krimi

Keď som vyšiel von, lialo ako z krhly. Po uliciach sa valila voda, odnášajúca prach leta dolu k moru. / Čím viac som sa blížil k horám, tým viac pribúdalo vody. Cesta kaňonom pani Broadhurstovej bola skôr brodením sa hore bystrinou. Už dobrú chvíľu predtým, ako som dorazil k jej domu, počul som hučanie neďalekého potoka. / Pred vchodom stálo čierne auto Briana Kilpatricka. Na prednom sedadle sedela odfarbená blondínka,…

Více
  • 7. 3. 2025

Do Rodeo City jsme dorazili po jedné v noci. Bylo to přímořské městečko plné motelů, rozložené mezi dálnicí a pobřežím. Sjeli jsme z dálnice na hlavní silnici. Vedla rovnoběžně s dálnicí a těsně pod ní. Tři motocyklisté v buřinkách se přehnali kolem nás prostředkem silnice. Za zády jim seděly holky s rozevlátými vlasy. / Našli jsme odbočku se značkou CENTERVILLE 20 MIL a zahnuli jsme do vnitrozemí.… / Na…

Více
  • 7. 3. 2025

Vysoký muž v šedivém všedním obleku otevřel dveře márnice. Když vycházel, jen taktak že nevrazil oslnivě šedobílým stetsonem do horního futra. Plácl dlaní do betonové stěny a řekl uniformovanému muži před sebou: / ‚Čert aby to vzal, copak se Tonymu stalo?“ / Šerifův pomocník pokrčil rameny: „Možná maléry kvůli ženské. Znáte přeci Tonyho.“ / „Ano, znám Tonyho.“ / Šerifův kráčející stín se protáhl ke…

Více
  • 7. 3. 2025

Podél bazénu se k nám blížil sebevědomě Graff. Za sebou vlekl svůj štěbetající harém a eunuchy. Neměl jsem chuť se s ním bavit, a tak jsem se otočil zády, dokud nepřešel. Sammy hleděl nepřátelsky a zíval. / „Já se potřebuju nutně napít,“ řekl. „Už z toho šilhám. Nechcete se ke mně připojit?“ / „Možná později.“ / „Tak nashle. A nikde mne necitujte.“ / To jsem mu slíbil a Sammy odešel směrem, kde… / …

Více
  • 7. 3. 2025

  / Prešiel som k dverám a zavolal som na chyžnú. Pribehla, pričom sa kĺzala na parketách a pod blúzkou uniformy jej poskakovali drobné prsia. Keď zazrela muža ležiaceho na dlážke, priduseným hlasom vykríkla: / – Je mŕtvy? / – Zamdlel, srdiečko. Prineste vodu a uterák. / Ani nie o tridsať sekúnd pribehla späť, pričom polovicu vody vyliala na koberec. Trochu som Blackwellovi pokropil tvár a uterákom som mu šúchal vysoké…

Více
  • 7. 3. 2025

Skoro osm odtikávaly unavené hodinky, když mě přivítal orchestr klaxonů ranního města. Pocit, že havaruji, mi nedovolil řídit rychleji, v mé hlavě se převalovaly útržky minulé noci s velkým otazníkem, s tím největším kolem Keitha Dallinga. Elegantně mě vyprovodil na velmi prapodivné místo a stejně elegantně zmizel. Dlužím drahému Keithovi příležitost k vysvětlení. Jeho žlutý buick odpočíval na… / Do…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Komisař a jeho hosté seděli po celé minuty a nevypravili ze sebe ani slovo. Hleděli na sebe strnule, naprosto bezradně, tak byli ochromeni leknutím. / Jako první byl opět schopen řeči komisař. „To je tedy kopie? Docela jistě se nemýlíte, pane Steinhövele?“ / „Nemýlím se,“ odpověděl sběratel. „V celé Evropě, a to nepřeháním, není člověk, který by se v tomto případě mohl méně mýlit než já!“ Uložil…

Více
  • 21. 2. 2025

Saracen se vrátil na pohotovost a řekl Alanu Tremainovi, co se, děje. / „Když už na to je i komise, tak můžeme určitě klidně spát,“ poznamenal Tremaine jedovatě. / „To si piš,“ přitakal Saracen. „Okresní hygienik to aspoň říkal.“ / „Asi bych měl možná emigrovat,“ pokračoval Tremaine. / „Tahle mladší generace nemá vůbec k ničemu úctu. Hele, jestli jsi ochoten mi to předat, můžeš jít domů a trochu se vyspat.“ / „To myslíš vážně?“ vyjekl Tremaine. / „Naprosto vážně.“ / „No, hádat se s tebou nebudu,“ poznamenal Tremaine potěšeně. Sáhl po bloku a začal …

