovoru Diana. „Slyšely jsme spoustu různých pomluv, ale nikdo se neobtěžoval promluvit si s námi přímo.“
Muž si zapřel ruce v bok, sklopil oči k Libby a hned se zadíval jinam. „Jsem detektiv Jim Collins a mám na starosti vyšetřování tohohle případu. Musel jsem dnes přijet sem, abych si promluvil s těmi lidmi, a pak jsem se chtěl spojit i s vámi. Nechcete si promluvit někde jinde? Tady je dost zima.“
Odjeli každý svým autem do kavárny Dunkin’ Donuts hned u dálnice, Diana cestou chvíli vtipkovala na téma policisté a koblihy a pak nadávala na paní Catesovou nestály jsme jí za jediný slovo, mrše.Patty by byla za normálních okolností na omluvu Krissiiny matky něco řekla byly obě kované ve svých rolích prostořeké a tolerantní sestry , Catesovi však žádné omluvy nepotřebovali.
Detektiv Collins už na ně čekal se třemi kelímky kávy a krabičkou mléka pro Libby.
„Nevěděl jsem, jestli byste chtěly, aby dostala něco sladkého,“ vysvětlil a Patty přemýšlela o tom, jestli by ji považoval za špatnou matku, kdyby Libby koupila koblihu. Zvlášť kdyby věděl, že ráno měly lívance. Tohle bude od dnešního dne můj život, napadlo ji, pořád budu muset zvažovat, co si budou lidé myslet. Libby už měla tvářičku přimáčknutou na sklo vitríny se sladkým pečivem, Patty tedy zalovila v kapse, vytáhla pár drobných, koupila koblihu s růžovou polevou a na ubrousku ji podala Libby. Nedokázala se vyrovnat s představou, že by si Libby připadala opomíjená a žalostně by zírala na všechny ty pastelové odstíny cukru, zatímco by se ona snažila vést rozhovor o tom, zda její syn uctívá ďábla a sexuálně zneužívá malé holčičky. Opět se málem rozesmála. Posadila Libby ke stolku, který stál za nimi, a přikázala jí, aby klidně seděla a jedla, zatímco si dospělí budou povídat.
„Máte všichni zrzavé vlasy?“ zeptal se Collins. „Jak jste k tomu přišli, pocházíte z Irska?“
Patty si okamžitě připomněla svoji neustále opakovanou konverzaci s Lenem na téma jejich zrzavých vlasů a pak si pomyslela, vezmou nám farmu. Jak jsem mohla zapomenout, že nám vezmou farmu?
„Z Německa,“ opakovala ten den už podruhé.
„Máte ještě další děti, že ano?“ vyptával se dál Collins.
„Ano, mám celkem čtyři.“
„Se stejným otcem?“
Diana se na židli vedle ní zavrtěla. „Samozřejmě, že se stejným otcem!“
„Vychováváte je ale sama, je to tak?“ ověřoval si Collins.
„Jsme rozvedení, ano,“ přisvědčila Patty a snažila se mluvit stejně škrobeným tónem jako dámy z kostelního sboru.
„Jak to všechno souvisí s tím, co se děje s Benem?“ vyštěkla Diana a naklonila se přes stůl. „Mimochodem, já jsem Pattyina sestra. Starám se o ty děti skoro stejně často jako ona.“
Patty sebou při těchto slovech škubla a detektiv Collins si toho dobře všiml.
„Pokusme se začít tenhle rozhovor zdvořile,“ vybídl je Collins. „Máme před sebou totiž hodně dlouhou cestu, než se to všechno vyjasní. Proti vašemu synovi, paní Dayová, byla vznesena obvinění velice vážného a znepokojivého charakteru. Máme v této fázi čtyři malé holčičky, které tvrdí, že se jich Ben dotýkal na intimních místech a že je nutil, aby se dotýkaly jeho. Že je…
