3.
"Nuže, Hugine. Neobávej se tmavých Američanů. Neublíží ti."
Odin, jak se nazývala jednooká bytost, seděl na ebenovém trůně, na zdvižené levé ruce mu seděl havran barvy noci. Drahokam vsazený namísto obrova oka zářil jako zornice, která vidí dále než ta, o kterou přišel; na klíně měl položený oštěp.
Po stranách trůnu stály dvě postavy oděné do kožešin, byly skoro stejné jak Odin, jeden měl světlé vlasy a velikou sekeru položenou na rameni, druhý, rudouvousý, se líně opíral o kladivo velikosti dospělého muže.
Strážní v černé kůži, dvojité blesky na límcích, stáli v pozoru po obvodu místnosti z hrubě opracovaného dřeva. Dokonce i pušky měli natřené na černo. Jedinou barevnou skrvnou na esesáckých uniformách byla rudá páska se svastikou.
Odin shlédl na vězně, spoutané řetězy, kteří leželi na hromadě na podlaze velkého sálu.
"Lituji. Ubohý Hugin vám neodpustil, moji američtí hosté. Jeho bratr, Munin, padl, když Berlín hořel pod vašimi pekelnými bombami."
Zbývající oko vůdce Ásů se krutě lesklo. "A kdo může vinit mého ubohého strážného havrana, kdo nedokáže porozumět bolesti otce, protože stejná ohňová záplava polkla krásného chlapce, prozíravého Heimdalla."
Ti, kdo přežili ten špatně zrežírovaný večírek na pláži, leželi vyčerpaně na suché kamenné podlaze. Major Marlowe umíral, byl v bezvědomí, nemohl jim odpovědět, ale jeden ze Svobodných britských dobrovolníků vstal, zařinčel řetězy a plivl na zem před netvora s lidskou podobou.
"Higginsi!" snažil se O'Leary zatahat muže za ruku, ale Brit ho jediným máchnutím pěsti setřásl.
"Jo, v Berlíně dostali tvýho skvělýho chlapečka. A tys na oplátku zabil všechny v Londýně a v Paříži! Říkám, že amíci byli moc slabí, když je tohle zastavilo. Měli postupovat dál, za každou cenu, a spálit všechno do poslední árijské čubky a štěněte..."
Důstojník gestapa ho srazil k zemi. Esesáci nechali dopadat pažby svých pušek tvrdě a dlouho.
Konečně je Odin mávnutím ruky zarazil.
"Odneste tělo do středu Velkého kruhu, aby se odebralo do Valhaly."
Důstojník gestapa ostře vzhlédl, ale Odinův hlas duněl tónem, který předpokládá poslušnost. "Chci mít toho statečného muže u sebe, až zavane Fimbul-Zima," vysvětlil obr. Samozřejmě měl za to, že tím je věc vyřízena. Když strážní osvobodili bezvládné tělo z pout, vůdce Ásů poškrábal havrana pod zobákem a nabídl mu sousto masa. Promluvil k mohutnému rudohlavci, který stál vedle něho.
"Thore, můj synu. Tyto ostatní věci zde jsou tvé. Ubohá odměna, uznávám, ale přec jen prokázali jakousi statečnost, když následovali Lháře tak daleko. Co s nimi učiníš?"
Obr pohladil kladivo železnou rukavicí. Vskutku, vedle této bytosti se i Loki zdál malý.
Postoupil vpřed a zkoumal vězně, jako by cosi hledal. Když se jeho oči opřely o Chrise, zdálo se, že se rozhořely. Jeho hlas zazněl hluboko jako dunění zemětřesení.
"Uvolím se promluvit s jedním z nich, Otče."
"Dobrá." Odin přikývl. "Hoďte je do jámy," řekl generálovi SS stojícímu poblíž, ten scvakl podpadky a hluboce se uklonil. "Vyhovte přání mého syna."
Nacisté hrubě zdvihli Chrise a ostatní přeživší na nohy a táhli je po řadě pryč. Chris ještě stačil zaslechnout, jak starší Ás říká svému potomkovi:"Zjisti, co můžeš, o tom vlčím mláděti Lokim, a pak je všechny použijte k oběti."
