Inteligence
Vidíme, že spolupráce vědců všemožných oborů, bude maximálně důležitá, bez ní by to nešlo. Nyní ale konkrétní problém spočívá v tom, že , dle mého názoru, je prakticky mrháním energie budovat nějakou organizaci, řekněme revoluční. Naopak posledním pokusem, který nám zbývá, nechceme li nechat dnešním globalizátorům volný průběh, je soustředit se na výchovu vědců, v ysoce kvalifikovaných pracovníků, v celé řadě oborů, zdánlivě málo souvislých. Právníci, dejme tomu s ekonomy, sociology, filosofy, atd., to není zrovna jedna branže. Ti ale musí všichni spolupracovat dohromady.
Tedy musíme se zaměřit na výchovu špičkových odborníků, kteří by buď mohli infiltrovat do stávajících mocenských struktur, tím ovšem nemyslím ty pofidérní státy, které stále ještě existují, ale centrum té globalizační mafie.
Nebo se alespoň musíme velmi dobře poučit o fungování těchto struktur, o tom co je potřeba, k udržení chodu těchto struktur. Neboť v prvních letech je potřeba v prvé řadě udržet fungování těchto struktur a pozvolna pak měnit jejich funkci a charakter. Doplňovat je a vyškrtávat věci přebytečné. Ale nedopustit zbytečně nějakou rupturu, která by přinášela dezorganizaci a zmatek. Tím spíše nedopustit situaci v níž by došlo k celkové retardaci.
Na první pohled spekulativní úvaha, ve skutečnosti však v abstraktních termínech exponuje zcela praktické úkoly a popisuje nám praktickou, momentální, aktuální situaci v níž jsme. To co zde říkám by bylo možno říci plamennými slovy jako nějaký politický článek či manifest, ale v této zjednodušené abstraktní podobě nejde o nic jiného, než o popis konkrétní situace , ze které vyvozuji zcela praktické závěry.
Samozřejmě na papíře to vypadá hladce, ve skutečnosti to bude drhnout v mnoha případech. Nicméně lze principiálně předpokládat, že při podobných předpokladech a přístupech, kdy struktura pohybu od vykořisťovatelské mafie k samosprávné beztřídní společnosti je známa, by bylo možno počítat s tím, že zdar tohoto podniku bude úspěšný, i v případě, že by se to hned na poprvé nepovedlo.
Buď to necháme tak jak to je, aby to šlo samospádem, a pak máme rizika na všech stranách. Je riziko, když se to globalizátorům povede, tak riziko, že bouře zbídačelých globalizátory smete. V obou dvou případech, to vypadá jako propast. Současná společnost dospěla do stadia., kdy při analýze a řešení těchto věcí musíme udržet cestu chladného kalkulu, přísného racionálního diskurzu.
Spartakovy otroci, gladiátoři, se mohli bez těchto úvah pokoušet o rebelii, to bylo možné. Víme, že ve starém Egyptě se to jednou podařilo, nastalo sto let úplného temna, chudí zničili a roztřískali úplně všechno. Sto let tam nějak vegetovali a po sto letech se všechno staré svinstvo vrátilo znova.
A to se to tenkrát dělalo v podmínkách technologie, která mnoho rozumu nepotřebovala. Dnes se bez strohé a přísné racionality neobejdeme v ničem. Proto vypadá tento program jakoby nerevolučně, nebo málo revolučně.
Vypadá to jen jakoby intelektuálsky, ale to je prostě proto, poněvadž hybnou pákou té změny mohou být jedině intelektuálové. Špičkový intelektuálové. Špičkový intelektuálové, nejsou, nikdy nebyli a nikdy nebudou žádná třída. Intelektuálové nejsou schopni vytvořit třídní vědomí, ale intelektuály spojuje pocit sounáležitosti, založený na vzájemné kontrole. V tom smyslu, že my o sobě víme, že jsem lidé racionálně uvažující, schopní racionálního diskurzu, a racionálního jednání. Takže intelektuálové jsou schopni určité akce, jakkoli tedy třídou nejsou. A nebudou si na ni samozřejmě hrát, a ani pro to nepotřebují žádnou organizaci v tom smyslu, jak organizace v dějinách vystupovaly a figurovaly. Je to otázky domluvy, vzájemného dohovoru, vzájemné, co nejrychlejší informace, koordinace atd. Ale to nepředpokládá organizaci tradičního typu. Problémy koordinace musí řešit koordinační centrum, které ale nemá charakter nějakého ústředního výboru nějaké organizace, ať už je tou organizací spolek holubářů, nebo ostrostřelců, neb…
