Čtrnáct
Zpátky do nemocnice jel Saracen ulicemi, které byly vlhké a opuštěné. Když zahýbal do brány nemocnice, zrovna vyjížděly dvě vojenské sanitky a on jim musel dát přednost. Díval se za nimi, jak odjíždějí, pneumatiky s hlubokým vzorkem za sebou nechávaly spršku vody, neony zabarvenou do oranžova, a osádka v kápích a bílých umělohmotných ochranných oblecích byla naprosto anonymní.
Saracen zajel nejdřív na pohotovost a tam našel její personál skleslý.
„Sestra Lindemanová dnes večer zemřela,“ zvedla k němu hlavu jedna z ošetřovatelek a Saracen odevzdaně přikývl.
„Byla to skvělá žena,“ vzdychl.
Ošetřovatelka přitakala a zeptala se: „Kdy můžeme očekávat antisérum? Vypadá to, že si dávají dost načas.“
„Brzo,“ vzdychl Saracen, nešťastný, že musí lhát. „Jak to vypadá tady?“ zeptal se. Díval se na skupinu mužů, které postupně zvali do ošetřovny.
„Byli zraněni při vloupání do obchodu s alkoholem,“ odpověděla sestra.
Saracen pokývl a ani se dál neptal. Při vyhlášení karantény byly zavřeny všechny hospody ve Skelmoru a obchody s alkoholem nebyly následkem jakéhosi administrativního nedopatření zařazeny mezi obchody se základními životními potřebami. Náhlý zákaz alkoholu je, jako by toho nebylo dost, zaručený zdroj problémů. Beasdaleovi je třeba přičíst k dobru, že na jeho rozkaz směly mít obchody s alkoholem otevřeno dvě hodiny denně, ale do příštího dne už ten rozkaz nevydrží.
„Na stole máte vzkaz,“ vzpomněla si sestra a Saracen se na něj šel podívat. Na papíru stálo: „Volala paní Updaleová. Máte jí zavolat,“ a u toho číslo, které má Saracen vytočit. Ani se neobtěžoval podívat, kolik je hodin. Pro něj a pro Mary Updaleovou, pomyslel si, taky byly takové ohledy záležitostí minulosti.
„Doktore Saracene, chtěl jste, abych vám zatelefonovala, když si vzpomenu na něco kolem toho Frankova melouchu.“
„Ano.“
„Frank si to zapsal do diáře. Ten zákazník se jmenuje pan Archer a bydlí na Palmer’s Green. Je vám to k něčemu?“
„Řekl bych, že je,“ odpověděl Saracen nejklidněji, jak to za daných okolností dokázal.
Opět se tu ve zjevné spojitosti s rozšířením moru objevují Archerovi, ale to odhalení vzbuzuje stejné množství otázek jako odpovědí. Jak vůbec mohl Timothy Archer nakazit Updalea dýmějovou formou moru? A pak taky ty časové posuny. Saracen si honem do bloku před sebou naškrábal pár údajů a zjistil, že na to, aby Archer mohl na Updalea přenést jakoukoliv formu moru v čase ohraničeném inkubační dobou, musel by Archer sám být v době, kdy ho Updale navštívil, v hodně pokročilém stadiu choroby. Byl teď Updale natolik při sobě, aby to mohl potvrdit?
Když Saracen vešel na oddělení dvacet, nebyla Jill nikde v dohledu a Saracena se na okamžik zmocnilo nepříjemné tušení. Jedna ze sester ho uklidnila; Jill měla zrovna přestávku.
Updale měl povrchní a zrychlený dech a v očích výraz člověka, který běží závod, o němž ví, že ho nemůže vyhrát.
„Je to bída, co?“ začal soucitně Saracen.
Updale beze slova přitakal.
„Musím vám položit několik otázek. Odpovědi můžou být velmi důležité.“
Updale dál zíral do stropu a nedal nijak najevo, že by rozuměl.
„Prý jste dělal v Palmer’s Green nějakou práci pro muže jménem Archer,“ pokračoval Saracen.
Updale pohnul rty a naklonil hlavu na stranu. „… topení,“ vydal ze sebe s velikou námahou.
„Ano, na topení. Byl pan Archer nemocný, když jste ho navštívil?“
Updale zavrtěl na polštáři hlavou ze strany na stranu. „Ne, ani trochu,“ vydechl.
„Rozmyslete si to pořádně, je to důležité.“
„Nebyl nemocný, byl naprosto v pořádku.“
Saracen unaveně vzdychl, jako kdyby zjistil, že dvě a dvě je pět. Jestli byl Archer zdravý, když u něj pracoval Updale, jak mohl šířit chorobu dál? Odpověd nebyla složitá, bylo jen těžké se s ní vyrovnat, ale Saracen se přinutil, aby se s ní vypořádal. Ať to vypadalo jakkoliv nepravděpodobně, musel připustit možnost, že Updale se tou nemocí nenakazil u Archera, ale někde jinde, že Archerova přítomnost byla naprosto podružná. Saracen tu možnost odmítl a vzpomněl si, jak MacQu…
