román

Bamegi postupoval pomalu, obezřetně, současně naprosto tiše. Stopy ho vedly zřetelně, ale těla, která nacházel, nabádala k maximální opatrnosti. Vojáci, Kuzbos bez očí s rozmačkaným hrudníkem, Darnet s Varnetem, jeden s proťatým krkem, druhý bez ruky. Neumřeli stejnou smrtí, jak občas rádi žertovali. / Koniáš, ninja to jméno nevyslovil nahlas, jen si ho představil před očima. Pak se narovnal a otřel si vlasy, aby…

Více
  • 14. 1. 2025

Kočár se lehce pohupoval a sem tam zaskřípěl; nejhlasitějším zvukem byl pravidelný dusot koňských kopyt. Dalija cítila, jak se Dande i Rosi uvolňují a přestávají se k ní křečovitě tisknout. Doufala, že za chvílí usnou. Po prvotním strachu se děti rychle uklidnily, chyběla jim představivost, neuvědomovaly si, jaká nebezpečí je na cestě čekají. / „Jedeme rychle, hodně rychle,“ poprvé od doby, kdy mávala na…

Více
  • 14. 1. 2025

NOČNÍ RENDEZ-VOUS /   / Ochraptěle zaštěkal pes, sodíková výbojka pouličního osvětlení několikrát zablikala a pak se váhavě rozzářila. Řada neudržovaných fasád domů se ve zpětném zrcátku rozplývala v nažloutlém příšeří, na několika místech ji přerušovaly temné skvrny zbořenišť a sotva stojících plotů ohraničujících zplanělé zahrady. Těsně před přední maskou vozu se neudržovaná asfaltka…

Více
  • 14. 1. 2025

KŘEHŮLEK S KASEM JEDOU NA VÝLET /   / Arnošt Křehůlek si to rázoval po krajnici směrem k tabuli s nápisem Zvíkov. Kas v otlučeném fordu Scorpio s tónovanými skly a přeplňovaným motorem o objemu 2.9 litru kolem něj projel podruhé. / „V té díře vypadá všechno v pořádku, až na to, že tam chcíp pes a ještě leží na cestě,“ ozval se ve sluchátku. / „Nevystupuj z vozu a neporušuj žádné dopravní předpisy,“…

Více
  • 14. 1. 2025

Tobiáš z Bechyně se na kralevice pátravě podíval, neboť pocítil, že je cosi v nepořádku. / „Nechápu, můj králi, co máš na mysli,“ zamumlal. „Jak by mohl záležitost, kterou jsme právě projednávali, rozhodnout sám Všemohoucí? Přece víš dobře, že nám lidem poskytl svobodnou vůli a také z ní vyplývající práva i povinnosti! Bůh nás sice vede svým duchem, ale nerad se přímo vměšuje do našich… / „To…

Více
  • 14. 1. 2025

Pak jsme se z televize dozvěděli, že se trenér Župajda oběsil. Vzápětí to ale dementovali a přivlekli Župajdu před kameru s bytelným provazem kolem krku. / „Proč jste mě odřízli?“ supěl a činil teatrální gesta. „Chci s tím vším skoncovat a nikdo nemá právo mi vnucovat svou vůli! Nejsem žádnej kašpar a znehodnocení mé letité dřiny chápu jako osobní tragédii! Udělal jsem z Ondřeje Kurýška světovýho…

Více
  • 14. 1. 2025

„Venco, já se moc těším,“ funěl kulak Vata, „ale musíš jet se mnou! Já už jsem na tebe zvyklej a sám bych se tam necejtil dobře!“ / „Vždyť tě tam doveze Anpoš s Kefalínem,“ namítl Hamáček, „a já se neumím ve vznešeným prostředí pohybovat. Jsem jenom řezník a poručík s hanbou propuštěnej do civilu! Já bych ti tam akorát dělal co? Já bych ti tam akorát dělal vostudu!“ / Ale Vata odmítl na tato slova…

