Desáté výročí (James Patterson)

Kapitola 48

Poté co Cindy několikrát nadšeně proběhla redakcí, aby se pochlubila se svým třpytivým zásnubním prstenem, zavřela dveře své kanceláře a pustila se do práce. Na telefonu blikala linka jedna a ona to zvedla, zatímco se přihlašovala na svůj blog, kam jí lidé psali tipy na trestné činy.

Ohlásila se do sluchátka jménem a muž na druhém konci linky se také představil.

„Tady je Red Sanchez.“

„Ray Sanchez?“

„Red. Jako ta barva. Myslím, že jsem viděl něco, co by vám mohlo pomoci s vaší reportáží o těch znásilněných ženách.“

„Dobře, poslouchám. Co máte?“

Cindy si narovnala sluchátka s mikrofonem, otevřela novou stránku ve wordu a naťukala do horního levého rohu jméno Red Sanchez s telefonním číslem z displeje telefonu.

„Znáte tu mohutnou ženskou, co byla v televizi?“

„Vím, koho myslíte,“ řekla Cindy.

Sanchez mluvil o Inez Flemingové.

„Neukázali její obličej, ale já ji stejně poznal.“

„Kdy jste ji viděl?“ zeptala se Cindy.

„Předminulý večer. Věnčil jsem psa v Baker Street, hned za rohem s Clay. Sadie je stará. Kdybych ji nevzal ven, jakmile zakňučí, udělala by to na koberec a moje žena by řádila –“

„Pane Sanchezi.“

„Říkejte mi Rede.“

„Rede, když jste viděl tu ženu, o které si myslíte, že ji znáte z televize, co zrovna dělala?“

„Nedělala nic. Ta ženská byla mimo. Totálně. Myslel jsem, že je opilá, a možná taky byla. Ten řidič ji podpíral a napůl vlekl k domu. Tady. Mám adresu. Je to kousek od místa, kde bydlím já.“

Sanchez Cindy nadiktoval číslo domu v Baker Street. Bylo to několik vchodů od bytu Flemingové, ale Inez se také probrala v uličce za domem. Cindy vyťukala adresu do svého dokumentu.

„Rede, proč mluvíte o řidiči? Co řídil?“

„Pardon. Myslel jsem, že jsem řekl, že to byl taxík. Jeden z těch minivanů.“

„Jakou barvu měl ten minivan?“ zeptala se Cindy. „A nebyly na něm nějaké znaky nebo nápisy, třeba telefonní číslo na dveřích?“

Sanchez řekl: „Byl to obyčejný žlutý taxík. Myslím, že jsem opravdu něco viděl, nějakou reklamu vzadu. Jako na film. Ten titul mi uniká. Budu o tom přemýšlet.“

„A co řidič? Viděl jste na něho dobře?“

„Ne. Podkládal jsem pod Sadie noviny. Všiml jsem si jen, že má tmavé vlasy. Já vím, to je houby stopa. Každopádně ten chlap tu paní napůl táhl po chodníku. Pomyslel jsem si: ‚Pane jo, ta ji má jako z děla,‘ a než můj pes dokončil svou práci, byli oba pryč.“

Cindy Sanchezovi poděkovala a požádala ho, aby zavolal znovu, kdyby si ještě na něco vzpomněl. Pak zavolala Richimu.

„Zlato? Myslím, že mám stopu na toho násilníka.“