2
O tři dny později
Na to, jak velký to byl chlap, dovedl vrchní inspektor Alan Davies vystupovat tak citlivě a ohleduplně, že to každého odzbrojilo. Uměl ztišit hlas do šepotu, předklonit se na židli a vemlouvavě sepnout ruce. Teď seděl proti Johnovi a Lucy Palmerovým na květované pohovce před francouzským oknem jejich obývacího pokoje. Čtvrtý člověk v místnosti, seržant Walters, seděl stranou u dveří, na židli u jídelního stolu. Všechno sledoval a v ruce držel blok, ale zatím jej ukrýval z dohledu. Nechtěl narušovat atmosféru soucitu a pochopení, navozenou jeho šéfem.
„Co víc chcete slyšet?“ pokračoval John Palmer, pustil manželčinu dlaň a rozhodil rukama v zoufalém gestu. „Už o nás musíte vědět úplně všechno. Vzali jsme se před osmi lety a od té doby neuplynul den, abychom nezatoužili po vlastním dítěti.“ Znovu vzal manželku za ruku a něžně ji políbil, než se rozhovořil dál. Udělal to naprosto samozřejmě, jako by chtěl dát najevo, že na tom není nic nepatřičného. „Pak najednou Lucy otěhotněla a nám se splnil životní sen. Všechny modlitby byly vyslyšeny. Stal se opravdový zázrak. Zní to sentimentálně, ale je to tak.“
„To bylo potom, co jste začali docházet na kliniku profesora Thomase v caernarfonské všeobecné nemocnici?“
„Ano. Už jsme vyzkoušeli všechno. Doktoři nad námi zlomili hůl. Snažili se nás přesvědčit, abychom přikročili k adopci, a vtom profesor Thomas přišel s tím, že by rád vyzkoušel nový postup umělého oplodnění.“
„Jaký nový postup?“
Palmer se na Daviese podíval, jako by mu chtěl naznačit, že mu do toho nic není, ale pak se jen poškrábal na hlavě a dal se do vysvětlování. „Šlo o vylepšenou metodu oplodnění ve zkumavce, takzvanou metodu ICSI, tedy vstříknutí spermatu do cytoplazmy. Namísto toho, aby se ve zkumavce smísila vajíčka se spermiemi a čekalo se na výsledek, vezme se jedna jediná spermie a ta se vstříkne mikroskopickou jehlou do vajíčka. Oplodněné vajíčko se pak implantuje do dělohy.“
Davies zavrtěl hlavou a zasmál se. „Člověk by nevěřil, co je dnes možné.“
„Profesor Thomas nás varoval před možnými riziky spojenými s touto metodou. Řekl, že se nehodí pro každého, ale že ji chtějí vyzkoušet na obzvlášť komplikovaném případu. A to jsme byli právě my, nebo spíš já.“
Davies si všiml, že Lucy letmo pohladila manžela po paži, jako by mu tím prostým gestem chtěla dát najevo, že s ním cítí. John ji na oplátku poplácal po ruce.
„Neměli jste obavy z možného rizika?“ zeptal se inspektor opatrně.
„Vůbec ne,“ mávl rukou Palmer a pohlédl na manželku, která mírně zavrtěla hlavou. „Byli jsme zoufalí, pane inspektore. Podstoupili bychom všechno, jen aby Lucy počala.“
Davies chápavě přikývl. „Nakonec se vám to vyplatilo a vy jste skutečně otěhotněla, pani Palmerová.“
Lucy se nepřítomně usmála. „Byl to nejšťastnější den mého života,“ řekla a bylo na ní znát, že na to ráda vzpomíná. „Když mi pan profesor oznámil, že se implantované vajíčko zahnízdilo a já budu mít dítě, byla jsem tak šťastná, že jsem div nepraskla pýchou. Měla jsem chuť vykládat to každému na potkání. Nejradši bych si stoupla na roh ulice a vykřičela to do světa. Přála jsem si, aby byl každý člověk tak šťastný jako já.“ S tím, jak se vzpomínka zvolna rozplývala a o slovo se hlásila drsná skutečnost, zmizel Lucy z tváře úsměv a zvolna se jí do ni vkrádalo pohnuti. John ji vzal kolem ramen, přitiskl ji k sobě a šeptal jí do ucha láskyplná slůvka.
„Dalo by se říct, že vaše těhotenství probíhalo klidně, paní Palmerová?“
John Palmer se nad otázkou zamračil a přerušil jej. „Nezlobte se, pane inspektore, ale nechápu, co má průběh Lucyina těhotenství společného se zmizením naší dcery.“
„Mějte se mnou strpení, pane Palmere.“
Lucy pokrčila rameny. „Někdy jsem se bála, že potratím – ve třetím měsíci jsem trochu krvácela –, ale jinak se nedělo nic zvláštního.“
„Co ranní nevolností? Nebo zvláštní chutě?“
„Podívejte, inspektore, opravdu bych vám chtěl…“
Inspektor Davies ho zarazil pohybem ruky, aniž spustil oči z Lucy. John Palmer už ni…
