16.
Šlo už jen o to, kdo se vypraví do Prahy, aby na hlavním nádraží převzal početnou výpravu nováčků, usadil ji do vlaku a dopravil v pořádku až na nepomucké nádraží. Bylo jasné, že vybaven dlouhými seznamy musí jet kapitán Domkář, ale jeho organizačním schopnostem Terazky příliš nedůvěřoval. Aby předešel možným malérům, určil jako doprovod podplukovníka Cmunta, který toto pověření přijal s povděkem. Ale byl zde ještě přes svou lenost ostražitý a bdělý nadporučík Moucha.
„Jako náčelník kontrarozvědky nesouhlasím s tím,“ pravil, „abychom podplukovníku Cmuntovi umožnili mimořádnou návštěvu Prahy. Není to v zájmu naší lidově demokratické republiky.“
„Ako že nie?“ podivil se major. „Má zakázanú Prahu ako hocjaká kurva?“
„Zakázanou ji nemá,“ vysvětloval Moucha, „ale vzhledem ke složité mezinárodní situaci ji nemá ani povolenou. Situace na ministerstvu národní obrany se dosud zcela nevyjasnila a my stále nevíme, nakolik je Cmunt v tom skandálu namočen. Patrně vůbec ne, protože pracoval v jiné budově, ale přece jen jednou či dvakrát navštívil objekt, v němž se dokument ztratil. Prověřování se týká všech, kteří měli sebemenší možnost se protistátní akce zúčastnit. Proto není vhodné, aby jel do Prahy, kde by měl možnost setkat se s nějakým komplicem, někam zatelefonovat, nebo učinit jiná závažná opatření.“
„To je čudné,“ kroutil hlavou Terazky, „a čo keby stě jeli aj vy a sledovali ho?“
„Nejsem k takové činnosti odborně připraven,“ řekl Moucha, „a nechce na sebe brát větší odpovědnost, než je nezbytně nutné. Proč by měl do Prahy jezdit právě podplukovník Cmunt? Máme zde přece důstojníky, jejichž průšvihy a poklesky jsou dávno promlčeny! Ať nyní ukáží, že je na ně naprosté spolehnutí!“
„Vam sa to hovorí, Mucha!“ mračil se Terazky, „ale koho mam poslať? Oriech vie iba prednášať marxisticků ideologiu. Trčka by bažantov vyděsil, že by dezertovali už v Prahe, Drobeček by zablúdil…“
„A co Hamáček?“ navrhl Moucha. „Je sice drsný, ale dobrosrdečný. Hlasově to zvládne a s Domkářem si celkem rozumí.“
„A co keď sa ožere?“ vybuchl major. „Vela bysom sa čudoval, keby to neurobil. V Prahe je viacej putyk ako v lese stromov! Čo keď Hamáček odveze bažantov miesto do Nepomuku treba do Pardubic?“
„Je tady přece kapitán Domkář,“ upozornil ho kontrarozvědčík, „který bude mít celou akci v režii! Jako starý zkušený důstojník musí Hamáčka zvládnout a ten to zase na nádraží za něho odeřve. Tomu se říká dělba práce!“
„Len aby to dobre dopadlo!“ strachoval se Terazky. „Príjazd nováčkov to je veliká vec! Keď sa nám něpodarí, móžem všici odjet do Plzně na zimní stadión a tam sa klúzat!“
„Vaše obavy, soudruhu majore, jsou zbytečné,“ utěšoval ho Moucha, „protože nikdo nebere nástup nových obránců vlasti na lehkou váhu. Osobně promluvím s poručíkem Hamáčkem a zaváži si ho čestným slovem, že se alkoholu ani nedotkne. Taktéž důrazně všecko proberu s kapitánem Domkářem a upozorním ho na možné nebezpečí.“
„Keby jel Cmunt,“ bručel Terazky, „bol bych kludnější. Ale keď to nie v zájmu naší lidově demokratické republiky…“
„Není,“ rozhodl Moucha, „protože třídní boj není procházka růžovým sadem. Co když náš podplukovník je přece jen špión a přisluhovač západních imperialistů! Jak bychom na vyšších místech zdůvodnili naši politickou naivitu a nedostatek bdělosti? Něco takového si opravdu nemůžeme dovolit! To by nám strana nikdy neodpustila! Chápete to, soudruhu majore!“
Terazky vzdychl a dal si zavolat poručíka Hamáčka. Seznámil ho s jeho novým úkolem a dodal: „Hamáček, uderila hodina pravdy! Keď sa ožereš ako zepelín a kvóli vám pojděm do civilu, roztrhněm vás ako hada!“
Hamáček se tvářil uraženě. „Soudruhu majore,“ vykřikl, „nejsem sice abstinent, ale taky ne třtina ve větru se klátící. Vím, že vocaď až pocaď! Nováčky v pořádku přivezu, i kdybych je měl do vlaku odtahat v čem? I kdybych je měl do vlaku odtahat v zubech!“
„Dobre, Hamáček,“ přikývl major. „Stě dobrý dóstojník. A terazky ma něchajtě premýšlať!“
Osaměl a přemýšlel velice dlouho. Mimo …
