GENIÁLNÍ PLÁN
Rozhodl jsem se, že Svatavu zabiji z těchto důvodů:
1. Mám nepřekonatelný odpor k jakémukoli jednání s úřady a rozvodové řízení by mě od nich neuchránilo, ba právě naopak.
2. Nedá se předpokládat, ze by Svatava ode mne odešla s prázdnou. Spíše je nutno počítat s tím, že si bude činit nároky na vilku (dostala ji darem od rodičů), na auto (koupil jí ho otec) i na chatu (postavil jí její první manžel). Dále vím o dvou vkladních knížkách, které by zcela nepochybně s sebou odnesla.
3. Jedině v případě, že bude na hřbitově, budu mít stoprocentní jistotu, že už ji nikdy v životě nepotkám.
Jelikož jsem však z kriminalistické literatury věděl, že prvním a často také posledním podezřelým bývá manžel, rozhodl jsem se Svatavu zabít ojedinělým, promyšleným a velice rafinovaným způsobem. Musel jsem to učinit tak, aby na mne nepadl ani stín podezření.
25. dubna jsem odjel do lesa poblíž Nižboru. Byl krásný slunečný den a já jsem se zvolna procházel kolem pěšiny. Jaká nádhera, být sám uprostřed jarní přírody! Po necelé čtvrthodině přecházeli kolem mne dva starší muži. Přikrčil jsem se za složené metry dřeva, aby mě nezpozorovali. Byli však zcela zabráni do rozhovoru o vyhlídkách fotbalového mužstva. Pak nešel dlouho nikdo. Plných čtyřicet minut trvalo, než jsem opět zaslechl kroky. Vzápětí jsem spatřil mladou ženu, která v ruce třímala kufřík. Připravil jsem se. Ve chvíli, kdy míjela můj úkryt, jsem vyskočil a bleskurychle ji utloukl několika ranami železnou tyčí. Myslím, že si to ani nestačila uvědomit. Pak jsem ji zatáhl do křoví a znásilnil ji. Nedělal jsem to rád, ale byla to součást mého plánu. Kriminalisté museli nabýt přesvědčení, že jde o vraždu z vilnosti.
Můj plán vyšel stoprocentně. O dva dny později jsem četl v novinách:
HRŮZNÝ NÁLEZ V LESE. OPĚT BESTIÁLNÍ VRAŽDA. ÚŘEDNICE POŠTOVNÍHO ÚŘADU UBITA ÚCHYLNÝM ČLOVĚKEM.
Mohl jsem být spokojen. Vše probíhalo podle mých předpokladů. 18. května jsem svůj čin opakoval v aleji u Benešova. Tentokrát jsem utloukl a znásilnil ženu mezi třicítkou a čtyřicítkou. Jak jsem se později dozvěděl, byla to prodavačka v obchodě s ovocem a zeleninou. S potěšením jsem se dočetl, že vrahem je patrně týž pachatel, který ubil úřednici z Nižboru.
Pak jsem čekal do 9. června. Les nedaleko Kouřimi se stal svědkem další sexuální vraždy. Tentokrát byla mou obětí dvaadvacetiletá učitelka z mateřské školy. Byla neobyčejně půvabná a měla prý právě před svatbou. Mrzelo mne, že jsem musel zmařit tak mladý a rozkvétající život, ale nebylo jiné východisko. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl co nejdříve sprovodit ze světa Svatavu, nemohl jsem si dovolit být slušný nebo dokonce sentimentální.
Počal jsem se připravovat na 4. červenec. V ten den jezdí Svatava do Příbrami gratulovat mamince k narozeninám. Přitom neopomene zajít si do lesa a navštívit místa, která jí připomínají dětství. Svatava se velice ráda potuluje lesem sama, a to je dobře. Vzhledem k tomu, že znám místa, která s oblibou navštěvuje, nebude problém si na ni počíhat. Svatava se stane obětí vilného vraha. Téhož vraha, který provedl své otřesné zločiny u Nižboru, u Benešova a u Kouřimi. Nikoho ani ve snu nenapadne podezírat manžela, který si bude nad ztrátou milované bytosti patřičně zoufat. Už jsem se těšil, kterak si nechám ušít černý oblek z prvotřídní látky.
Byl to vynikající, a snad nebudu příliš neskromný, když řeknu geniální plán. Zdálo se, že vše musí klapnout a celkem nic se nemůže stát. Kdyby do toho náhodou přišlo něco neočekávaného, jednoduše den manželčiny smrti odsunu na vhodnější termín. V létě bude řada příležitostí překvapit ji samotnou v lese.
Ale pak přišel 2. červenec. Svatava si vzala v garáži auto a odjela na návštěvu k nějakým známým. Nedojela. Kousek za Braníkem sjela s vozem do Vltavy a utopila se.
Stal jsem se zcela nečekaně vdovcem. Trochu mi bylo líto toho rozbitého auta, neboť z toho kouká dlouhé dohadování s pojišťovnou a tahanice, ale nemohl jsem tuto situaci změnit.
Několik dní nato mě zatkli. K…
