povídka

  / Klepáč páchl jako kůň – a na tom končila veškerá podobnost. Geralt viděl kdysi v Mahakamu trpaslické dostihy na horských kozorožcích. Považoval to za zcela extrémní sport. Ale teprve teď, na hřbetě uhánějícího rýbrcoula, se přesvědčil, co je skutečná krajnost. / Aby nespadl a nesrazil si vaz, křečovitě zatínal prsty do hrubé čupřiny a svíral stehny kosmaté boky svého nosiče. Klepáč smrděl potem, močí a samohonkou. Hnal se jako šílenec. Země hř…

Více
  • 13. 5. 2023

  / Pátý, poslední díl ságy o zaklínači Geraltovi, /  krásné čarodějce Yennefer a dítěti překvapení Ciri. / Jaký osud čeká zaklínače? / Bude mu dáno konečně se setkat / se svou celoživotní láskou? / Splní se zlověstná věštba / anebo svět elfů, lidí a trpaslíků / zachvácený vražednou válkou přetrvá? /   /   /   / We are such stuff / Are dreams are made on, and our little life / Is rounded with a sleep /   / WILLIAM SHAKESPEARE /   /   / A tak jeli a jeli, až přijeli k …

Více
  • 13. 5. 2023

XI. / „Lež klidně, Vesemire, nehýbej se!“ To byla první slova, která uslyšel, když se probudil. / „Jsi v bezpečí, neboj se,“ podíval se, kdo na něj mluví. Byla to ona, Reena, ta krásná dívka z vesnice. To není možné, starají se o něj! Postarali se o raněného zaklínače. Nemohl tomu uvěřit. Stávalo se to velmi zřídka a jemu se to stalo asi popáté, a to už byl v tolika městech a vesnicích. Vždy se postarat sám o sebe, nedůvěřovat nikomu. Jen sobě a svému …

Více
  • 13. 5. 2023

Tak jsem si spočítal, že bych nadělal třikrát tolik práce než vy, kdybych pořád něco nehledal. Doma to ještě jde, doma hledám obvykle pouze brýle, protože bez nich nemohu nic najít. Nejčastěji tedy jimi hledám stránku, co jsem dopsal před deseti minutami. / Na chalupě však hledám kromě brýlí i „psí polštářek“. Psí polštářek není poduška, na které spí pes. Je to začuněný, zavápněný a pocementovaný polštářek, na který by si žádný čistotný a distingova…

Více
  • 13. 5. 2023

V každé vesnici jsou nejmalebnější ty cípy, které zastavěli chudí, a ty jsou obyčejně na stráních. Bohatí se vždycky pohodlně rozsadili na rovině okolo návsi, měli snadný vjezd do statku, dvůr, že by se tam mohl pořádat jarmark, a všude spoustu místa, protože na to měli. Nemám rád velké prostory, asi proto, že jsem v nich nevyrostl a že se mi vždycky zdály být nevlídné. Taky že byly, protože za vraty každého statku nikdy neběhal pes, ale hned ber…

Více
  • 13. 5. 2023

Nejelo se na Jitřenku, jelo se na tábor. Na opravdický tábor. Zvláštní družina, sestavená ze starších členů oddílu – byli to Vlasatka, Kulich, Kutilka a Modrásek – odjela i s Voloďou, který tuto skupinu vedl, již ve čtvrtek. Měla dovézt na tábořiště krajinky a prkna z pily i slámu ze zemědělského družstva, dále obří stan z vojenské posádky, který velitel slíbil oddílu na celý tábor, a nakoupit v Jednotě potraviny na první dny vaření. V sobotu pak…

Více
  • 13. 5. 2023

“Opravdu už zbývala jenom tahle cesta?” nahlas se zeptal SS-Sturmführer Wilhelm Jeschke sám sebe. / “Kratičkááá cestičkááá!” rozeřval se vzápětí šíleným smíchem. / Pak, se slabým pufnutím, rozehnaly tmu kremační pece oranžovomodré plameny, na desetinu výkonu stažených, progresivních plynových hořáků. / V očích hlavy trčící do předpeklí se objevil naprosto nevěřící výraz.

