052. KAPITOLA
VÍCE NEŽ TŘI STA vydrhnutých a nažehlených kadetů z obou stupňů vojenské akademie se nacpalo v devět hodin odpoledne do auly generála Lee. Kadeti měli na sobě předepsané školní uniformy: přiléhavé šedé kalhoty, černé košile a kravaty a šedá saka do pasu.
Ze svého tvrdého dřevěného sedadla ve školní aule viděl vrah ze školy Sojourner Truthové, jak do Auly generála Lee vstupuje vysoký černoch. Okamžitě ho poznal. Ten parchant byl detektiv John Sampson. Byl to přítel a partner Alexe Crosse.
To nebylo dobré. To bylo dokonce velmi špatné. Vrah okamžitě zpanikařil. Přemýšlel, jestli si policie přišla pro něj. Vědí, kdo je.
Chtělo se mu utéct – ale nebylo kam. Musel se pokusit přežít to v sedě.
První vrahovou reakcí bylo, že se začal stydět. Udělalo se mu špatně. Pomyslel si, že bude zvracet. Chtělo se mu schovat hlavu mezi kolena. Nechat se takhle chytit! Připadal si jako blbec.
Seděl asi dvacet metrů od tlustého plukovníka Wilsona a detektiva, který tam postával, jako by se mělo stát něco příšerně důležitého. Každý kolemjdoucí kadet jim zasalutoval jako pitomý robot, kterým opravdu byl. Místnost začal naplňovat nervózní šum.
Chystá se nějaké zemětřesení? zvonilo vrahovi v hlavě. Chystala se ho policie zatknout před celou školou? Dostali ho?
Jak na něj mohli něco najít? Nedávalo to smysl. Trochu ho to uklidnilo.
Falešná útěcha? Falešný pocit bezpečí? přemýšlel a snažil se na tvrdé dřevěné lavici zmizet.
Pak se zase na lavici napřímil. Do prdele! Už jdou! Pozorně sledoval detektiva z oddělení vražd, jak se s plukovníkem Wilsonem pomalu blíží k pódiu. Srdce mu bušilo jako bicí v písni skupiny White Zombie.
Shromáždění začalo obvyklým pitomým slibem kadetů „věrnost, jednota mysli a skutků“ – a podobnými kravinami. Pak začal plukovník Wilson mluvit o „zbabělých vraždách dětí v Garfieldově parku“. Pak pokračoval: „Policie sleduje park a přilehlé okolí. Je možné, že některý z kadetů nevědomky spatřil něco, co by mohlo policií pomoci při vyšetřování. Možná může jeden z vás policii pomoci.“
Tak proto je ten přerostlý detektiv tady. Vyrazil si na ryby. Provádí idiotské vyšetřování těch dvou vražd.
Vrah ale přesto stále zadržoval dech. Oči měl přilepené na Sampsona, který přecházel k mikrofonu. Ten vysoký černoch se opravdu postavil před sál plný uniforem, hlav ostříhaných na ježka a růžových obličejů. Byl obrovský. Zároveň vypadal v dlouhém černém koženém kabátě a šedé košili s černou kravatou dost dobře. Tyčil se nad pódiem, které mělo tu správnou výšku pro plukovníka Wilsona.
„Sloužil jsem ve Vietnamu pod několika poručíky, kteří vypadali stejně staří jako vy,“ řekl detektiv do mikrofonu.
Jeho hlas byl chladný a velmi hluboký. Pak se zasmál, stejně jako většina kadetu. Bylo vidět, že je opravdu silná osobnost. Vraha napadlo, že se kadetům vysmívá, ale nebyl si jistý.
„Důvod, proč jsem dnes ráno tady ve škole,“ pokračoval detektiv, „je, že sledujeme park a jeho okolí. Byly lam brutálně zavražděny dvě malé děti, obě v minulém týdnu. Jejich lebky byly rozdrcené. Ten vrah je šílenec, to je naprosto jasné.“
Vrahovi se chtělo ukázat Sampsonovi prostředník. Ten vrah není šílenec. Šílenec jsi ty, idiote. Ten vrah je mnohem normálnější, než si myslíš.
„Jak jsem se dozvěděl od plukovníka Wilsona, mnoho z vás chodí přes park domů. Jiní v parku běhají a také tam hrajete fotbal a lakros. Nechám tady v kanceláři svoje telefonní číslo na stanici. Můžete mi tam kdykoliv zavolat, ve dne nebo v noci, pokud byste viděli cokoliv, co by nám mohlo pomoct.“
Vrah ze školy Sojourner Truthové nemohl odtrhnout pohled od vysokého detektiva z oddělení vražd, který mluvil tak klidně a přesvědčivě. Přemýšlel, jestli by mu mohl být rovnocenným soupeřem. Nemluvě o tom parchantovi detektivu Alexu Crossovi, který mu připomínal jeho otce policajta.
Pomyslel si, že by jim mohl být rovnocenným soupeřem.
„Má někdo nějaký dotaz?“ zeptal se Sampson z pódia. „Nějaké otázky? Teď a tady je na ně ten pravý čas. Tak mluvte, vojáci.“
Vraho…
