TŘETÍ KAPITOLA
V. K. RATLIFF
Z čeho byl Montgomery Ward ze začátku a pak ještě takový dva nebo tři dni paf, nejspíš bylo, proč ho Flem chce vlastně dostat akorát do Parchmanu. Proč by nestačilo ňáký jiný, stejně bezpečný a stejně odlehlý místo, jako je například Atlanta nebo Leavenworth či třeba Alcatraz, kterej je o tři a půl tisíce kilometrů dál, až v Kalifornii, a kam by ho starej soudce Long poslal prvním vlakem, co odjíždí z Jeffersonu, ještě než by odložil tu nejsvrchnější francouzskou pohlednici. Proč vlastně Flemovi žádný jiný místo, kam by dal Montgomeryho Warda poslat, než Parchman v Missippi nevyhovuje.
Montgomery Ward totiž ani v tom počátečním rozčilení byť jen na chvilánku nezaváhal v názoru, oč v jeho případě doslovně jde. Hned jak vešel do dveří prokurátor s Hubem, věděl, že konečně dojde k tomu, co čekal od okamžiku, ať už nastal kdykoliv, kdy Flem zjistil nebo dostal podezření, že to, co se v tý zastrčený uličce děje, ať už je to co je to, přináší ňákej zisk. Mátlo ho jedině to, proč si přidělává tolika práce a tolika těžkostí, jen aby ho z toho podniku s obrázkama nahotinek vystrnadil. Bylo to něco jako ta historka o mývalovi na stromě, co se ptá chlapa, kterej na něj míří puškou, jak se jmenuje, a když mu to ten chlap řekne, tak odpoví: „Krutibrko, tak tendle vy jste? No v tom případě nemusíte kvůli mý osobě mrhat časem a prachem. Ustupte stranou a já slezu dolů.“
Nemluvě o tom, že to byla nerozvážnost. Že mu Flem vzal jeho živnost, to bylo v pořádku, to očekával: dřív nebo pozdějc musel přijít na řadu i on, poněvadž jako každej jinej člověk z Yoknapatawphskýho okresu, kterej má podnik, co vynáší tolik, aby si Flem řek, že by se mu šiknul, podstupoval určitý riziko. Ale proč dopustil, aby se ze všech lidí v Yoknapatawphským okrese těch obrázků zmocnili akorát okresní prokurátor a okresní šerif – pan doktor Stevens, kterej je tak oddanej napravování občanů a zvyšování všeobecný morálky, že jeho nejvlastnější představa povinnosti je hustit do dvanáctiletejch kluků, aby běhali závod na osm kilometrů, ačkoliv vlastně netoužej po ničem jiným než zůstat doma a podpalovat stodoly, a Hub Hampton, lidožroutskej, skalní baptistickej diákon, kterej si nedovede představit větší rozkoš než si na seznamu lidí, co zná, zaškrtávat ty, co přijdou do pekla –, akorát tydle dva, u kterejch by ani naivního Grovera Winbushe ve snu nenapadlo, že by je kdy pustili z drápků.
A proč by vlastně musel Montgomery Ward vůbec někam jezdit, když jeho strejček nebo bratránek Flem, kterej je teď bankéř a musí mít na paměti nejenom obyčejnskou lichvu, ale i svou obchodní vážnost, nechce vlastně nic jinýho, než Montgomerymu Wardovi vzít jeho podnik a aby se Montgomery Ward takovej tejden nebo možná měsíc či dva neukazoval mezi lidma, než budou mít čas zapomenout na ty nahatý obrázky, nebo aspoň na to, že s nima měl něco společnýho člověk, kterej se jmenuje Snopes.
Ne, co by bejvalo mělo vlastně Montgomeryho Warda mást, co by v něm bejvalo mělo vzbuzovat nadšený překvapení, bylo, že se mu vůbec podařilo tak dlouho vydržet. K zavření toho ateliéru, k definitivnímu stažení (nebo spíš vytažení) rolety tý živnosti s francouzskejma pohlednicema v Jeffersonu ve státě Missippi nebylo potřeba žádnejch zákonů ani Flema. Tu roletu už stáhnul Grover Winbush, když dopustil, aby ho ten člověk, ať už to byl kdo byl, načapal, jak se ve dvě hodiny ráno krade z tý uličky. Ne: Grover Winbush zničil a znemožnil ten podnik v Jeffersonu už v tom momentě, co zjistil, že v jedný jeffersonský uličce jsou postranní dveře, za kterejma je něco, čemu by se dalo říkat nealkoholickej nevěstinec. Ne, ten podnik byl v Jeffersonu zničenej už ten moment, co byl nočním policajtem jmenovanej Grover Winbush, kterej měl akorát tolika rozumu, aby moh dělat nočního policajta, ovšem za předpokladu, že nepude o větší město, než je Jefferson, a že to město nezůstává vzhůru dýl než Jefferson ve státě Missippi, poněvadž to bylo ze všech placenejch pracovních příležitos…
