2
Robot "zapípal", a potom celou sérii zopakoval. Dennis se soustředil na tři dny staré záběry na malé videoobrazovce robota. Dělo se tu něco velmi podivného.
Obrazovka ukazovala stíny, které vypadaly jako rozmazané lidské postavy pohybující se kolem přechodové komory zievatronu. Bytosti se pohybovaly na dvou nohách a zdálo se, že jsou doprovázeny přinejmenším dvěma druhy čtvernožců. Jinak už Dennis nedokázal rozeznat v nejasné zvětšenině žádné detaily.
Zázrakem bylo, že si z toho dokázal vůbec něco vybrat. Jak vyplývalo ze záznamu o pohybech robota, musel být na některém vzdáleném hřebenu, když si všiml aktivity u přechodové komory a zaměřil se na snímání postav shlukujících se u vchodu do zievatronu. Na tuto vzdálenost by robot správně neměl být schopen vidět vůbec nic. Dennis měl podezření, že je něco v nepořádku s robotovým orientačním smyslem. Musel být v tom okamžiku blíže, než si myslel.
Naneštěstí byl tento záznam jeho jediným přímým zdrojem informací. Záznamy ostatních robotů byly znehodnoceny, jakmile byli roboti surově rozebráni.
Rychle projížděl záznam až do doby před třemi dny, kdy, jak se zdálo, všechno začalo.
Nejdříve se u komory objevila malá postava v něčem bílém. Přijela na zádech něčeho, co vypadalo jako velmi chundelatý pony nebo ohromný ovčácký pes. Dennis nedokázal určit, které přirovnání je vhodnější. Jediné, co o této postavě dokázal říct, bylo, že byla štíhlá a když zkoumala zievatron ze všech úhlů, aniž se ho přitom vůbec dotkla, pohybovala se půvabně.
Potom se ta postava v bílém posadila před komoru a zdálo se, že zahájila dlouhý proces meditace. Uplynulo několik hodin, Dennis záznam rychle projel.
Náhle se od hradby lesa vyřítil oddíl domorodců na chlupatých bestiích a mířil přímo ke komoře.
I přesto, že byl obraz rozmazán, dokázal Dennis postřehnout, že první nezvaný host vyskočil v panice na nohy, nasedl a rychle ujížděl pryč, s náskokem jen několika metrů před svými pronásledovateli.
Pak už Dennis postavu v bílém neviděl. Avšak zatímco jedna část skupiny pokračovala v pronásledování, ostatní se zastavili před komorou.
Zdálo se, že většina přítomných postav má velké hlavy, pokryté kožešinou sahající vysoko nad ramena. Potom uprostřed skupiny jeden menší, kulatý dvounožec v červeném oblečení seskočil na zem a cílevědomě zamířil k přechodové komoře.
Jakkoli se Dennis snažil, zjasnit obraz se mu nepodařilo.
V tomto okamžiku se robot zřejmě rozhodl, že si toto dění zaslouží více pozornosti a začal sestupovat s kopce, aby se vrátil na základnu a podíval se zblízka. Několikrát se dostal až na úroveň stromů a co se dělo kolem zievatronu, bylo v tu chvíli mimo dohled.
Naneštěstí - nebo snad naštěstí - se malý robot pohyboval přes rozbrázděný terén pomalu. V okamžiku, kdy dorazil, neznámé bytosti už byly s pitvou pozemských zařízení hotovy a mezitím odjely.
Možná spěchaly, aby pomohly s pronásledováním postavy v bílém.
Dennis si nechal záznam přehrát ještě jednou. Vzdychl zklamáním.
Bylo to tak lákavé, dívat se na ty rozmazané postavy a chápat je jako lidské bytosti. Přesto však věděl, že by se neměl do ničeho pouštět s ukvapenými závěry. Musí je brát jako cizí tvory, kteří mají blíže k čunítkovi než k němu samotnému.
Vyňal z robota záznamový disk a nahradil ho prázdným.
"Budeš muset být mým zvědem," uvažoval před robotem nahlas. "Myslím, že bude dobré, když tě pošlu napřed, abys mi zjistil něco o obyvatelích tohoto světa. Tentokrát ovšem budu chtít, abys věnoval velkou pozornost utajení a svému vlastnímu přežití. Slyšíš dobře? Nechci tě v kouskách, jako jsou tví bratři!"
Na průzkumné věžičce se na znamení souhlasu rozsvítilo malé zelené světélko. Samozřejmě, ve skutečnosti to ten robot stejně nemohl pochopit. Později, až si přesně vypracuje, co na tom malém stroji bude chtít, přefrázuje všechny instrukce do robotovy angličtiny.
Měl před sebou vážný problém, a sám ještě přesně nevěděl, co s tím bude moci udělat.
Jasně, Brady mu dal "...dost vybavení, aby si mohl postavit dalš…
