5
V neděli ráno se Neef vzbudil brzy, dokonce dřív, než mu Dolly, jak měla ve zvyku, stačila hrábnout packou do obličeje.
Ležel a uvažoval, jestli udělal dobře, když pozval Evu Sayersovou, aby s ním šla k MacSweenovým. Nakonec usoudil, že když to už jednou udělal, nemá smysl si s tím dál lámat hlavu.
Vstal, postavil vodu na kávu a pak se vydal hledat Dolly.
Spávala po různých místech v domě. Dnes ji našel stočenou do klubíčka na pohovce. Svého času se Neef snažil Dolly od spaní na nábytku odradit, ale nakonec dospěli k dohodě: Dolly si spala, kde se jí zlíbilo. Za posledních pár let už Neef nashromáždil úctyhodnou řádku náčiní, určeného k odstraňování kočičích chlupů z oblečení. Když ji Neef pohladil, pootevřela Dolly jedno oko, ale sotva se přesvědčila, že je to on, zase je zavřela. Neef se usmál a šel jí naplnit misku. Sobě pak udělal kávu a posadil se s ní do svého oblíbeného křesla, odkud měl výhled do zahrady. Než půjde na ten oběd, mohl by možná posekat trávu. Byl rád, že má zahradu, ale zahradničení ho netěšilo. Dělal jen to nejnutnější, aby ji udržoval v pořádku, ale to bylo všechno. Naštěstí neměl sousedy, a tak když nechal trávu příliš přerůst, si nikdo nestěžoval. Z téhož důvodu mohl dělat bez problémů rámus, kdykoliv se mu zachtělo. Mohl třeba začít sekat trávu benzinovou sekačkou i v neděli v osm ráno. A to také udělal.
Když byl hotov se sekáním, vzal Neef benzinový vyžínač a posekal vysokou trávu tam, kam se sekačka nedostala. Nakonec ještě ručními nůžkami srovnal do patřičných mezí rozrůstající se křoví. Když se vrátil do domu, byl celý zpocený.
Beze spěchu se osprchoval, udělal si dvě topinky, dvě vejce na měkko a další kávu. Pak se pustil do uklízení domu. To byla v neděli ráno jeho obvyklá práce. Neef se oblékl neformálně; vzal si námořnické kalhoty, džínsovou košili a přes ni krémový svetr. V půl jedné jel podle dohody vyzvednout Evu. Zjistil, že má elegantně zařízený byt ve třetím patře moderního činžáku na Durham Road. Stěny byly čistě bílé, sem tam s nějakou barevnou moderní grafikou, na níž Neef nerozluštil nic jiného než prostě jen barevné skvrny. V moderním umění se nijak zvlášť nevyznal. Po obou stranách stylového krbu s plynovými hořáky proti sobě stála dvě černá kožená křesla a u každého z nich malý stolek se stejnou keramickou lampou.
Velký koberec uprostřed měl krémovou barvu a kromě něj byly po místnosti strategicky rozmístěny tři koberečky pocházející ze severní Afriky. Podle modrých motivů Neef usoudil, že budou z Tuniska. Francouzské okno vedlo na malý balkonek, kde vzdorovaly živlům čtyři zakrnělé konifery v keramických květináčích.
„Dal byste si něco k pití, než půjdem roztočit tu legraci?“ zeptala se Eva. Řekla to sice s úsměvem, ale Neef měl dojem, jako by v tom zaslechl jemnou výčitku.
„Omlouvám se,“ řekl.“Asi jsem to takhle neměl říkat. Bylo to ode mne hloupé. Nechtěl jsem naznačit, že vás zvu na oběd jen proto, že…“ Neef se zarazil a dokončil: „Tak se mi zdá, že teď jsem to spíš ještě rozmázl…“
Eva pobaveně přikývla. „Být vámi, nechala bych to být.“
Neef sklonil hlavu: „Promiňte.“
„Opravdu mě ještě pořád chcete vzít s sebou?“
Neef přitakal: „Docela určitě.“ Neušlo mu, jak přitažlivě Eva vypadá.
„A co to pití?“
„Naleju to sám.“
MacSweenovi obývali dolní polovinu vily z červeného pískovce v Collingbourne Crescent. Žili tu už od té doby, co se vzali, nějakých třiadvacet let a v pohodlném obývacím pokoji, kam Neefa a Evu uvedli, zabíraly většinu místa na stěnách fotografie dokumentující, co se za ten čas v jejich rodině událo. Neef měl ten pokoj rád a důvěrně ho znal. Co přišel ke Svatému Jiří, prožil v něm nejeden šťastný večer. Měl také vřelý vztah k Frankovi a k Betty; když byl u Svaté Jiřího nový a neznal tam živou duši, byli k němu neobyčejně laskaví.
„Nechceš se projít po zahradě?“ zeptal se Frank. „Jestli máš chuť.“
MacSweenovi měli velkou zahradu s udržovanými trávníky a keři. Starala se o ni Betty. Zahradničení bylo jednou z jejích vášní. Frank dělal pomoc…
