Kapitola jedenáctá
Kouzelné souostroví
Poněvadž léto bylo čím dál parnější, usnesli jsme se, že veslovat s Ochechulí podél břehu k našemu koupališti níž v zátoce vyžaduje příliš mnoho námahy, a investovali jsme proto peníze do přívěsného motoru. Koupě tohoto motoru nám získala přístup do rozlehlých pobřežních oblastí, protože nyní jsme se mohli odvážit mnohem dál, podnikat výlety podél zubaté linie pobřeží na vzdálenější a opuštěné pláže, zlatavé jako kukuřice nebo spadlé luny ležící mezi křivolakými skalami. A právě tehdy při těchto výletech jsem si povšiml roztroušené skupiny ostrůvků, táhnoucí se několik mil podél pobřeží; některé byly dost rozlehlé, jiné zas ve skutečnosti jen mimořádně velká skaliska s parukou zeleného porostu, posazeného nejistě na samém vršíčku. Z jakéhosi důvodu, jemuž jsem nemohl přijít na kloub, tyto ostrůvky nadmíru přitahovaly mořskou zvířenu, a po krajích ostrovů, ve skalních tůňkách a v písečných zátočinách, ne větších než velký stůl, byl takový výběr živočichů, že to budilo úžas. Podařilo se mi vylákat rodinu na několik výletů na tyto ostrůvky, protože však jen na málokterém z nich byla pěkná místečka ke koupání, rodinu brzy znudilo, že musela vysedávat na sluncem rozpálených balvanech, zatímco já donekonečna lovil v tůňkách a chvílemi objevoval divné - a pro ně odporné mořské zvířectvo. Mimoto se ostrovy táhly za sebou blízko břehu, některé z nich dělil od mateřského ostrova pouze asi dvacet sop široký průliv a bylo tam plno útesů a skal. Proto řídit Ochechuli mezi takovými nebezpečnými místy a zajišťovat, aby lodní šroub nikde nenarazil a nezlomil se, to činilo z každého výletu na ostrovy obtížný navigační problém. Přes všechny mé protesty byly naše výlety do těch končin stále řidší a řidší a já prožíval pravá muka při pomyšlení na veškeré ty podivuhodné živočichy, kteří v těch průzračných tůňkách jen čekají, abych je ulovil; ale s tím se nedalo nic dělat z toho prostého důvodu, že jsem neměl loďku. Navrhl jsem, zdali by mi nedovolili vyjet si s Ochechulí sám, řekněme jednou za týden, ale rodina byla z rozličných důvodů proti tomu. Avšak právě když jsem se téměř docela vzdal naděje, dostal jsem brilantní nápad; co nevidět jsem měl mít narozeniny, a byl jsem přesvědčen, že půjdu-li na rodinu zchytra, mohu dostat nejenom loďku, ale ještě k tomu i jinou výbavu. Proto jsem rodině navrhl, že místo abych dárky k mým narozeninám ponechal na jejich volbě, že bych jim snad mohl vyjmenovat věci, po kterých nejvíc toužím. Takto by přece měli jistotu, že mi nezpůsobí zklamání. Rodina poněkud překvapeně souhlasila a mě se pak jen maličko nedůvěřivě zeptali, co bych tedy chtěl. Odpověděl jsem jako by nic, že jsem o tom ještě moc nepřemýšlel, ale že pro každého z nich napíšu seznam, a oni si pak mohou z toho vybrat jednu nebo více věcí.
Vypracování toho seznamu mě stálo mnoho času i přemýšlení a ve značné míře i praktického užití psychologie. O máti jsem například věděl, že mi koupí všechno ze svého seznamu, proto jsem tam uvedl některé nejpotřebnější a nejdražší kusy vybyvení: pět dřevěných pouzder, zasklených, vyložených korkem, k uložení sbírky hmyzu; dva tucty zkumavek; pět pint metylalkoholu, pět pint formalínu a mikroskop. Seznam pro Margo byl trošku obtížnější, protože jsem musel předměty volit tak, aby ji to ponouklo jít pro ně do jejích oblíbených obchodů. Vyžádal jsem si tedy od ní devět metrů filtrovacího mušelínu, devět metrů bílého kalika, šest velkých balíčků špendlíků, dva balíky vaty, dvě pinty éteru, pinzety a dvě kapátka na plnění per. Rezignovaně jsem si uvědomil, že je zhola marné žádat Larryho například o takový formalín nebo špendlíky, ale kdyby na mém seznamu bylo vidět nějakou zálibu v knihách, měl jsem dobré vyhlídky. Podle toho jsem také popsal velikánský arch tituly knih, jmény autorů, nakladatelů a cenami všech knih z přírodovědy, o kterých jsem byl přesvědčen, že je nutně potřebuju, a hvězdičkami jsem označil ty, které bych přijal skutečně s povděkem. Protože jsem už m…
