krimi

anthony demao – to bylo jediné jméno, které jsem pro něho měl – prošel pomalu za mě, kde jsem ho rozhodně mít nechtěl. / „Sejde z očí, sejde z mysli?“ zeptal se se smíchem. „A možná taky ne, doktore.“ / Náhle se mi provaz zařízl do zápěstí, jak ho utáhl a zavázal na uzel. Potom ho upevnil v nějakém oku nebo něčem podobném v podlaze, kam jsem neviděl. Zabránil mi tak vstát nebo se třeba zpříma posadit.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Brzy přišel čas oběda a Mary byla celá nešťastná, když zjistila, že má v peněžence jen dvanáct dolarů a nějaké drobné. Ona i děti se budou muset spokojit s jednou malou pizzou a kolou pro všechny. / „Je na tom něco zelenýho,“ postěžovala si Ashley, když Mary položila jídlo na stůl. / „Nemá to žádnou chuť,“ řekla. Otřela kousky oregana ubrouskem. „Tak. Všechno zelené je pryč.“ / „Je to i pod sejrem.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / K JENKSOVU DOMU jsem jela s Chrisem Raleighem. Cestou jsme skoro nepromluvili. Na místě na nás už čekal Charlie Clapper a jeho tým techniků. Jejich úkolem bylo prohledat dům a okolí, jakmile Jenkse zatkneme. / Zazvonili jsme. Každou vteřinou čekání bušilo mé srdce hlasitěji. Pro tyhle okamžiky stálo za to být policistkou. / Dveře otevřela tatáž hospodyně. Při pohledu na naši sešlost vytřeštila vyděšeně oči. / …

Více
  • 22. 3. 2024

  / TŘINÁCTILETÝ ZA BIJÁK. / Začal jsem se podrobně zabývat děním v okruhu kolem domu Johnsonových. I relativně malé lokální policejní síly se v těchhle věcech zlepšovaly. Násilí přepadalo i taková města jako Ruby Ridge a Waco a teď i Mitchellville. / Nejnovější model dodávky s otevřenými zadními dveřmi v sobě skrýval televizní monitory, odposlouchávací zařízení, telefony, ovládací pulty. Technici,… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Jordan Ritter otevřel dveře svého bytu, opřel se rukou o rám a dlouze si mě prohlédl. / Já udělala totéž. / Ritterovi bylo něco přes třicet, byl urostlý a neoholený, měl dobré vlasy a zuby a na sobě tričko a kalhoty od pyžama značky Burberry. Přesně v takovém pyžamu jsem viděla Avis Richardsonovou. / Nějaký módní trend? Náhoda? Nebo Avis nosila pyžamo svého milence? / „No to se podívejme,“ řekl. / Ten sebejistý parchant…

