3
Diákon Hossk rozpřáhl ruce ve všeobjímajícím gestu a jen těsně minul zářící svícen.
"Jak vidíte, Kouzelníku, neživým věcem se dostalo odškodnění za výhody, které bohové dali živým věcem. Strom může růst a vzkvétat a šířit svá semena, ale zároveň mu je dáno zemřít, zatímco řece ne. Člověk může přemýšlet, jednat a činit se, je však odsouzen ke stárnutí a pozvolnému chátrání. Na druhé straně nástroje, které používá - ti nežijící otroci, kteří mu slouží po celý život - se používáním stále zlepšují."
Diákonův výklad byla podivná směsice teologie, teleologie*2 a pohádek. Dennis se snažil nevypadat příliš pobaveně. Pečená drůbež na jeho talíři znamenala rozhodný pokrok proti vězeňské stravě a neměl tedy v nejmenším úmyslu riskovat návrat k původní formě potravy tím, že se bude šklebit fantazírování hostitelova domácího mudrce.
Baron Kremer seděl v čele stolu, tiše poslouchal Hosskovu pedantickou přednášku a příležitostně zaměřoval na Dennise dlouhý, hodnotící pohled.
"Takže ve všech neživých předmětech - dokonce včetně těch, které kdysi žily, jako například kůže nebo dřevo - nasytili bohové vnitřní potenciál, aby se stal něčím významnějším, než čím je... něčím užitečným. Tento způsob si bohové zvolili, aby učinili hojnost pro své lidi nevyhnutelnou..."
Tělnatý učenec byl oděn do elegantního bílého večerního pláště. Jak gestikuloval, volné rukávy mu plandaly a pod bílým pláštěm odhalovaly jasně červený oděv.
"Když tvůrce později přemění potenciál nějakého předmětu v podstatu," pokračoval Hossk, "může pak ten předmět být praktikován.
Tímto způsobem bohové předem určili nejen náš životní styl, ale také náš blahoslavený společenský řád."
Princezna Linnora seděla naproti Dennisovi a nimrala se v jídle. Vypadala znuděně a byla snad i trochu rozzlobená kvůli tomu, co Hossk říkal.
"Jsou také někteří," řekla, "kteří věří, že živé věci mají také potenciál. Ty také mohou povstat nad to, čím jsou, a stát se významnějšími, než byly."
Hossk věnoval Linnoře blahosklonný úsměv. "Podivná představa přežívající ze starých pověr a dále vážně udržovaná pouze malým množstvím nepříliš známých kmenů, jako je váš vlastní, má paní, a také určitou částí té lůzy na východě. Vyjadřuje to primitivní naději, že lidé, rodiny a dokonce druhy mohou být zdokonalovány. Vždyť se kolem sebe rozhlédněte! Zdokonalují se snad s každým uplynulým rokem králíci, rikly nebo koně? Nebo snad lidstvo?
Ne, člověk zcela jasně nemůže být vylepšen. Je to pouze neživá hmota, která může, prostřednictvím člověka, být praktikována k dokonalosti." Hossk se usmál a usrkl vína.
Dennis se nemohl zbavit nejasného pocitu, který na něj už hodinu dotíral, že se s tímto mužem setkal už dříve a že je mezi nimi nějaký důvod k vzájemnému nepřátelství.
"V pořádku," řekl, "vysvětlil jste, proč se neživé věci používáním zdokonalují... je to proto, že bohové určili, že tomu tak bude. Jak se ale stane, že se například kousek pazourku změní pouhým používáním v sekeru?"
"A! To je správná otázka!" Hossk se odmlčel, aby si dobromyslně říhl. Linnora, která seděla přes stůl naproti Dennisovi, obrátila oči v sloup, ale Hossk si toho nevšiml.
"Víte, Kouzelníku, učenci už dávno vědí, že konečný osud té sekery, kterou máte na mysli, je zčásti určený tvůrčí podstatou vloženou do ní mistrem cechu kamenoštípačů, slavnostně pomazaným. Podstata, která je do předmětu vložena na jeho samém počátku, je stejně důležitá jako Pr'fett, který do něj majitel vkládá prostřednictvím praktikování.
Tím chci říct, že praktikování je sice důležité, avšak bez správné podstaty na samém počátku je zbytečné. Ať by se rolník snažil sebevíc, praktikováním saní by nikdy nezískal hrábě, zrovna tak z draka neudělá šálek. Nástroj musí být připraven přinejmenším v minimálně použitelném stavu vzhledem ke svému budoucímu účelu, aby mohl být prostřednictvím praktikování zušlechťován. Pouze mistři tvůrci mají tuto schopnost.
Toto je, zvláště v poslední době, ne příliš dostatečně doceňováno širokými masami neustále neukázn…
