Dům na pláži (James Patterson)

Kapitola 7

KDYŽ JSEM KONEČNÉ VYSTOUPIL Z AUTA NA PLÁŽ, měl jsem pocit, jako bych v ambulanci strávil celou noc. Cesta vlakem z města se mi jevila jako vzpomínka z minulého života.

Dana seděla sama na písku a vypadala na svém pozemku podivně nevhodně. Sklonil jsem se nad ni a ona mě objala. „Moc bych chtěla zůstat dnes v noci s tebou,“ zašeptala. „Prosím, dovol mi to, Jacku.“

Byl jsem tomu rád. Držel jsem ji za ruku, když jsme kráčeli za otcem a dědečkem k Belnapovu vozu.

Už jsme se chystali nasednout, když k nám přišel ze směru, kde stál dům, Frank Volpi, dlouholetý easthamptonský velitel detektivů.

„Same, Mackline, Jacku. Je mi to tak líto.“

„Tak proč se nesnažíte zjistit, kdo ho zabil?“ zeptal se ho Mack a změřil si ho chladným a tvrdým pohledem.

„V tuhle chvíli nic nenaznačuje, že by to bylo něco jiného než strašná nehoda, Macku.“

„Viděl jste jeho tělo, Franku?“ zeptal jsem se potichu.

„Prohnala se tudy ošklivá bouře, Jacku.“

„Myslíte si, že si Peter šel zaplavat uprostřed práce?“ zeptal jsem se. „V tomhle příboji? No tak, detektive.“

„Peter byl tak trochu blázen. Ano, myslím, že je to možné.“ Týmž pokryteckým tónem sociálního pracovníka dodal: „Kromě toho si myslím, že nemůžeme vyloučit sebevraždu.“

„Peter by se nezabil,“ smetl tu možnost jednou provždy ze stolu Mack. „To může napadnout jenom pitomce jako jste vy.“

„Belnap mu v centru naměřil těsně před večírkem sto padesát. Zdá se mi, že takhle jezdí někdo, kdo chce umřít.“

„To je zajímavé, Franku,“ řekl Mack, „protože mně se zdá, že je to jenom další z vašich žvástů.“ Macklin vypadal, jako by chtěl detektiva každou chvíli udeřit.

„Vyslechl jste někoho?“ pokusil jsem se do toho vložit. „Zjistil jste, jestli tu nebyli nějací svědci? Musí tu být seznam hostů. No tak, Franku. Byl to Peter, kdo tu umřel.“

„Víte, co jsou ti lidé na seznamu zač. Bez soudního příkazu nemůžete vyslechnout ani jejich zahradníky.“

„Tak si ho obstarejte,“ zavrčel Mack. „A co Barry a Campion? Řekli k tomu něco?“

„Byli z toho samozřejmě zdrcení a mám vám vyřídit jejich soustrast. Ale dnes ráno odjeli služebně z města. A nevím, jak bych je přiměl změnit jejich plány.“

„Ne, to nejspíš nevíte. Mimochodem, Franku, jste ještě detektiv, nebo jste povýšil na poslíčka?“

Volpi zrudl. „Jak to myslíte, Macku?“

„Které části mé otázky jste nerozuměl?“ zeptal se ho dědeček.