Říkali mu Terazky (Miloslav Švandrlík)

19.

„Čo povietě, Orech?“ otázal se terazky. „Ako to všetko dopadně?“

„Jsem přesvědčen, že znamenitě,“ nutil se do optimistického tónu politruk. „Příprava byla pečlivá a na úrovni. Lépe by nemohla proběhnout ani u bojové jednotky!“

„Čo vy vietě o bojových jednotkách?“ ušklíbl se major. „Stě vojak na baterky. Máte šťastie, že ste uvedomelý a vietě hovoriť z marxistického hladiska.“

„To je u politruka to nejdůležitější,“ tvrdil Ořech, „protože žijeme v třídně rozděleném světě, a kdo není kovanej marxista, ten se v něm vůbec nevyzná. Takovej člověk se motá jako náměsíčnej a často se stane obětí nepřátelský propagandy. Já mám například švagra, kterej ideově tápe, a bojím se, aby nakonec nepoškodil celou rodinu! Něco kecne a malér na sebe nedá dlouho čekat! Nějakej ostražitej a bdělej soudruh to píchne a my se neudržíme smíchy! To všechno jsou potíže růstu, který musíme překonat!“

„Překonáme,“ přikývl Terazky, „a ako vidítě celkovú situaciu na Zelenej Hore?“

„Je klidná a vyrovnaná,“ hodnotil Ořech ochotně, „a zejména politická vyspělost vedoucích kádrů je na vysoký úrovni.“

„Trčka mi vravil, že fyzická pripravenost dóstojníkov a poddóstojníkov něstojí za nič,“ chmuřil se major. „Sú to vraj baby, ktoré patria do civilu!“

„Nadporučík Trčka je maximalista,“ mínil politruk, „kterej začíná lézt na nervy. Myslí si o sobě bůhvíco a kdekoho by uštval k smrti. Vůbec mu nedošlo, že nejsme elitní útvar, kde může podřízené honit jak nadmutý kozy! Poručíci Hrubý a Čaliga jsou na ošetřovně s lehkým zraněním. Hrubý má nataženej sval a s Čaligou je to ještě horší, protože vypil flašku rumu a prozpěvuje si na lůžku náboženský písně.“

„Je to farár,“ zahučel Terazky, „ale dobry velitěl. Jeho vojaci v Arnoštove robia na dve sto percent.“

„To je mi známo,“ souhlasil Ořech, „ale když už se jednou rozešel s náboženstvím a idealistickou pavědou, má nechat Panenku Marii na pokoji. Navíc to řve tak nahlas, že je ho slyšet půl kilometru od ošetřovny!“

„Mohol by zpievať aj piesně z Hlinkovej gardy,“ napadlo Terazkyho, „a to by bylo ještě o vela horšie!“

„V každým případě je dobře, že o tom ještě neví nadporučík Moucha,“ řekl Ořech, „protože by z toho mohl udělat protistátní spiknutí! Ale jinak je u útvaru všechno v pořádku. Sestavil jsme kapelu, která pilně nacvičuje vojenské pochody. Poručík Drobeček organizuje výzdobu a je v závěrečné fázi příprav. Všude panuje dobrá nálada a napjaté očekávání.“

Terazky se zatvářil nedůvěřivě.

„To něje všetko,“ konstatoval, „čo keď bude u rot chybať výstroj? Lebo keď budú iné závažné nědostatky? Kapitán Honěc je svedomitý, ale dopúšťa sa vela chyb!“