Více
  • 13. 5. 2023

Rozhovor Miloše Čermáka s Karlem Krylem /  Když jsi v Listopadu přijel, lidé tě vítali se slzami v očích. Obdivovali tě. Legenda KAREL KRYL se tyčila mezi nebem a zemí. Jaký to byl pro tebe pocit? / V první chvíli nádherný, samozřejmě. Ale pak jsem si uvědomil, že vlastně nejsem živý zpěvák, ale pomník. Dlouhodobě nepřítomný člověk se dostává do situace mrtvého. Vazba mezi ním a ostatními lidmi neexistuje. Takový člověk se nemůže zkompromitovat – například tím, že …

Více
  • 13. 5. 2023

Svět ve zdi / Drolivá zeď, která obklopovala nízko položenou zahradu podle domu, byla pro mne bohatým lovištěm. Byla to hodně letitá cihlová zeď, kdysi omítnutá, ale nyní se vnější vrstva zelenala mechem, odchlipovala se a bortila vlhkostí mnoha přestálých zim. Celý její povrch byl spletitou mapou prasklin, některých škvír širokých na několik palců, jiných teninkých jako vlásek. Tu a tam odpadly velké kusy omítky a obnažily lososově růžové cihly, l…

Více
  • 13. 5. 2023

6 / „Myslel jsem, že nám ty plachty mají pomáhat!“ vrčel Arth, když táhl vozík. Vzadu zase tlačil Dennis. / „Tak to asi nefunguje! Ne každý dobrý nápad musí vyjít. Zažaluj mě!“ / Tlačili káru vzhůru do strmého svahu, až konečně dosáhli dlouhého rovného úseku, kde si mohli odpočinout. Dennis si otřel pot z čela a naznačil Linnoře, aby si zase nasedla. / „Dokážu ještě chvilku jít, Dennisi. Skutečně.“ Linnora vypadala rozhněvaně, že je nucena se vézt a přitom s…

Více
  • 13. 5. 2023

1. / KONEC VELRYBÍHO SNU / „Makakai, jsi připravená?“ / Tichého vrnění motorů a ventilů kovového kokonu si Jacob nevšímal. Ležel klidně. Voda jemně šplouchala proti baňatému nosu jeho mechanické velryby. Čekal na odpověď. / Ještě jednou zkontroloval titěrné kontrolky na displeji přílby. Ano, rádio bylo v pořádku. Obyvatelka druhé waldo velryby, napůl ponořené jen několik metrů od něj, slyšela každé slovo. / Dnes byla voda výjimečně průzračná. Pohlédl pod sebe a…

Více
  • 13. 5. 2023

Teutonští knězi byli slavnostně odění do rudé a černé barvy, jejich róby se leskly zlatem a stříbrem. Z vysokých přileb se zdvíhala platinová orlí křídla, pochodovali kolem velkého kruhu ze vztyčených kamenů a odříkávali cosi v jazyce, který zněl trochu jako němčina, ale Chris věděl, že je mnohem, mnohem starší. / Vedle plápolající hranice stál oltář, pokrytý rytinami rozšklebených dračích tlam. Kotouče dýmu stoupaly a unášely vzhůru k úplňku jasné…

Více
  • 13. 5. 2023

Drátěná ramínka byla skutečně prázdná. Zachřestila, jak je Fortnum odsunul stranou po tyči, otočil se a pohlédl ven z šatny na Dorothy Willisovou a na jejího syna Joea. / „Já jsem prostě šel kolem,“ říkal Joe, „a viděl jsem, že je šatna prázdná a všechny tátovy šaty jsou pryč!“ / „Bylo to všechno tak pěkné,“ řekla Dorothy. „Měli jsme takový pěkný život. Já tomu nerozumím. Vůbec tomu nerozumím!“ Začala znovu plakat, přitiskla si ruce na tvář. / Fortnum vyk…

Více
  • 13. 5. 2023

16 / Den přečkali ve starém zříceném železobetonovém bunkru, zarostlém trním a plevelnou travou. Před Osudovou válkou to zřejmě byla skrýš nějakého survivalisty, ceněná jako oko v hlavě. Teď to však byla rozvalina, pobořená, poznamenaná kulkami a vydrancovaná. / Kdysi, ještě před válkou, Gordon někde četl, že jsou v zemi místa plná takovýchhle úkrytů a do nich shromažďují zásoby lidé, kteří se baví úvahami o zániku společnosti a fantazírováním, co budo…

Více
  • 13. 5. 2023

Druhá alternativa je: / Situace se vyhrotí a to už v průběhu / několika desítek let, tedy během 21. století, takže přes všechny snahy / globalizátorů udržet tu věc v plynulém procesu, dojde ke střetu. Není / zaručeno, že ten střet bude úspěšný pro globalizátory, že ho vyhrají. / Můžeme úspěšně poukázat na to že jejich vnitřní stabilita a schopnost / sebeobrany není zvlášť vysoká, takže mohou ve střetu podlehnout. Pak je / ovšem nutno počítat s tím, že …

Více
  • 13. 5. 2023