9
Žhavé železné kleště mu stiskly palce. Oblak smrdutého kouře se valil z místa, kde se škvařila tkáň, a ve spirálách s sebou odnášel černý popel.
Dennis zasténal. Na obličeji ucítil mokré šplíchnutí, otevřel oči, ztěžka dýchal.
Nad ním stál Arth a ustaraně ho pozoroval. "Něco se ti zdálo, Dennizz. Muselo to být něco ošklivého. Už je to dobrý?"
Dennis přikývl. Dal si po večeři šlofíka nedaleko jejich pracoviště. Ve stínu zámku soumrak už pokročil.
"Jo," zamumlal, "jsem v pořádku." Vstal a utřel si obličej do ručníku. Stále byl tím snem otřesen.
"Právě jsem se vrátil z věznice," oznámil Arth. "Řekl jsem, že chci sám jít a osobně vybrat chlápky, který budou novou destilku obsluhovat."
Dennis přikývl. "Zjistil jsi něco?"
Arth zavrtěl hlavou. "Nikdo Stivyunga, Gatha, Maggin ani žádného z mých chlapců neviděl, takže se zdá, že chyceni nebyli."
Dennis byl rád. Snad se Stivyung nakonec se svou ženou a synem setká. Zprávy trochu přispěly ke zlepšení jeho nálady.
"Takže, jaký je momentální plán?" zeptal se Arth dostatečně potichu, aby ho stráže nemohly zaslechnout. "Pokusíme se udělat jiný balón? Nebo uvažuješ o něčem jiném, o něčem, jako byla ta pila, čím bysme se dostali skrz zdi? "
Po popravě přítele Artha už život uvnitř zámeckých zdí nelákal. Jediné, co chtěl, bylo dostat se odtud pryč, vidět zase svou manželku a uškodit baronovi co možná nejvíce. Zloděj hleděl na Pozemšťana s naprostou důvěrou.
Dennis si přál, aby mohl jeho pocit sdílet.
Když padl soumrak, vystoupila skupina vojáků na podstavec na nádvoří, kde přes den spočívala Dennisova jehlovka. Pokud nebyla praktikována nebo uložena na noc, byla vystavována slunci a vždy byla obklopena alespoň šesti strážci.
Dennis provedl pár hrubých odhadů. Jehlovka se nepochybně blížila k teoretické hranici výkonnosti tohoto druhu zbraně. Bez ohledu na to, jak účinná nakonec bude, může pouze vrhat úlomky kovů takovou energií, kterou dokáže absorbovat prostřednictvím slunečního kolektoru o ploše pěti čtverečních centimetrů.
To byl pro Dennise další důvod, proč odtud zmizet. Kremer už hovořil o použití jehlovky k rozboření hradeb měst. Dennis nechtěl být poblíž, až baron zjistí, že se tahle malá smrtonosná zbraň nedá už dál praktikovat.
Pozoroval, jak strážci opatrně berou jehlovku z jejího malého solária. Ne. Zbraň byl střežena příliš ostražitě. Bylo naprosto jasné, že nedokáže získat své vlastnictví zpět a probourat si cestu ke svobodě. Bude muset najít jiný způsob.
Původně uvažoval nad myšlenkou vybudování kočáru s koly, který by byl praktikován do obrněného vozu. Teoreticky by to mělo být možné. Trvalo by to však měsíce nebo roky, při rychlosti, jakou se zde věci běžně zdokonalovaly. Za těchto okolností to bylo prostě neproveditelné.
Po setmění byly staženy pozorovací draky. Ještě před tím však ukončila baronova letka kluzáků cvičné lety a střemhlav se spustila na přistání.
Dennis opět přemýšlel o přístřešcích pro kluzáky. Byly střeženy jen lehce. Naučit se létat s jednou z těchto věcí s pavučinovými křídly vyžadovalo dlouhý trénink a baron Kremer došel zjevně k závěru, že má pod kontrolou jedinou jednotku trénovaných pilotů na světě.
Měl pravdu. Dennis nikdy neletěl ani na kluzáku s pevnými křídly, natož na něčem, jako jsou tyto drakům podobné věci. Absolvoval však několik soukromých hodin létání na jednomotorových vrtulových letadlech. Vždycky měl v úmyslu se k tomu vrátit a získat oprávnění.
Tyto dva druhy létání přece nemohou být tak rozdílené, či snad ano?
Tak jako tak viděl spoustu filmů a hovořil s piloty kluzáků o tom, jak se řídí. A zúčastňoval se kursů o aerodynamice. Principy se zdály dostatečně jednoduché.
"Už jsi se naučil, jak se nepozorovaně dostat do i ven z tvého pokoje? " zeptal se Artha.
"Samozřejmě," odfrkl si malý zloděj pohrdlivě. "Zavírají sice dveře na závoru, ale člověka jako já nemůžou držet v místnosti, která nebyla praktikována jako vězení."
"Zvláště s pomocí kapky saňového oleje."
Arth jen pokrčil rameny. Tuto látku museli sb…
