3. Smůla
Jako první nás nepotěšil astrolog Vorlíček. Z postavení nebeských těles usoudil, že doba našeho plánovaného odletu není právě ideální. Může za to zejména Merkur. To mě trochu vyděsilo, přestože astrologii považuji za pavědu. Nicméně jsme zašli ke kartářce Poniklové. Je to úctyhodná dáma, která uhodla, že se milence bankéře Vořešáka narodí dvojčata. Bohužel i ona v našem případě pouze mlžila, tápala a kroutila hlavou. Usoudili jsme z toho, že ten zatracený Merkur přece jen překáží, ale cestu jsme přesto nevzdali.
Jestliže k ní nakonec přes naše dobré úmysly nedošlo, je to pouze moje vina. Zakopl jsem ve své kanceláři tak nešťastně, že jsem si způsobil závažnou zlomeninu v pravém kotníku. Také jsem si o hranu stolu vyrazil jeden z posledních zubů a rovněž dvě žebra nebyla v naprostém pořádku.
Byl jsem zděšen a otřesen, jako vždy, když na mne působí nějaké iracionální vlivy. Třeba když ze stěny spadne benátské zrcadlo a já se za několik minut dozvím, že jsem přišel o deset milionů. S tím si opravdu nevím rady. Ani tato situace nepatřila mezi příjemné.
Na štěstí jsem měl milující a chápavou ženušku. Ta mne hned začala utěšovat a tvrdit, že do toho ještě může přijít důkladná renální kolika. Což opravdu nebylo vyloučeno.
Ve viváriu šustili mí leguáni, kteří jakoby bažili po přísunu zbrusu nového písku. Cestu za milostnými hrátkami jsme pochopitelně zrušili. Naďa se snažila, abych své zklamání přežil a dávala mi za vzor svého bratrance, který to rovněž neměl v životě lehké. Přežil v Alpách dvouhodinový pobyt pod lavinou a pak ze samé radosti vběhl pod vlak. Ani to nebyl rychlík.
V noci se mne zmocnily horečky. Začal jsem blouznit a dokonce si vymýšlet zvláštní příběhy. Jeden z nich byl o tom, jak vyhynuli kyklopové. To bylo tak: Kyklopové se přemnožili a protože jim chyběla voda, trpěli renálními kolikami. Při nich vylučovali veliké množství kvalitního písku. Tím pádem vznikla poušť, později nazvaná Saharou.
Tenhle příběh se mi velice líbil, ale jen do té doby, kdy povolily horečky. Pak už jsem se o kyklopy, ani o Saharu nezajímal. Musel jsem se chtě nechtě přenést do reality a stonat, jak se sluší a patří. Okolí se ke mně chovalo přívětivě a doktor Žabule hledal stále nové alternativy, jak napravit nepříjemné období smůly. Také Naďa ustavičně prozařovala můj život láskyplnými pohledy i něžnými doteky. Také mě vybízela, abych neumdléval v pravidelném pití piva, protože tím oddálím další ledvinové potíže. Tomu jsem se nevzpíral, ačkoliv pivo stupňovalo mou malátnost a občas jsem si připadal jako naprostý debil. Asi jsem to neviděl úplně přesně, protože Naďa mému tlachání trpělivě naslouchala a žasla nad hloubkou mého vidění. Proto prý nesnáší mladé hezouny, kteří jsou povrchní, přízemní a nedovzdělaní. Vystavují své fyzické přednosti a nafoukaně si myslí, že tím kdekoho ohromí. Jenže Naďa domýšlivé playboye dávno prohlédla. Nezajímají ji a opovrhuje jimi. Neboť není nad zkušeného a vzdělaného starce, z něhož sálá poznání. Ten dovede mladou dívku náležitě obohatit. Známe přece dojemný příběh vetchého Goetha a mladičké Ulriky. Celé generace se tomuto milostnému románku obdivují dodnes.
Nadšeně jsem těmto názorům přikyvoval, i když mám do umělcovy geniality patrně dost daleko. Můj příběh o kyklopech nelze s Faustem srovnávat nejen co do rozsahu. Avšak jistá podobnost tady byla.
Na druhé straně jsem musel vnímat nedostatky své tělesné schránky. Nebyl jsem bujarý kmet, který by lezl po skalách, nebo se potácel po tenisových kurtech. Ani motorismu jsem neholdoval již proto, že jsem měl stabilní hladinu alkoholu v krvi. Předcházel jsem totiž prozíravě renálním kolikám. Popíjel jsem pivo ve značném množství a tak jsem odolával těm nejhorším atakům choroby. Můj akční rádius se ale stále zmenšoval.
Musel jsem přitom vnímat, že mám mladou krásnou ženu, kterou nelze trvale držet mezi čtyřmi stěnami, byť na nich visely pozoruhodné originály od věhlasných umělců. Šlo o skutečné skvosty, neboť je vybíral sám doktor Žabule.…
