8
Na dvoře se Steven na chvíli zastavil. Chtěl si ještě jednou promluvit s opravářem. Muž tentokrát kráčel přes dvůr s kanystrem nafty. „Doufám, že se váš syn brzy uzdraví.“
„Dík,“ opáčil muž. „A nezapomeňte vyřídit kancelářskejm krysám, ať popadnou aktovky a jdou na potkany.“
„Zrovna tam jedu,“ usmál se Steven. „Můžu jim to navrhnout.“
„Kdyby museli pořádně makat, zcepeněli by z toho.“ V tu chvíli přerušilo konverzaci příšerné zavyti. „Co to proboha bylo?“ vydechl Steven.
„Chan, Raffertyho pes,“ odpověděl muž. „Bude se ho muset zbavit, anebo ho prodá filmařům, co točej horory.“
„Říkal mi, že Chan je nemocný,“ vzpomněl si Steven. „Co mu je?“
„Bejt to člověk, dávno ho zavřeli jako psychopata. A poslední dobou je to s ním spíš horší než lepší. Tom ho má už fůru let. Čert ví, proč si ho pořád drží, když se ho všichni ostatní bojej. Možná právě proto.“
„Pan Rafferty povídal, že pozval veterináře,“ dodal Steven.
„Ten je z Chana podělanej až za ušima.“
Ozvalo se další zavytí a Steven utrousil: „Radši už poběžím.“
Proti původnímu plánu nezamířil rovnou do hotelu U Blackbridgeského erbu. Cítil, že by mu prospěla kratší procházka, během níž by si mohl utřídit myšlenky. Protože se mu nechtělo toulat po málo půvabných ulicích Blackbridge, rozhodl se znovu pro stezku u kanálu. Tentokrát se vydal na západ, podél jižní hranice pozemků farmy Peat Ridge. Zastavil se jen na okamžik, aby se pokochal žlutými květy řepky na polích. Napadlo ho, že se rostliny na pohled ničím neliší od řepky, kterou vídal dosud, ale proč by se vlastně měly lišit? Uvědomil si, že lidé včetně jej samotného podvědomě předpokládají, že se genetická modifikace musí projevit změnou vnějšího vzhledu. Byli by dokonce rádi, kdyby tomu tak bylo, protože viditelná změna by člověku jasně napověděla, na čem je. Skutečnost, že změna genového fondu rostliny je neviditelná, ji řadila do jednoho šiku s viry, bakteriemi a jedy, zkrátka s riziky, na něž si nemůžeme sáhnout.
Když si Steven všiml, že si jej podezíravě prohlíží pracovník bezpečnostní agentury a dokonce se k němu rozbíhá, raději pokračoval v chůzi. Měl za sebou pohovor s oběma hlavními protagonisty sporu. Ronald Lane se mu jevil jako neomalené a nepříjemné individuum. Dovedl se chovat úskočně a oportunisticky, aniž přitom zjevně porušil pravidla hry, a byl na to bezpochyby hrdý. Byla to vlastnost typická pro řadu podnikatelů. Rádi se pyšnili tím, že balancují na samé hraně zákona. Thomas Rafferty nebyl zdaleka tak vzdělaný a schopný, třebaže i on se jistě uchyloval k uskokům, kdykoli se mu naskytla příležitost. Sousedé v něm nepochybně viděli povaleče a alkoholika štítícího se tvrdé práce, ale Steven se toho rána setkal se zlomeným mužem, jemuž utekla žena a on se jí zoufale snaží získat zpět. Byl se kvůli tomu ochoten změnit, a dokonce začít novou životní kapitolu spojenou s hospodařením na biofarmě. Že by liška měnila nejen srst, ale i zvyky? Anebo šlo o jen klasickou cestu do pekel lemovanou dobrými úmysly?
Pak zde byli lidé v pozadí. Ti byli z jiného těsta. Technický ředitel Agrigene Phillip Grimble se tvářil jako stoprocentní džentlmen, jenž si nedokáže připustit, že by se konkurenti mohli uchýlit k nekalým trikům. Mohla to být pouhá maska – každý potenciální podvodník, má-li být úspěšný, musí působit důvěryhodně –, ale Steven mu věřil. To Childs a Leadbetter budili větší podezření. Rizikový kapitál a ekologické zemědělství, to nešlo dohromady. A investovat do člověka, jako je Thomas Rafferty? To nemohlo napadnout ani investory, kteří bez rizika nedovedou žít, zvlášť když Steven uvážil, že ve hře není víc než pár polí zeleniny.
Na druhé straně bylo pravdou, že skupina Pentangle zatím investovala spíš sliby než peníze. To, že nezakoupila podíl na Crawhillské farmě, mohlo plynout z Raffertyho neochoty prodávat půdu. Steven si pamatoval, jak ostře farmář zareagoval na dotaz, zda někomu odprodal své pozemky nebo jejich část. V danou chvíli se činnost investorů omezovala na hrazení právních výloh ža…
