Kapitola 36
po několik následujících hodin jsem si pouštěl záznamy z prvních Kyleových schůzek s Masonem Wainwrightem. Na právo soukromí při konzultacích právníka s klientem se odvolal až po třetím týdnu. Proč to? Protože Kyle chtěl, abychom něco viděli? Nebo to možná chtěl ten právník. Ale co?
První návštěva proběhla prakticky stejně jako ty ostatní, co byly natočené. Wainwright vstupoval do návštěvní místnosti ve velmi dobře zapamatovatelném úboru, což mělo zjevně pomoci při případném útěku: měl na sobě kovbojský klobouk a boty, sako z jelenice a brýle s rámečky z rohoviny, které se k tomu ostatnímu vůbec nehodily.
Jakmile se s Kylem setkali, objali se. Kyle řekl něco, co mikrofon kamery nezachytil. Pak následovala série otázek – pokaždé stejných nebo velice podobných. Že by nějaký kód? Nebo si Kyle hrál? Či se snad zbláznili – on i jeho právník? To jsem v té fázi nemohl určit, stejně jako cokoli jiného. Jasné bylo jen to, že Kyle Craig byl první vězeň, který kdy z věznice ve Florence uprchl. Génius dokázal nemožné. Nakonec se Kyle a jeho právník opět objali. Wainwright řekl Kyleovi něco, co kamera nezachytila. Vyměňovali si snad takhle informace – ať už byli natáčeni, nebo ne?
Předpokládal jsem, že ano. Rozhodně jsme se to museli pokusit zjistit. Potom jsem zašel do Kyleovy cely, ale tam toho moc k vidění nebylo. Vězni ve věznicích s maximální ostrahou nesmějí vlastnit mnoho osobních věcí. Malá místnost byla uklizená a spořádaná jako Kyle sám. Pak jsem uviděl vzkaz, který nám zanechal. Na stole přišroubovaném k podlaze vedle postele bylo opřené přání. Od firmy Hallmark, nepodepsané – stejné jako ta ve střešním bytě Tess Olsenové. Pár minut nato jsem byl zpátky v kanceláři ředitele Krocka. Potřeboval jsem se dozvědět odpovědi na otázky, které se vynořily v posledních několika hodinách.
„Co návštěvy?“ zeptal jsem se. „Víme o tom právníkovi, i když nemáme tušení, jaký byl jeho skutečný vztah s Craigem. Přišel za ním ještě někdo? Kdokoli, kdo by se tu objevil víckrát než jednou?“
Krock se ani nemusel podívat do svých složek. „V prvním roce to byl jeden vytrvalý reportér z Los Angeles Times jménem Joseph Wizan, se kterým se Craig opakovaně odmítal setkat. Několik dalších kontaktovalo Craiga prostřednictvím mé kanceláře, ale ti se sem ani neobtěžovali přijet, protože je odmítl také. Jediný člověk, který ho opravdu navštívil, a to před pouhými několika měsíci, byla spisovatelka Tess Olsenová. Však víte, ta žena, kterou nedávno zavraždili ve Washingtonu. Kyle nás překvapil. Přišla sem třikrát. Měla v plánu napsat o Craigovi knihu – podle toho, co říkala, něco jako další Chladnokrevně.“
„Takže vy jste s ní mluvil?“ zeptal jsem se.
„Ano. Při všech třech návštěvách. Poprvé asi půl hodiny.“
„Jak na vás zapůsobila?“
Ředitel věznice pokýval hlavou, jako by zvažoval odpověď. Nakonec promluvil. „Připadala mi jako jeho fanynka. Dokonce mě napadlo, jestli s ní Craig něco neměl, než ho dopadli.“
