Starosti korunovaných hlav (Miloslav Švandrlík)

33

Mrtvola slavného zrádce musela být ovšem řádně pochována. Ani s vévodou v nemilosti nelze naložit jako s nějakým bezvýznamným pohánkem. A tak rakev s probodeným Valdštejnem putovala klikatými cestami do Mnichova Hradiště! Jednou z nepochopitelných zastávek vzácného zavazadla bylo například Stříbro. Skoro to vypadalo, jako když chtěl někdo rakev unést do Vídně, aby se císař osobně ujistil, že byl zabit ten pravý muž.

Přece jen se však Mnichovo Hradiště dočkalo. I když sem Valdštejn dorazil značně nekompletní, o dubové rakvi ani nemluvě. Sběratelská vášeň, kterou u nás roznítila rudolfínská doba, se rozhořela sžírajícím plamenem. Kdekdo chtěl mít kousek vévody, nebo alespoň část z jeho šatstva.

Ani tříska z rakve nebyla k zahození. Takže se nelze divit, když vévoda dospěl do bývalého Budovcova sídla oškubaný jako drůbež před pečením. Pohřeb, který se konal, byl z mnoha důvodů dost rozpačitý. To, co ze slavného vojevůdce zbylo, uložili přátelé a pozůstalí do hrobky v kapli svaté Anny, a zde spí statečný generalissimus svůj věčný sen až do dnešních dnů.

Občas o něho projeví zájem vědátoři, například ti, kteří prokázali po více než třech stoletích pravou povahu jeho choroby.