rodinná sága

  / „Pane, na slovíčko, prosím!“ / „Poslouchám vás, spanilá čtenářko.“ / „Pravil jste, že vévodovi z Longueville bylo prominuto.“ / „Ovšem.“ / „Ale co ostatním vévodům?“ / „Když vzpoura vypukla, byli všichni obviněni z urážky majestátu a byla jim odňata jejich místodržitelství. Ale po porážce u Ponts-de-Cé, když krále poprosili za prominutí – klečíce na jednom nebo na obou kolenou, podle stupně… / …

Dole pod schody, když Fogacer už zmizel, koho jsem nespatřil, ne-li Fontanetku, která tu stála, sázím se, úmyslně, aby se se mnou setkala a aby se na mě mohla usmát. / „Fontanetko,“ otázal jsem se, „bratr už vstal?“ / „Ne, pane. Spí jako dudek. Pořádně jsem mu klepala na dveře, avšak neotevřel.“ / „To se mi nelíbí,“ pravil jsem nadmíru zachmuřeně a otočiv se k ní zády, vstoupil jsem zhurta a bez pukání do…

  / Můj dědeček, baron z Mespechu, si odjakživa vedl a přes svůj pokročilý věk dosud vede „rodinnou kroniku“, do níž zapisuje malé i velké události, jež se přihodily v jeho rodině, jemu samému či jeho lidem. O mně je tam zmínka s datem 20. září léta Páně 1607: „Syn Petr mne spěšným listem zpravil, že mého vnuka Petra Emanuela ze Sioraku jmenoval král rytířem. Tato pocta ctí prozíravost toho, jenž ji…