14
„Tak co si počneme?“ zeptal se Main.
„Pro mne to znamená, že musím být velice opatrná,“ odpověděla Sára.
„Myslím, že ani to nebude stačit,“ poznamenal Lafferty.
„Tak co tedy?“ chtěla vědět doktorka.
„Budete odtud muset odejít,“ řekl suše Lafferty. Main se nadechl. Sára vypadala docela šokovaně.
„Ale co její kariéra…“ namítl Main.
„Teď se musíme postarat, aby zůstala naživu,“ řekl Lafferty. Podíval se na Sáru a navrhl: „Snad by se našel nějaký způsob. Mohla byste třeba požádat o dovolenou nebo o dočasné přeložení jinam, dokud se ten případ nevyřeší.“
Sára se chytila za hlavu. „O tom jsem neuvažovala… Já nevím… Jenže já nechci utéct. Je to přece také moje věc, víte.“
„Ale Ryan má pravdu,“ připojil se Main. „Kdybyste tu dál pracovala, hrozí vám nebezpečí. Pochopte to.“
Sára váhavě přikývla, a pak jako by ji něco napadlo. „Na recepci, kterou pořádala nemocnice na oslavu nové vakcíny, jsem se setkala s bratrem doktora Tyndalla. Je tu určitá možnost, že bych mohla jít na nějaký čas pracovat do jeho laboratoře na lékařské fakultě. Tím bych se zbavila Stubbse, a přece jen bych byla poblíž, abych s vámi dvěma mohla zůstat ve styku.“
„To mi připadá jako dobrý nápad,“ řekl Lafferty.
Main také souhlasil. „Řeknete o tom zítra doktoru Tyndallovi?“ otázal se.
Sára slíbila, že ano.
„A co uděláme, abychom získali důkazy?“ zeptal se Main. „Na policii se bez nějakých konkrétních důkazů obrátit nemůžeme. Obávám se, že by jim nestačilo jenom Ryanovo svědectví, že Mariina rakev byla prázdná, a důvodné podezření, že tomu tak bylo i u Simona.“
S tím Lafferty musel také souhlasit. „Stubbs musí mít nějaké komplice. V tom jsme všichni zajedno. Možná že tady by se mohl najít nějaký slabý článek. Potřebovali bychom i někoho, kdo by byl ochotný mluvit. Z toho, co nám řekla Sára o rutinním postupu po úmrtí, vyplývá, že někdo musí dostávat zaplaceno za to, aby zavřel oči nad příležitostnými odchylkami od pravidel. Víme něco o tom, jestli Simonův i Mariin pohřeb zajišťoval tentýž pohřební ústav?“
„Já jsem objednal pohřeb u Maitland Stroud z Morningside.“
Lafferty zklamaně svěsil ramena. „O’Donnellovi měli Granbyho pohřební ústav v Dalkeithově ulici.“
„Ale všechny ty firmy v tom nemůžou jet,“ tvrdil Main. Lafferty se podíval na hodinky a zjistil, že už je jedna pryč. „Pojďme se na to vyspat,“ navrhl.
„Aspoň někteří,“ usmála se Sára.
„Promiňte,“ řekl Lafferty. „Zavoláte mi zítra, jak dopadl rozhovor s doktorem Tyndallem?“
Sára slíbila, že zavolá. Doprovodila oba muže až ke dveřím a tam si šeptem popřáli dobrou noc.
Main s Laffertym nepromluvili, dokud nebyli v knězově voze. Oba nějak cítili, že nemocnice už není právě přátelské prostředí. Stalo se z ní cizí, hrozivé místo, vzbuzující spíš strach než důvěru.
„Myslíte, že by mělo cenu ptát se lidí v pohřební službě, jestli Simonovo tělo doopravdy viděli?“
„Ne,“ odpověděl rozhodně Lafferty.
„Proč ne?“
„Jestli ano, nebudeme o nic dál, a jestli tam nebylo a oni nic neoznámili, znamená to, že jsou do toho zapletení a stejně nám nic neřeknou. A každopádně bychom tím prozradili své podezření. A doneslo by se to zpátky Stubbsovi.“
Main zatím přijal Laffertyho názor bez připomínek a raději se soustředil na to, jak se auto proplétá tmavými, většinou opuštěnými ulicemi. „Máte pravdu,“ uznal. „Nějak mi to nemyslí.“
Lafferty se usmál a zapnul stěrače, protože se právě spustil drobný déšť. „Držíte se výborně,“ pravil. „Celá ta záležitost pro vás musí být nesmírně náročná.“
„Víte, já jsem vlastně rád, že to vzalo tenhle obrat.“
Lafferty mlčel.
„Cítím ve skutečnosti jakousi útěchu, když si představím, že aspoň část Simona žije v těle někoho jiného.“
„To je dobře,“ řekl tiše Lafferty.
„I kdyby se ukázalo, že jeho tělo bylo použito v rámci nějakého medicínského kšeftu, ve kterém jde o miliony, ten dobrý pocit mi stejně zůstane. Je mi fuk, o jakého pacienta šlo, jestli to byl syn arabského šejka nebo texaského milionáře. Jenom když to dítě díky Simonovi zůstalo naživu.“
„Myslím, že t…
