KNIHA ČTVRTÁ
IMÁGO
KAPITOLA 20.
ČAS ROZHODNUTÍ
Najatí gangsteři se tísnili v chumlu před vchodem do zámku, prohlíželi si něco na zemi a vzrušeně u toho gestikulovali. Barbarossa byl rád, že se vyskytly problémy, které může řešit, a očima vyhledal Filipa a Kase. Stáli tak, aby mohli své najaté spojence pokrýt křížovou palbou, Krčmář se držel stranou hloučku, aby nepřekážel při případné přestřelce a sám mohl zaútočit. S rukama v kapsách vypadal, že ho nic nezajímá, diskutujících mužů si nevšímal.
„Co se děje?“ zeptal se Barbarossa lhostejně.
„Ten váš chlap,“ odpověděl mu Chřestýš a ukázal očima na mlčenlivého Krčmáře, „dotáh z lesa tuhle mrtvolu. Prej patří k lidem, který nás obkličujou. Nemám chuť nechat se někým obklíčit.“
Barbarossa se prodral mezi muži a sklonil se nad tělem. Identifikační kříž lokátoru monster už byl sotva znatelný, ale ještě úplně nevyhasl. Mrtvý byl mladší muž kolem třiceti let, ruce měl měkké, pleť čistou a bledou. Podle vzhledu se živil hlavou a většinu času trávil v uzavřených prostorech. Teď však měl na nohou goretexové boty, tmavou flísovou bundu a pod ní neprůstřelnou vestu. V podpažním pouzdře Barbarossa našel ruský samopal Bison se sklopnou rámovou pažbou. Muž podle všeho neměl budit pozornost a jeho úkolem bylo prosondovat terén, než do akce nastoupí jeho lépe vyzbrojení druzi. Žádné doklady neobjevil.
„Skoro mu tu hlavu urval,“ zaslechl šeptat někoho za sebou.
Až teď zaregistroval příčinu smrti. Krčmář neznámému zlomil vaz, do slova a do písmene mu přetrhl páteř. Barbarossa chvíli hledal stopy regenerace, ale žádné nenacházel. Neznámý byl opravdu mrtvý.
„Dohoda zněla, že vás dostanem na pozemek tohodle baráku,“ pokračoval Chřestýš a zjevně se najednou cítil pevnější v kramflecích. „To sme udělali. Zlikvidujte lidi uvnitř, ať můžem vypadnout. Nelíbí se mi, že se kolem nás rojej lidi. A ještě míň to, že jsme jednoho z nich oddělali.“
Barbarossa mu chtěl odpovědět, ale zastavil ho signál telefonu. Byl to styl používaný pro konferenční hovor, když si vzájemně potřebovali předat informaci. Jenomže teď viděl všechny a nikdo očividně netelefonoval. Gruber se dušoval, že do jejich vnitřní sítě se nemůže dostat nikdo zvenčí. Barbarossa odepnul přístroj z opasku a podíval se, kdo s nimi chce mluvit, Filip současně udělal to samé. Podle jména na displeji s nimi chtěl mluvit kapitán Krčmář, ten však stál o dva kroky dál a sledoval nespokojené gangstery.
„Slyším,“ pronesla Marika nahlas jako první, a přijala tak hovor.
Mikrofon na krku ani sluchátko ve zvukovodu nebyly vidět, najatí gangsteři se po ní překvapeně podívali.
„Váš muž ztratil nahoře v kopci telefon,“ ozval se sebevědomý hlas. „Současně postrádám jednoho člověka. Dnes to však vzhledem k situaci nechám být, protože máme, abych tak řekl, stejné cíle. Máte deset minut na to, abyste zničili ten dům a zabili všechny, co tam najdete. Za deset minut se do toho dáme my a nebudeme dělat rozdíl mezi nimi a vámi. Rozumíte?“
„Rozumím,“ slyšel Barbarossa Mariku v mikrofonu i reálu.
„Tak se do toho dejte,“ dodal neznámý a zavěsil.
„Máme deset minut na to, abychom to tady srovnali se zemí a zmizeli, nebo to nechali na nich,“ vysvětlila Krčmáři, který hovor nemohl slyšet.
„Tak to abychom už raději šli, ne?“ zašklebil se Chřestýš.
Barbarossa přelétl pohledem tváře svých druhů, kteří stejně jako on soustředěně pozorovali Mariku. Doufal, že se rozhodne správně, protože záleželo jen na ní. Oni následovali. Přál si, toužil, aby se rozhodla správně. Měl pocit, že on sám to v životě nikdy nedokázal.
„Našli jsme zdroj síly našich nepřátel. Druhá skupina už o něm ví také. Můžeme vycouvat, nechají nás odejít. A vyřeší tenhle problém za nás,“ promluvila tiše.
To byla logická úvaha, které se nedalo nic vytknout. Barbarossa proti své vůli přikývl, kov zbraně v jeho ruce v sychravém vzduchu mrazil.
„Připravíme se k obraně,“ řekla tiše a obrátila se na Krčmáře „Kolik jich může být?“
„Několik desítek, stovka,“ pokrčil bývalý policista rame…
