13
NATHAN HOLN
Ztracené impérium
Dnes, kdy se blížíme ke konci 20. století, slýcháme, že velké zápasy naší doby se odehrávají mezi takzvanou levicí a takzvanou pravicí, těmi obrovitými obludami vymyšleného fiktivního politického světa. Jen velmi málo lidí si zřejmě uvědomuje, že tyto takzvané protiklady jsou ve skutečnosti dvěma tvářemi stejné prašivé zrůdy. Všeobecně rozšířená slepota brání milionům spatřit, jak jsou těmito výmysly balamuceny.
Avšak nebylo tomu vždycky tak, a také tomu tak nebude navždy.
V jiných pojednáních jsem hovořil o jiných systémech – o cti středověkého Japonska, o skvělých divokých amerických Indiánech a o zářné Evropě v období, které dnes zdegenerovaní vědátoři označují za její "dobu temna".
Dějiny nám znovu a znovu říkají jedno. Ve všech údobích někteří rozkazovali a ostatní poslouchali. Je to vztah věrnosti a moci, který je důstojný a přirozený. Už od doby, kdy jsme si opatřovali potravu v divokých tlupách a bojovně na sebe pokřikovali z protilehlých návrší, byl pro náš druh jediným správným zřízením feudalismus.
Vlastně jinak – byl naším správným zřízením až do chvíle, kdy mezi lidmi zavládla zvrácenost a kdy silní podlehli ufňukané propagandě slabých.
Zamyslete se nad tím, jak to vypadalo v Americe na úsvitu 19. století. Tehdy jsme měli jasnou a hmatatelnou příležitost zvrátit chorobný trend takzvaného osvícenství. Vítězní vojáci revoluční války vykázali z většiny kontinentu anglickou dekadenci. Hranice se otevřela a v nově zrozeném národě zavládl drsný ruch individualismu.
Tohle věděl Aaron Burr, když se vydal dobýt nových území na západ od původních třinácti kolonií. Snil o tom, o čem sní každý opravdový muž – ovládnout, dobýt, získat impérium. Jaký mohl být svět, kdyby byl zvítězil? Mohl zabránit vzestupu těch zrůdných, ohavných dvojčat, socialismu a kapitalismu?
Těžko říci. Řeknu vám ale, o čem jsem přesvědčen já. Jsem přesvědčen, že na dosah byla éra velikosti, jen jen se narodit.
Avšak Burr byl sražen, ještě než se mu podařilo potrestat tu loutku zrádců, Alexandra Hamiltona. Povrchně nahlíženo se může zdát, že jeho hlavním protivníkem byl Jefferson, ten spiklenecký tichošlápek, který ho oloupil o prezidentský úřad. Ve skutečnosti však sahalo spiknutí mnohem, mnohem hlouběji.
Ústřední postavou onoho zločinného spolku, který zabil rodící se impérium, byl zlý génius Benjamin Franklin. Nástrojů měl mnoho, příliš mnoho na to, aby je dokázal přemoci i tak silný člověk, jako byl Burr.
A nejhlavnějším z těch nástrojů byl Cincinnatův řád…
Gordon plácl knihou, obrácenou hřbetem nahoru, na zem vedle slamníku. Jak mohl takové nesmysly vůbec někdo číst, natož vydat?
Po večeři bylo ještě dost světla na čtení. Po mnoha dnech vysvitlo slunce. A přece mu po zádech běhalo plíživé mrazení, když se mu v hlavě rozezněla ozvěna té šílené dialektiky.
Zlý génius Benjamin Franklin…
Nathan Holn se dobře chytil toho, že "Chudák Richard" byl mnohem víc než chytrý tiskař a filosof, který dělal spojovací článek mezi vědeckými experimenty a drobným posluhováním. Kdyby Holn alespoň zlomek z vypočítávaných fakt uváděl správně, pak by Franklin skutečně byl ve středu neobyčejných událostí. Po revoluční válce se stalo něco podivného, něco, co překazilo plány lidem jako Aaron Burr a vedlo k vytvoření země a národa tak, jak je Gordon znal.
Ale až na tenhle postřeh udělal na Gordona největší dojem nesmírný rozsah Holnova blouznění. Bezoar i Macklin musejí být skutečně potrhlí, jestli si myslí, že ho takovýhle blábol získá pro jejich plány.
Ve skutečnosti měla kniha účinek právě opačný. Měl dojem, že kdyby teď přímo tady v Agnessu vybuchla sopka, hřálo by ho pomyšlení, že spolu s ním šlo k čertu celé to hadí hnízdo.
Někde nedaleko plakalo malé dítě. Gordon vzhlédl, ale sotva dokázal rozpoznat otrhané postavy, pohybující se za blízkou olšinou. Včera večer byli přivedeni noví zajatci. Ti neměli povoleno ani přístřeší v kůlně, a tak se hemžili a tiskli kolem malého ohníčku, který si směli rozdělat.
…