Více
  • 28. 1. 2025

  / Kincaid se vrátil do ztemnělého domu. Zprvu si myslel, že je prázdný, ale kašlání z ložnice signalizovalo, že stařec už je doma a v posteli. / „Chudák stará,“ zašeptal si, když sundával kabát a věšel jej za kuchyňskými dveřmi. Zvuk za chviličku utichl a v domě zas zavládlo ticho. Kincaid hledal sklenici. Našel ji ve skříňce nad výlevkou, vypláchl ji a z láhve, kterou si přinesl, si nalil velkou whisky.…

Více
  • 28. 1. 2025

  / John Palmer vešel do pokoje a přiložil další poleno. Ještě se ujistil, zda dřevo nevypadne, a pak se otočil a pohlédl na svou ženu Lucy, která chovala na klíně dcerku. / „Víš, Lucy, o tomhle jsem vždycky snil. Že budeme žít ve vlastním domě, ty, já a naše dítě.“ / „Když o tom mluvíš, jsi pokaždé celý naměkko,“ usmála se Lucy. „Ale nemysli si, nebudeme to mít snadné.“ / John si klekl vedle ní a…

Více
  • 28. 1. 2025

Sára se rozhodla počkat na výsledky testů Marie O’Donnellové — i když by teoreticky po Tyndallově odchodu mohla mít volno. Byla u toho, když Stubbs končil s posledním testem. S hlubokým povzdechem jí oznámil: „Není to ani hraniční obraz. Prostě tam není vůbec žádná aktivita.“ Podal jí výsledky a začal se probírat neuspořádaným stohem papírů, z nichž nejdřív vytřídil grafické tabulky a pak role…

Více
  • 28. 1. 2025

Steven se právě vracel do hotelu, když mu zazvonil mobil. Volal Jamie Brown. / „Kde teď jste?“ zajímal se novinář. / „Ve městě. Proč?“ / „Mohli bychom se sejít? Objevil jsem něco zajímavého o Childsovi a Leadbetterovi.“ / Brown volal z budovy redakce na North Bridge, a tak se dohodli, že se setkají zhruba na půli cesty, v Bennetově baru na Tolicrossu. Brown dorazil jako první: Steven ho zastihl u pultu nad velkou whisky.…

Více
  • 28. 1. 2025

Dewar se vydal směrem k městu. Nebe bylo čisté a podzimní slunce zářilo na rudozlatých listech stromů. Ve vzduchu byl cítit chlad, ale právě v tom svěžím chladu bylo příjemné kráčet. Vytáhl z aktovky mobil a zapnul jej. Čekal tam na něj zaznamenaný vzkaz. Byl od Granta z policejního komisařství: hned jak bude mít chvíli, ať se mu ozve. Dewar mu zavolal okamžitě. / „Něco pro vás mám. Nejlíp by bylo, kdybyste…

Více
  • 28. 1. 2025

Když na druhý den v osm ráno dorazil Neef do nemocnice, dověděl se, že Neil měl špatnou noc. Okamžitě se na něj šel podívat, aby se přesvědčil na vlastní oči. Neil měl otupělý pohled, jiskra, která mu blýskala v očích, byla ta tam. Tohle viděl u pacientů v konečném stadiu už mnohokrát. Z Neila začal unikat život. / „Ahoj, Tygře, jak se máš?“ zeptal se Neefe, posadil se na kraj postele a ukazováčkem přejel…

Více
  • 28. 1. 2025

  / PRŠELO I CELÝ DALŠÍ DEN. Když Avedissian s Kathleen přecházeli ten kousek cesty od letištního autobusu ke schůdkům Boeingu 747 TWA, museli si vyhrnout límce. Malý David se s nimi, k jejich úlevě, cítil jako doma, což Avedissian přičítal tomu, jak si Kathleen dokáže získat děti. Strávili s ním a jeho rodiči na letišti pouhou hodinu, ale to úplně stačilo. Spokojeně se Kathleen držel za ruku, když stoupal k…

Více
  • 28. 1. 2025