DÍL DVA
LABYRINT
14
Úterý 23. února, 20.45
Oba pracovali mlčky. Bosch seděl na jednom konci jídelního stolu, jeho dcera na druhém. On měl před sebou první dávku sledovacích záznamů SZV, ona domácí úkoly, učebnice a notebook. Seděli blízko u sebe, ale jinak k sobě moc blízko neměli. Jessupův případ začal Boschovi zabírat téměř všechen čas, během něhož se snažil vypátrat staré svědky a najít nové. S dcerou byl v posledních dnech dost málo. Maddie zdědila po obou rodičích schopnost udržovat v sobě zášť a stále nepřekousla domnělou křivdu, že musela strávit noc pod dohledem zástupkyně ředitele školy, do které chodila. Za trest se s Harrym dodnes nebavila a ve čtrnácti letech byla na uražené chování expert.
Záznamy SZV představovaly pro Bosche další zdroj frustrace. Ne kvůli obsahu, ale kvůli tomu, jak pozdě se k němu dostávaly. Ze sekce zvláštního vyšetřování chodily byrokratickými kanály na oddělení loupeží a vražd a odtud k Boschovu nadřízenému, kde tři dny ležely v přihrádce, než mu je někdo konečně hodil na stůl. Výsledkem bylo, že měl teď Harry před sebou záznamy z prvních tří dnů sledování Jasona Jessupa a díval se na ně s tříaž šestidenním zpožděním. Celý proces byl zkrátka příliš pomalý a Bosch věděl, že s tím bude muset něco udělat.
Obsahem záznamů byly stručné popisy pohybu sledované osoby podle data, času a místa. Většina položek obsahovala pouze jednořádkové sdělení. Spolu se záznamy obdržel Bosch také sadu doprovodných fotografií, ale většina jich byla pořízena z velké vzdálenosti, aby se sledovací agenti vyhnuli odhalení. Jessup se na těchto zrnitých snímcích pohyboval po městě jako svobodný muž.
Bosch si přečetl zprávy a rychle si udělal závěr, že Jessup už teď vede dva různé životy: jeden veřejný a jeden soukromý.
Během dne koordinoval své aktivity se sdělovacími prostředky a velmi veřejným způsobem se opětovně seznamoval se životem mimo vězeňskou celu. Učit se znovu řídit auto, vybírat si z jídelního lístku, uběhnout pět kilometrů a nemuset se přitom točit pořád dokola… V noci se však vynořil jiný Jason Jessup. Protože netušil, že ho stále sledují cizí oči a kamery, vydával se ve vypůjčeném autě na výpravy po městě. Navštívil všechna možná zákoutí: bary, striptýzové kluby, byt prostitutky.
Boschovi však nejvíc vrtala hlavou jiná Jessupova aktivita. Během čtvrté noci na svobodě odjel Jessup na Mulholland Drive, klikatou silnici vedoucí po hřebeni pohoří Santa Monica, které dělí město na dvě poloviny. Ve dne i v noci se odtud nabízejí některé nejúchvatnější pohledy na město. Nebylo tedy překvapivé, že Jessup zamířil právě na tuto silnici. Z tamních vyhlídek byla krásně vidět mihotavá světla na severní i jižní straně L. A. a tato majestátní panoramata dodávala člověku sílu. I Bosch na tato místa v minulosti jezdíval.
Jessup však neměl namířeno na žádnou vyhlídku. Místo toho zaparkoval auto vedle silnice u vjezdu do Franklin Canyon Parku. Vystoupil, obešel bránu a vklouzl do uzavřeného parku.
Pro tým SZV to představovalo problém, jelikož park byl prázdný a hrozilo nebezpečí, že pokud se pozorovatelé dostanou příliš blízko, Jessup si jich všimne. Zpráva o Jessupově pobytu v parku tak byla stručnější než většina položek v záznamech:
20/02/10-01.12. Subjekt pronikl do Franklin Canyon Parku. Zahlédnut v oblasti piknikových stolků, severovýchodní cíp, Blind Man Trek.
20/02/10 – 02.34. Subjekt odchází z parku, pokračuje západně po Mulholland Drive na dálnici 405 a pak na jih.
Poté se Jessup vrátil do bytu ve Venice a zůstal tam až do rána.
Záznam byl doplněný infračervenou fotografií zachycující Jessupa v parku. Sledovaný seděl ve tmě u piknikového stolku. Prostě tam jen tak seděl.
Bosch položil fotku na stůl a podíval se na dceru. Byla levák stejně jako on. Vypadalo to, že právě ve cvičebnici řeší nějaký matematický problém.
„Co je?“
Po matce zdědila radar.
„Eh, máš tam zapnuty internet?“
„Ano, co potřebuješ?“
„Můžeš mi otevřít nějakou mapu Franklin Canyon Parku? Je to u Mulholland Drive.“
…