Více
  • 22. 3. 2024

ROZBĚHLA JSEM SE PO SVAHU ke druhému patru, oběhla roh a uviděla Tracchia s Jacobim, jak se potýkají s velkým chlapem v džínách a tričku. Ten muž byl lamželezo, útočící býk překypující adrenalinem. Setřásl Tracchia i Jacobiho, jako by to byli malí podvraťáci, a řítil se dál nahoru po rampě k místu činu. Vypadalo to, že proběhne přímo skrz mě. / Jacobi zařval: „Stůj!“ Pak vytáhl z pouzdra na opasku taser.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Když jsem dorazila domů, našla jsem otce, jak hraje solitair. / Zavrtěla jsem hlavou a zamířila do kuchyně, kde jsem si vzala z lednice pivo. Pak jsem se posadila do křesla proti němu. / Otce vzhlédl. Možná ucítil naléhavost v mém pohledu. „Ahoj, Lindsay.“ / „Tak jsem přemýšlela, tati… o tom, jak jsi odešel…“ / Nepřestal obracet na stole karty. „Musíme se o tom bavit právě teď?“ / Nespustila jsem z něj oči.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / STÁLE JSEM MYSLEL NA TO, jak se Bahňák skvěle drží, když do mé kanceláře strčila hlavu Paulině Grabowská, jedno z es týmu vyšetřovatelů Nelsona, Goodwina a Mickela. Aby se nováčci seznámili s unikátními zdroji firmy, byl Grabowské přidělen Bahňákův případ a poslední dva týdny strávila pátráním ve východním Texasu. / Grabowské, která byla proslulá svou vynalézavostí a údajně vydělávala stejně…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Měl jsem pocit, že jsme se ve West Pointu přiblížili čemusi důležitému, a to něco mohl být plukovník Handler. V jeho očích se objevilo cosi zvláštního v okamžiku, kdy se téma hovoru stočilo k Vietnamu. Možná tam ty vraždy začaly. / Plukovník rezervoval stůl v jedné, jak říkal, „mimořádně zastrčené“ italské restauraci I1 Cenacolo v Newburghu. Jeli jsme tam po Storm King Highway, pobřežní dálnici s…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Policisté Mick Fescoe a Bobby Hatfield měli právě namířeno k McDonaldovi, když se zevnitř ozvaly výstřely. Kdo to tam střílí v době oběda? Co se to ksakru děje? / Fescoe byl vysoký hromotluk, který už překročil čtyřicítku. Hatfield byl téměř o dvacet let mladší, ale oba měli stejný smysl pro černý humor. Hatfield nastoupil k policii státu Pennsylvánie teprve před rokem, už se ale stačili skamarádit. / „Do…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Muž usazený v mém oblíbeném koženém křesle sledoval můj obličej, zatímco jsem se zoufale snažil dát dohromady všechny dílky skládačky. Vzpomínal jsem na ten den na Maui, kdy zmizeli McDanielsovi a já s Eddiem Keolou jsme se snažili najít Marka – řidiče, který neexistoval. Vzpomínal jsem, jak mi poté, co se v hotelové posteli na Lana’i našlo tělo Julie Winklerové, Amanda pomáhala najít fotografa jménem…

Více
  • 22. 3. 2024

jeli jsme po celý den a část noci, střídali se za volantem a snažili se nahnat čas. Cestou mi Moses řekl, že je typickým představitelem většiny místních lidí – ne Jednotné revoluční fronty a už vůbec ne Tygra a jeho zabijáků. / „V Africe je spousta dobrejch lidí – a není nikdo, kdo by jim pomohl bojovat proti těm ďáblům,“ řekl. / Ani ne půl hodiny východně od Monrovie jsme projeli kolem posledního billboardu a…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Charles si oblékl černou přiléhavou kombinézu a těsné vysoké černé boty z lakované kůže. V uších měl jednoduché diamantové náušnice a v nose zlatý cvoček. Opovržlivě se zahleděl do obecenstva. Několik nepříjemných okamžiků se rozhlížel pohledem plným nenávisti a pohrdání. / Nejméně dvakrát jsem měl pocit, že se dívá přímo na Jamillu a mě. Ona cítila totéž. / „Jo, taky na tebe koukáme,… / …

Více
  • 22. 3. 2024

STRNULÁ HRŮZOU JSEM POSLOUCHALA, jak bylo datum procesu stanoveno na dobu za dva týdny. Všichni povstali, když soudkyně odcházela z místnosti, a pak mě obklopil dav. Na jeho okrajích jsem zahlédla modré uniformy a vyhýbavé pohledy a pak se mi před obličejem objevil trs mikrofonů. Stále jsem držela Mickeyho za ruku. / Měli jsme dosáhnout zamítnutí žaloby. / Měli jsme vyhrát. / Mickey mi pomohl vstát a pak se začal přede mnou…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Střešní terasa mrakodrapu E. M. Tower, Manhattan, 29. listopadu 1906 /   / „Viděl jsem ji. Po všech těch letech jsem ji znovu spatřil a srdce se mi rozbušilo tak, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. Stál jsem na střeše skladiště nedaleko od přístavu, díval se dolů a tam na molu zářila Ona. Díval jsem se, dokud jsem nezachytil odlesk slunečního světla na čočkách něčího zvědavého dalekohledu a nemusel…

Více
  • 22. 3. 2024