4. Správný typ
To, s čím posléze přišel doktor Žabule, jsem nemohl akceptovat. Navrhl mi leteckou legendu, která na fotografii vypadala jako Sean Connery. Což bylo zcela nepřijatelné.
„Vyloučeno!“ zavrtěl jsem rozhodně hlavou. „Nehledám pro svou ženu atraktivního starce, který by ji mohl pobláznit! Jen se na toho člověka podívejte! To, že dovede brilantně létat, je teď zcela vedlejší! Všimněte si ale ušlechtilých rysů jeho tváře a šedin, jimiž prokvétají jeho spánky! Vysoké myslitelské čelo svědčí o mimořádné inteligenci. Tento učitel létání by mi mohl být mimořádně nebezpečný. Je to osobnost, která mi nahání hrůzu. Pochopte, že Naďa není tuctová žena! I když jistě netouží po nějakých milostných pletkách, oduševnělý starý muž by u ní mohl uspět. Právě tak, jako našla zálibu ve mně, neodolala by dost možná ani jemu. Starci jsou její slabinou, k tomu se mi sama přiznala. Proto nemohu dovolit, aby se denně stýkala s tímto nebezpečným člověkem, který mi připomíná žraloka z jistého románu. Musíte, doktore, najít jiné a daleko lepší řešení! Přece existují i mladí letci, přitažliví pro mladé, bezduché fifleny. Také se jim říká liboví frajírci. Tělo samý sval, ale o nějakých vyšších hodnotách si mohou nechat leda zdát. Vyhovoval by mi nějaký kulturista, který vymetá posilovny a cení bílé zuby na všechny strany. Také se tomu říká thymolínový typ. Takový chlápek by mohl Naďu naučit létat, ale rozhodně by ji nezaujal. Ani kdyby se sebevíce snažil. Má žena je nasměrována úplně jiným směrem a nějací svalovci nebo nadupaní kašpaři u ní nemají šanci.“
Doktor Žabule poněkud rozpačitě přikývl. Bylo mu jasné, že diskutovat se mnou nemá smysl. „Dobrá,“ řekl, „okamžitě se do toho pustím. Seženu floutka se slepičím mozkem. Nebude to ale snadné. Piloti obvykle slepičí mozky nemívají.“
„Nějaký se jistě najde!“ uklidňoval jsem ho. „Hlavně, aby z něj povrchnost čišela na sto honů. V každém případě sebou hoďte!“
To se také stalo. Doktor Žabule byl příkladný workoholik a své povinnosti nezanedbával. Věnoval se jim s plným nasazením a vyznamenal se i tentokrát. I když jeho únava hraničila s naprostým vyčerpáním.
Přinesl mi velkou barevnou fotografii krasavce, kterého si, jistě nedopatřením, dosud nevšiml Hollywood.
„Je to Petr Šarpov,“ pravil doktor Žabule. „Letec první kategorie. Pravý dobyvatel nebeských výšin. Dalo by se dokonce říci hrdina. Na druhé straně nepatří do kategorie intelektuálů. Umění nefandí a v poezii skončil u básničky Zajíc seče otavu, liška pohrabuje. Zajímají ho hrací automaty a vyvolává šarvátky na fotbale.“
„Výborně!“ pochválil jsem jeho výběr. „Je to opravdu mimořádný hezoun. Trochu připomíná Brada Pitta, nezdá se vám? Nadě se patrně bude zdát odporný, ale když chce pilotovat letadlo, musí něco vydržet! Každá zkušenost něco stojí. Hlavně, že si s tím krasavcem nebude mít o čem povídat! Zdá se mi, že jste narazil na toho pravého muže!“
„Dalo to dost práce,“ přikývl, „protože vím, že jste ve svých požadavcích maximalistou. Když jste se rozhodl pro krásné jelito, bylo mou povinností vám je dodat. Tenhle Šarpov si plete Babičku s Prodanou nevěstou a ženy loví jen v těch nejkalnějších vodách. Až uvidí milostivou paní, patrně upadne do bezvědomí!“
„Snad to Naďa pochopí,“ doufal jsem „a nebude se vzpěčovat. Hlavně aby od něj něco pochytila a naučila se ovládat letoun. To přece může být dost složité.“
„Patrně ano,“ mínil doktor Žabule, „ale vaše paní je mimořádně inteligentní a bystrá. Postačí jí několik lekcí a Šarpova již nebude třeba.“
„No, uspěchat se to nesmí!“ varoval jsem. „Protože práce kvapná – málo platná. Nesnesl bych pomyšlení, že létá nad oblaky a není perfektně vycvičená. I když to zvládne na sto procent, budu stále hynout strachy, že se jí něco přihodí. Navíc, kdyby selhala ona, přišel bych i o drahé letadlo. To samozřejmě není to hlavní. Chci, aby byla spokojená a zbytečně neriskovala.“
„Šarpov se práce instruktora jistě zhostí k vaší naprosté spokojenosti,“ ujišťoval mě doktor, „protože mám o něm ty …
