KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Březen 1918
Walter stál na střeše středověkého kostelíku ve vesnici Villefranche-sur-Oise nedaleko St.-Quentinu. Po nějakou dobu to bývala odpočinková oblast v německém týlu a francouzští obyvatelé toho co nejvíc využívali: prodávali dobyvatelům omelety, a když se dostali k nějakému vínu, prodávali jim i to. „Malheur la guerre,“ říkávali. „Pour nous, pour vous, pour tout le monde.“
„Ta válka je neštěstí – pro nás, pro vás, pro každého.“ Drobné průniky a postup Spojenců od té doby zahnaly francouzské místní lidi pryč, srovnaly polovinu staveb se zemí a přiblížily vesnici frontové linii: nyní to byla shromažďovací zóna před nástupem na frontu.
Po úzké silnici dole pod ním pochodovali středem vesnice v čtyřstupu němečtí vojáci. Procházeli tudy hodinu za hodinou, byly jich tisíce. Vypadali unaveně, ale spokojeně, i když museli vědět, že směřují na frontu. Byli sem přemístěni z východní fronty. Francie v březnu je něco lepšího než Polsko v únoru, domyslel si Walter, ať už je tady čeká cokoli. Pohled na ně ho hřál u srdce. Tito muži byli uvolněni díky příměří mezi Německem a Ruskem. Před několika dny podepsali vyjednavači v Brest-Litevsku mírovou smlouvu. Rusko se trvale ocitlo mimo válečné operace. Walter v tom sehrál jistou úlohu tím, že podpořil Lenina a bolševiky; tohle je vítězný výsledek.
Německá armáda nyní měla ve Francii 192 divizí, ve srovnání se 129 divizemi touto dobou před rokem, přičemž převážnou část zvýšení tvořily jednotky převelené z východní fronty. Poprvé převýšili počtem mužů Spojence – ti zde podle německé výzvědné služby měli 173 divizí. V uplynulých třech a půl letech německý lid mnohokrát slyšel, že Německo má vítězství na dohled. Tentokrát si Walter myslel, že je to pravda.
Nesdílel otcův názor, že Němci jsou nějací nadlidé, ale na druhou stranu viděl, že německé ovládnutí Evropy by nebylo špatné. Francouzi mají mnoho skvělých talentů – v kuchařském umění, malování, módě, vínu –, ale nejsou dobří, pokud jde o vládnutí. Francouzští úředníci se považují za jakousi aristokracii a domnívají se, že je naprosto správné, když nechávají občany celé hodiny čekat. Dávka německé výkonnosti jim ohromně prospěje. Totéž platí pro neukázněné Italy. Vůbec největší užitek z toho bude mít východní Evropa. Stará ruská říše se svými odranými venkovany hladovějícími v brlozích a ženami bičovanými za nevěru stále ještě setrvává ve středověku. Německo jim přinese pořádek, spravedlnost a moderní zemědělské metody. Právě zahájili první pravidelnou leteckou dopravu. Letadla se pohybují mezi Vídní a Kyjevem v obou směrech jako vlaky. Až Německo vyhraje válku, vznikne letecká síť nad celou Evropou. A Walter s Maud budou vychovávat své děti v mírovém a spořádaném světě.
Ovšem tato momentální příležitost na bojišti nepotrvá dlouho. Američané začínají přijíždět ve stále větším počtu. Trvalo jim skoro rok, než vybudovali armádu, ale nyní je ve Francii už tři sta tisíc amerických vojáků a každý den se vyloďují další. Německo musí zvítězit teď, dobýt Francii a zahnat Spojence do moře dřív, než americké posily zvrátí rovnováhu.
Nadcházející útok nese název Kaiserschlacht, Císařská bitva. Ať tak či onak, bude to poslední německá ofenziva.
Walter byl znovu převelen na bojiště. Německo teď potřebuje k boji každého muže, zvlášť když tolik důstojníků padlo. Převzal velení Sturmbataillonu – úderného praporu – a prošel se svými muži výcvikovým kurzem nejnovější taktiky. Někteří z nich byli ostřílení veteráni, ale našli se mezi nimi i chlapci a starci odvedení kvůli zoufalé situaci. Walter si je při výcviku postupně oblíbil, ale musel si dávat pozor, aby se nezačal příliš citově vázat k mužům, které možná bude muset posílat na smrt.
V tomtéž výcvikovém kurzu byl i Gottfried von Kessel, Walterův starý rival z německého velvyslanectví v Londýně. Navzdory špatnému zraku byl Gottfried kapitánem ve Walterově praporu. K omezení jeho chytrolínské nadutostí válka příliš nepřispěla.
Walter pozoroval okolní kra…
