Podraz (James Patterson)

Kapitola 81

o dalším tahu dcmv jsme se dozvěděli ani ne o tři dny později. Poté co jsem odbyl své dopolední pacienty – včetně veterána Anthonyho Demaa, který se vrátil a předvedl během sezení menší zhroucení – jsem se připojil k Bree v Dalyho budově. Můj stůl na policejním ústředí přetékal materiály souvisejícími s případem DCMV, z nichž se většina bohužel týkala nikam nevedoucích stop. Toho dne jsme měli v plánu ty věci přebrat a uložit vše nepotřebné v archivu, abychom mohli soustředit své úsilí tam, kde mohlo být ku prospěchu. To se však nestalo.

Telefon na mém stole zazvonil kolem půl třetí. Zvedl jsem ho a okamžitě poznal hlas volajícího.

„Detektiv Cross? Jsem Jeanne Phillipsová z Postu. Ráda bych věděla, jestli jste viděl poslední e-mail a byl ochotný ho komentovat.“

„Nevím, o jakém e-mailu mluvíte, Jeanne,“ řekl jsem. Jeanne mi v minulosti několikrát poskytla užitečné informace, což byl důvod, proč jsem s ní zůstával v kontaktu.

„Věřte mi, že vás bude zajímat. Co kdybych zůstala na lince, dokud se nepodíváte do pošty?“

Náhle jsem si uvědomil, že ať to bude cokoli, nechci mít na uchu reportérku z Washington Postu, až to zjistím.

„Zavolám vám zpátky,“ slíbil jsem jí.

Okamžik nato jsem utrpěl další šok. Byla to zpráva od DCMV, kterou poslal mě, Bree a zřejmě i do všech novinových redakcí a televizních i rozhlasových stanic v D. C. Potvrdil jeho pravost svým typickým způsobem – fotografií své poslední navštívenky vloženou přímo do textu. Byla to identifikační karta poštovního zaměstnance z Národního muzea letectví a kosmonautiky, kterou jsme dosud před tiskem tajili. Vzkaz byl napsán povědomě posměšným tónem.

Detektivové!

Myslí si ještě někdo kromě mě, že nevěnujete tomuto případu takovou pozornost, jakou si zaslouží? Jestli dobře počítám, skóre je zatím DCMV šest, policie nula. Přesně tak, řekl jsem šest. Nebo možná pět a půl – protože tahle oběť není ještě tak úplně mrtvá.

Dal jsem si tu práci a našel toho zatraceného napodobitele bez pomoci kohokoli z vás. Nebylo to těžké – chtělo to jen trochu se zamyslet. Víc než jste se zamysleli vy, nejspíš i víc, než jste schopni.

Ale něco pro vás udělám. Za hodinu dostanete další zprávu – s adresou. Na ní najdete svého pachatele, a pokud budete mít štěstí, bude ještě naživu. Ještě jsem se nerozhodl. Je to jenom na mě. Mrtvý nebo živý? Mrtvý nebo živý? To se uvidí.

Už chápete, proč se mě veřejnost tolik bojí? Jsem lepší než vy a lidé to vědí. To je váš problém. Já budu stále váš problém. Znovu a znovu. Ještě celá léta, protože mám chuť v tom plánu pokračovat dlouhodobě. Vy můžete dělat, co nejlépe umíte. Sedět na zadcích a čekat, co se stane příště.

A zatím…

Žijte blaze, troubové.