20. kapitola
Náš tým dorazil na Floridu v půl páté odpoledne 25. prosince. Ministr Goldberg zařídil, že jsme letěli armádním speciálem.
Za policejní asistence jsme okamžitě uháněli do úřadu FBI v Miami, který se nacházel na Collins Avenue kousek od nejvyhlášenějších hotelů. Pošta, z níž Soneji poslal telegram, byla pouhých šest bloků odtud.
Věděl o tom? Nejspíše ano. Odpovídalo by to jeho způsobu uvažování. Soneji byl šílenec, ale věděl, co dělá. Neustále jsem si zapisoval své postřehy o něm, zaplnil jsem jimi už dvacet stránek v zápisníku, co jsem nosil v saku. Dokud ale nezískám informace o jeho minulosti, nemůžu sestavit úplnou charakteristiku. Mé poznámky se ovšem hemžily módními slovy jako systematický, sadistický, metodický, ovládající se, možná i lehce manický.
Dívá se teď na nás odněkud, jak lítáme po Miami? Nedá se to vyloučit.
Možná už má jiné přestrojení. Pociťuje lítost nad smrti Michaela Golberga, nebo v něm naopak narůstá vztek?
Do kanceláře FBI byly mezitím převedeny přímé linky tísňového volání. Nemohli jsme předem odhadnout, jak se nám Soneji ozve. Náš tým se rozrostl o několik policistů z Miami. Kromě toho byly povolány dvě stovky agentů z oblasti jižní Floridy. Všude vládl shon a potom jej vystřídalo čekání.
Přemýšlel jsem, jestli Soneji tuší, jaký chaos způsobil. Patřilo to rovněž k jeho plánu? Je Maggie Rose skutečně v pořádku? Žije vůbec?
Než předáme výkupné, budeme potřebovat nějaký důkaz. Přinejmenším o něj musíme Sonejiho požádat. M.R. se zatím daří dobře. Důvěřujte mi. Jasná věc, Gary, tobě se určitě dá věřit.
Špatné zprávy nás dostihly i v Miami.
Ještě než jsme dorazili na místo, přišla faxem předběžná zpráva o výsledku pitvy Michaela Goldberga. Okamžitě se konala porada. Zasedli jsme ke stolům uspořádaným do půlkruhu, každý měl před sebou vlastní monitor videa a počítač. Místnost nezvykle ztichla. Nikdo netoužil slyšet detaily o smrti malého chlapce.
Přednesením zprávy byl pověřen Harold Friedman z technické správy FBI. Působil v tomhle prostředí dost prapodivně. Byl to ortodoxní Žid, ale s postavou a výrazem typického plážového povaleče. Na hlavě měl během referování o pitvě pestrobarevnou jarmulku.
„Můžeme se oprávněně domnívat, že Goldbergova smrt byla nahodilá,“ ozval se Friedmanův hluboký, zřetelný hlas. „Nejdříve byl uspán chloroformem. Stopy po něm zůstaly v nosních dýchacích cestách a v krku. Potom, přibližně o dvě hodiny později, mu byl aplikován seduxen. Tato látka patří k silným anestetikům, rovněž může zpomalit dýcháni. K tomuto účinku zřejmě v chlapcově případě došlo. Jeho dech začal být nepravidelný, až se nakonec zastavil společně se srdcem. Pokud se neprobudil, což můžeme předpokládat, necítil žádnou bolest,“
„Několik kostí měl zlomených,“ pokračoval Harold Friedman. Přestože vypadal tak nedůvěryhodně, jeho projev byl střízlivý a inteligentní. „Chlapec byl zkopán a zmlácen, toto násilí ale nezpůsobilo jeho smrt. Došlo k němu, když už nežil. Zároveň byste měli vědět, že jako mrtvý byl pohlavně zneužit. Tenhle Soneji je skutečně odporný typ,“ dal Friedman prvně najevo své mínění.
Zpráva nám poskytla jeden z mála skutečných informací o Sonejiho patologii. Bylo zřejmé, že se ho zmocnil záchvat zuřivosti, když zjistil, že Michael Goldberg zemřel a narušil mu jeho perfektní plán.
Přítomní sebou neklidně vrtěli na židlích. Přemýšlel jsem, jestli vybití zuřivosti na Michaelovi působilo na Sonejiho uklidňujícím nebo naopak provokujícím účinkem. Mnohem více než předtím jsem se obával o šanci Maggie Rose nu přežití.
Ubytovali nás v hotelu přímo naproti úřadu FBI. Hilton to zrovna nebyl, ale na druhé straně k němu patřil velký terasovitě uspořádaný bazén.
Kolem jedenácté večer už většina týmu spala jako zabitá. Teplota venku se pořád držela na šestadvaceti stupních. Nebe bylo plné jasných hvězd a občas po něm přeletělo proudové dopravní letadlo ze severu.
Procházeli jsme se se Samsonem po Collins Avenue. Lidé si museli myslet, že to přijeli hráči Lakers na zápas s…
