Starosti korunovaných hlav (Miloslav Švandrlík)

32

Ve Vídni vypukla veliká sláva. Všude velebili chrabrý čin statečných generálů, kteří neváhali riskovat vlastní životy, aby udolali vzteklé zvíře, sápající se na královský trůn. V palácích kolovaly hrůzostrašné historky, popisující poslední okamžiky odbojného a do nepříčetnosti rozzuřeného Valdštejna, který se s pěnou u úst bránil do posledního dechu. Padl teprve po dlouhém boji, a ani ve chvíli, když jeho černá duše opouštěla tělo, nenaznačil, že by litoval svého hnusného činu.

Odměna musela odpovídat zásluhám, a tak se znovu konfiskovaly a přerozdělovaly majetky. Nejen Valdštejnův, ale i Trčkův a dalších.

Největší kus z vévodství si pochopitelně uhryzl Gallas, který dostal veliké panství frýdlantské. Buttler obdržel Doksy, de Grana Bělou, Isolani Český Dub, Morrin Vrchlabí, Piccolomini Náchod, Colloredo Opočno, Deveroux Krchleby, Lamboy Hostinné, Strozi Hořice, Desfour Semily, a tak by bylo možno pokračovat hezky dlouho.

Teprve nyní došlo k naprosté nadvládě cizinců nad Čechami. Panství, která byla tradičně v rukou českých šlechticů, se stala eldorádem bezohledných a chamtivých císařských prominentů. Každý z nich byl bez nejmenšího vztahu k půdě i k lidem, které vlastnil.

Ale Ferdinand II. mohl opět klidně spát a cvičit na svou flétnu.