Více
  • 14. 1. 2025

Doktor Pelant křísil svou krásnou manželku Jindru už přes dvacet minut. Ještě nikdy ji nezažil v takovém stavu a tak příšerně vyděšenou. Vrátila se z večerní procházky s vytřeštěnýma očima a ztrhanými rysy v obličeji. Vpadla do místnosti pološílená a nebyla schopna jediné souvislé věty. / Bylo to něco docela mimořádného. Jindra Pelantová nikdy neměla sklony k bázlivosti, ani k hysterii. Byla klidná,… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Poryv větru nadzvedl kůži zavěšenou ve dveřích a zaplnil chalupu změtí vířícího listí; plameny loučí zaplápolaly a zhasly, vzduch zaplnil pach dýmu. / „Zavřete.“ / Hlas nebyl vzteklý ani panovačný, pouze unavený / „Ano, pane,“ zazněla odpověď, podlaha zapraskala pod spěšnými kroky, vzápětí zarachotil stůl a někdo se zaduněním upadl na zem. / „Promiňte, pane.“ / V omluvě se skrývala bolest. / „Nehýbejte se,“…

Více
  • 14. 1. 2025

Leermanův dům vypadal ve dne ještě lépe než v noci. Dům bohatého muže, který má rád pohodlí. U dveří stál jediný livrejovaný hlídač, a když jsem přicházel, nepohnul se na jeho tváři ani sval. Musel jsem vypadat příšerně, v zakrváceném, očouzeném a na mnoha místech rozervaném kabátu, s obličejem připomínajícím roztříštěný meloun. / „Jdu za panem Ochinotem, měl by být hostem pana Leermana,“ řekl…

Více
  • 14. 1. 2025

Byl příjemný jarní den s větříkem čechrajícím ještě svěže zelené listy bříz a lip. Starý Joshua se při poslední fázi práce stejně zapotil. Byl však spokojený, dřevěná socha muže s umělým okem a monstrózní paží konečně stála. Zbývalo jí dát tvář, natřít a doplnit o revolver, brokovnici, granátomet a velký nůž; čtyři věrné pomocníky největšího ochránce lidí – Drsného spasitele. / Socha…

Více
  • 14. 1. 2025

Poručík Hamáček, který, jak známo, vymyslel znamenité heslo „Nechlastat a nesouložit!“, onemocněl kapavkou. V Plzni ho zbavili potíží, nicméně se nevrátil okamžitě ke své rotě a polehával na nepomucké ošetřovně. / Kapitán Ořech byl pohoršen, ale cítil politickou odpovědnost, a tak bývalého velitele strážního oddílu navštívil. / „Tak to vidíš?“ houkl na něj. „Takhle dopadnou všichni, co nespojujou…

Více
  • 14. 1. 2025

Svatební cestu na malý tichomořský ostrůvek připravoval s pečlivostí sobě vlastní můj finanční expert doktor Žabule. Naprosto mimořádný člověk. Nepřeháním, označím-li ho jako génia. Každý bankéř jen uznale pokývá hlavou. Nicméně je tady poněkud nepříjemný problém. Doktor Žabule je nejen výjimečný finančník, ale také umělec. Transvestita. Má svůj vlastní soubor, nazývaný Zlatá mašle. Sám…

Více
  • 14. 1. 2025

Richard Levine pevně sevřel zábradlí posedu a upřeně se zadíval dolů. Přímo před sebou spatřil úžasnou hlavu zvířete jménem Parasaurolophus walkeri, která se zvedala ze zákrytu za nevelkým pahorkem. Hlava tohoto hadrosaura, takzvaného dinosaura s kachním zobákem, byla téměř metr dlouhá, ale vypadala ještě větší díky dlouhému špičatému hřebínku, který se z její zadní části zvedal vysoko do vzduchu. / Jak…

Více
  • 14. 1. 2025

  / MONIKA ŠUMAVSKÁ přivítala manžela tím nejkouzelnějším úsměvem, jakého byla schopna. Zato úsměv, kterým se Weltmann revanšoval, byl mnohem kyselejší a o optimismu v něm se stěží dalo mluvit. / »Rozloučil ses?« otázala se Monika zbytečně. / Weltmann přikývl. »Bylo to dojemné, ba přímo tragické,« zahučel, »hypochondři štkali jakoby v předtuše neradostného konce. A když se to tak vezme, štkali vlastně…

Více
  • 14. 1. 2025