Desáté výročí (James Patterson)

Kapitola 54

Stála jsem vzadu v přeplněné soudní síni a sledovala Yuki, jak vyslýchá vyšetřovatelku druhé třídy Sharon Carothersovou, policejní techničku, která testovala ruce Candace Martinové na střelný prach ani ne půl hodiny po zastřelení Dennise Martina.

Znala jsem Carothersovou asi čtyři roky, pracovala s ní na několika případech a nikdy jsem nezažila, že by udělala chybu. Přísně se řídila předpisy, ale věděla, jak se podívat za roh, aniž by je porušila.

„Paní Carothersová, jste hlavní vyšetřovatelkou v případu Dennise Martina?“

„Ano, jsem.“

„Testovala jste ruce doktorky Martinové na rezidua střelného prachu zhruba ve tři čtvrtě na sedm večer čtrnáctého září?“ zeptala se Yuki.

„Ano. Test byl pozitivní.“

Žena sedící u zdi dostala záchvat vlhkého kašle, který jako by neměl nikdy skončit. Yuki počkala, až kašel utichne, a pak se zeptala: „Paní Carothersová, zeptala jste se obžalované, zda vystřelila ze zbraně nalezené na místě činu?“

„Ano, zeptala. Odpověděla, že ano.“

„A jak vysvětlila, proč z pistole vystřelila?“

„Uvedla jedno vysvětlení před tím, než jsem ji testovala, a jiné potom.“

„Měla dvě vysvětlení?“ zeptala se Yuki, obrátila se a pohlédla na Candace Martinovou. Kdyby ten pohled byl zbraň, vyšla by rána.

Byla jsem rozpolcená – fandila jsem Yuki a zároveň soucítila s Candace Martinovou a bála se o ni. Hodně lidí, které jsem znala a vážila si jich, vsadilo svou kariéru na přesvědčení, že Candace Martinová zabila svého muže. Mohli se všichni zmýlit?

Proč mi instinkt říkal, že je nevinná?

Yuki řekla svědkyni: „Prosím, povězte nám, jak ta vysvětlení zněla.“

Carothersová obrátila pevný pohled k porotě a řekla: „Než jsem provedla test na rezidua střelného prachu, pověděla mi doktorka Martinová, že nějaký útočník zastřelil jejího manžela. Po testu to zopakovala, ale dodala, že když na svého manžela zavolala, upustil útočník zbraň a dal se na útěk. Řekla, že pistoli zvedla a běžela za ním. Prý na ulici vystřelila do vzduchu, aby ho zastrašila.“

Tiše jsem odešla ze soudní síně. Stále se mi nepodařilo pohnout s případem Avis Richardsonové a Brady mi dal jasně najevo, že případ Candace Martinové je uzavřený.

Co nevěděl, bylo, že jsem si předchozího večera prošla spis Martinové. Pročetla jsem si všechny poznámky Paula Chia a našla stopu, kterou jsem chtěla prověřit. Potřebovala jsem to udělat, abych mohla utišit hlas Candace Martinové, který mi zněl v hlavě: „Já ho nezabila, seržantko. Pomozte mi, prosím. Jde mi o život.“