30
„Co tedy navrhujete?“ otázal se Le Clerc.
„Přemýšlím, co se asi právě teď děje v hlavách manželů Troolových,“ řekl Tom. „Návštěva policistů jimi nepochybně otřásla. Jenže podle toho, co jste mi řekl, jste jim položili jen několik rutinních otázek a zanechali v nich dojem, že vás jejich odpovědi uspokojily. Nemají tušení, že jsme tady a že s vámi teď mluvíme.“
„Takže?“
„Takže pevně věřím, že nemají důvod měnit plány a budou chtít provést operaci v nejbližších dvou dnech, jak bylo plánováno. Za těchto okolností postačí, když budou vaši lidé střežit hotel a nehnou se od Troolových ani na krok. Ti dva je dříve nebo později dovedou k Anně-Marii.“
„Asi máte pravdu,“ souhlasil Le Clerc.
„Kde ji asi drží?“ zauvažovala Mary nahlas.
„Buď někde v nemocnici, nebo na jiné klinice,“ odpověděl jí Tom. „Určitě ji nadopovali sedativy, aby navodili stav podobný komatu. Jakmile budou připraveni, koma plynule přejde v klinickou smrt – a ejhle, dárce orgánů bude na světě!“
„Ale to je příšerné!“ zvolal Balard. „Takovou operaci na naší klinice nikdy nepovolím! Zavolám jim a rovnou jim řeknu, aby něco takového pustili z hlavy.“
Tom zavrtěl hlavou. „To nesmíte, pane kolego. Jenom byste jim prozradil, že jsme je odhalili. Je skoro jisté, že by v takovém případě Annu-Marii zabili a těla se zbavili, aby si zachránili kůži.“
„Doktor Gordon má pravdu,“ řekl Le Clerc unaveně. „Bude lepší, když budete dělat jakoby nic, ať už vám zatelefonuji, nebo se dostaví osobně.“
„Čekala bych, že přijdou za dcerou na návštěvu,“ nadhodila Mary.
„Máš pravdu,“ přisvědčil Tom.
„Souhlasím,“ řekl dr. Balard.
„A neříkejte o tom ani nikomu z personálu,“ kladl mu na srdce Le Clerc. „Všichni se musejí chovat normálně. Já zařídím, aby byl hotel neustále střežen.“ Pak se obrátil k Mary a Tomovi. „Kde jste ubytováni, páni doktoři?“
„Těžko říct,“ zamumlal Tom a připadal si velmi hloupě. „Přijeli jsme rovnou z letiště.“
„Co kdybyste zůstali přes noc na klinice?“ navrhl Balard. „Máme tady pokoje pro příbuzné pacientů.“
Oba nabídku vděčně přijali.
Taky Le Clerc byl rád. „Aspoň budeme vědět, kde vás máme hledat.“
Inspektor odešel a sestra zavedla oba hosty do dvou propojených pokojů ve třetím patře kliniky. Venku se dalo do deště a světla aut se odrážela v kalužích. Když Mary vstoupila do Tomova pokoje, zastihla ho u okna. Zívla a řekla: „Budeme potřebovat zubní kartáčky a tak.“ Noční směna a šílená cesta letadlem se na ní podepsaly. „Myslíš, že někde najdeme otevřený supermarket?“
Tom se tvářil nepřítomně a Mary chtěla vědět, co ho trápí.
„Pořád to přemítám v hlavě,“ přiznal Tom. „Bojím se, že jsem Troola špatně odhadl. Je možné, že teď, po návštěvě policie, přece jenom změní plány.“
„Jak?“
Tom, který stále hleděl z okna, se otřásl. „Co když se polekal a bude chtít uspíšit některé kroky?“
„Jaké kroky?“
„Pokusí se zbavit Anny-Marie.“
„Teď, když je operace tak blízko?“ namítla Mary. „Po tak dlouhém čekání a všech přípravách? Určitě udrží nervy na uzdě.“
„Potřebuje jenom oči,“ připomněl jí Tom. Znělo to tak brutálně, až ji to zarazilo.
S hrůzou na něj pohlédla. „Myslíš, že by jí vyoperoval oči a pak se zbavil těla jako nežádoucího důkazu?“
„Jednou by k tomu stejně došlo,“ dodal Tom drsně, „a návštěva policie ho mohla vyprovokovat k tomu, aby svůj záměr uspíšil.“
„Ale vyoperované oči ho přece usvědčí!“ vykřikla Mary.
Tom unaveně zavrtěl hlavou. „Neřekl bych. Každý odborník, který provede jejich rozbor, řekne, že patří jeho vlastní dceři. Nezapomeň, že Anna-Marie je její klon.“
„Panebože, chceš říct, že by mohl uniknout spravedlnosti?“
„Může tvrdit, že orgány vypěstoval v laboratoři z Charlottiných buněk.“
„Ale to přece zatím nikdo neumí!“
„Trool řekne, že učinil zásadní objev, a pokud se zbaví těla Anny-Marie, nikdo mu nedokáže opak.“
Zazvonil telefon a Mary zvedla sluchátko. Chvíli hovořila francouzsky, pak zavěsila a obrátila se k Tomovi. „Inspektor Le Clerc. Troolovi se odstěhovali z hotelu asi hodinu předtím, než na místo dorazili jeho li…
