2.
KOŠILE A KŮŽE
Před mnoha lety zplundrovaly dřívější severoamerické vlády hraniční pásmo, aby měly pod kontrolou pohyb do Mexika a zpět. Tam, kde se kdysi dotýkala dvě města, vznikla poušť.
Od Převratu a zničení despotické „byrokracie“ starých syndikátních vlád udržovaly orgány Konfederace toto území v podobě parků. Hraniční zóna mezi San Diegem a Tijuanou byla nyní jednou z nejrozsáhlejších zalesněných ploch jižně od Pendletonského parku.
Avšak odehrávala se tu změna. Zatímco směřoval v pronajatém voze po visuté dálnici na jih, viděl Jacob známky toho, že se onen pruh země vrací svému starému účelu. Po obou stranách silnice pracovaly skupinky dělníků; kácely stromy a ve stoyardových odstupech na východ i západ vztyčovaly štíhlé, barevně pruhované sloupy. Ty sloupy byly ostudné.
Odvrátil se. Tam, kde řada sloupů protínala dálnici, se rýsovala veliká, zelenobílá tabule.
Nová hranice: Baja – rezervace pro mimozemšťany
Obyvatelé Tijuany, kteří nejsou Občany,
se dostaví na městskou radnici, kde obdrží
štědrý vysídlenecký příspěvek!
Jacob zavrtěl hlavou a zavrčel: „Oderint, dum metuant.“ Co má být, jestli někdo žije ve městě celý život. Nemá-li právo volit, musí uhnout z cesty, když přijde pokrok.
Až se rezervace pro mimozemšťany opět rozrostou, mají zahrnout Tijuanu, Honolulu, Oslo a půltuctu dalších měst. Padesát či šedesát tisíc osob pod jak dočasným, tak trvalým dohledem bude muset odejít, aby se tato města stala „bezpečná“ pro zhruba tisíc cizinců. Skutečné útrapy budou minimální, samozřejmě. Většina Země je mimozemšťanům ustavičně zakázána a ne-Občané mají stále ještě hodně místa. Vláda rovněž nabízí velké odškodnění.
Opět však byli na Zemi uprchlíci.
Na jižním okraji Pásma město náhle pokračovalo. Mnoho staveb kopírovalo španělský či španělský obrozenecký styl, avšak všeobecně město prozrazovalo architektonické experimentování typické pro moderní mexické město. Budovy měly bílý nebo modrý odstín. Doprava po obou stranách dálnice naplňovala vzduch slabým elektrickým bzučením.
A nad celým městem, tak jako na hranici, symbolizovaly bílozelené kovové tabule nastávající změnu. Avšak jedna, u dálnice, byla přestříkána černým sprejem. Ještě než zmizela z dohledu, Jacob na okamžik zahlédl kostrbatý nápis „Okupace“ a „Invaze.“
To udělal nějaký trvalý dohledář, napadlo ho. Občan, se stovkami legálních způsobů, jak vyjádřit svůj názor, by něco tak šíleného neudělal. A člověk pod dočasným dohledem, odsouzený za zločin na zkušební lhůtu, by nestál o prodloužení trestu. Bylo by mu jasné, že ho dopadnou.
Určitě nějaký ubohý trvalec čekající na vyhoštění dal volný průchod citům, aniž se staral o následky. Jakob s ním cítil. Onen t.d. bude touhle dobou pravděpodobně už ve vazbě.
Přestože se Jacob o politiku nijak zvlášť nezajímal, pocházel z rodiny s politickou minulostí. Jeho dva prarodiče se stali hrdiny při Převratu, kdy se malé skupince technokratů podařilo svrhnout Byrokracii. Rodinný postoj vůči Zákonu o dohledu představoval vehementní opozici.
V posledních letech si Jacob zvykl vyhýbat se vzpomínkám na minulost. Nicméně se mu nyní do mysli násilně vnutila jistá scéna.
Letní škola na pozemku klanu Alvarezů, v horách nad Caracasem… přímo v domě, kde třicet let předtím spřádal Joseph Alvarez s přáteli své plány… byl tam strýček Jeremey, který přednášel, zatímco Jacobovi vlastní i adoptovaní bratranci a sestřenice poslouchali, navenek uctivé výrazy, uvnitř udušení letní nudou. A vzadu, v rohu, se ošíval Jacob; toužil vrátit se do svého pokoje k „tajnému zařízení“, které sestavil s nevlastní sestrou Alicí.
Jeremey, příjemný a sebevědomý, tehdy ještě muž na počátku středního věku, byl sílícím hlasem ve Shromáždění Konfederace. Brzy měl stanout v čele klanu Alvarezů a vyšoupnout staršího bratra Jamese.
Strýc Jeremey hovořil o tom, jak stará byrokracie vydala nařízení, podle kterého bude každý člověk testován na „násilnické sklony“, a kdo neprojde, bude od té doby pod stálým dohledem – takzvaný Zá…
