028. KAPITOLA
V TÉHLE NEBEZPEČNÉ DOBĚ si každý potřebuje říkat: Mně se to nestane. Mne ne. Jaká je pravděpodobnost, že se mi to opravdu stane.
Filmový herec Michael Robinson si myslel, že je absurdní a poněkud přehnané, aby se staral o maniakální vrahy, kteří pobíhali po Washingtonu. Co s ním měly ty zlomyslné výhrůžky Jacka a Jill společného? Odpověd‘ se mu zdála jasná – nic.
Přesto byl trochu nervózní a nevydržel na jednom místě; pokusil se najít potěšení v návalu adrenalinu a plout se špinavým proudem doby, ve které žijeme.
Chvíli před půlnocí si hollywoodská hvězda konečně uklidnila nervy a zavolala servis zajišťující intimní služby pro VIP. „Svačina“ před spaním. Tuhle službu použil při svých návštěvách v D.C. už mnohokrát. Diskrétní, exkluzivní, drahý placený sex. M. R. byl v jejich záznamech zásluhou svého stálého agenta v Los Angeles.
Po telefonátu se čtyřicetiletý herec pokusil začíst do romanticko-dobrodružného scénáře, který mu poslali, ale pak vstal a přešel k oknu svého apartmá na střeše hotelu Willard na Pennsylvania Avenue. Věděl, že jeho fanoušci by považovali za skandální, že platí za sex, ale to byl jejich problém, ne jeho.
Pravda byla, že mu připadalo mnohem méně komplikované a pro jeho psychiku mnohem snadnější zaplatit tisíc nebo patnáct set než se nejprve dvořit a pak zakoušet bolestivé rozchody s láskami, když byl na cestách.
Při pohledu z okna na ulici myslel na to, že má ten večer vlastně docela dobrou náladu. Potřeboval jenom společnost, trochu láskyplné péče a nekomplikovaného sexu. Doufal, že všechny tři požadavky se mu brzy splní.
Svým způsobem byl pořád připoutaný ke svému rodnému městu Wichitě, jakým bylo asi v roce 1963, kdy končil střední školu. Fantazie a touhy, které v té době měl, nebyly ještě naplněny, žily v něm a občas se dostaly na povrch. Byl tu jeden rozdíl: věděl, co ten večer chce, a mohl to dostat bez velkých problémů, pocitu viny a skřípání zubů.
Rozhlédl se po hotelovém apartmá a rozhodl se trochu uklidit, než mu dorazí společnost. Nervózní uklízení ho rozesmálo. Byl pořád tak maloměšťácký. Malý kluk z Kansasu, říkal si Michael Robinson.
Zaslechl dvojí rychlé zaklepání na dveře a hluk ho překvapil. Do telefonu mu řekli, že zábava přijde asi za hodinu, což obvykle znamenalo přesně tak dlouho, někdy i déle.
„Moment,“ zavolal. „Hned jsem tam. Moment.“
Michael Robinson se podíval na hodinky. Trvalo to jenom třicet minut. Výborně. Byl připraven na rychlou soulož a pak na celou noc požehnaného spánku. Brzy ráno měl snídat s předsedou Demokratického národního výboru. Byl požádán, aby pracoval pro demokraty při získávání fondů. Předseda byl ten typ, který leze slavným lidem do zadku. Takových byla spousta. Každý chtěl to, co jim Michael Robinson nemohl dát, každý chtěl Michaela Robinsona. Tedy skoro každý.
Podíval se do kukátka ve dveřích apartmá. Fajn, fajn, fajn. To, co viděl na chodbě, se mu rozhodně zamlouvalo –jeho návštěva vypadala dobře i skrz zkreslující čočky kukátka. Pocítil nával adrenalinu. Otevřel dveře a na tváři se mu automaticky objevil úsměv, díky němuž dostával patnáct milionů dolarů za film.
„Ahoj, jsem Jasper,“ řekl jeho pohledný společník. „Rád vás poznávám, pane.“
Michael Robinson pochyboval, že se opravdu jmenuje „Jasper“. Myslel si, že jméno jako Jake nebo Cliff by mu slušelo lépe. Byl trochu starší, než Robinson čekal, asi pětatřicet, ale to bylo jen dobře. Byl opravdu skoro perfektní. Michael Robinson už měl tvrdý a lubrikovaný penis. Ozbrojený a nebezpečný, říkal tomuhle stavu.
„Jak se dneska večer máte?“ Herec natáhl ruku a zlehka se dotkl paže druhého muže. Chtěl, aby „Jasper“ věděl, že je obyčejný, neafektovaný a hlavně přátelský. Opravdu takový byl. USA Today otiskl seznam „nejsympatičtějších“ hvězd v Hollywoodu. Byl na něm také, zásluhou svého agenta a právníka, kteří o něm mluvili mimořádně dobře.
Jack nasadil svůj nejlepší úsměv a vstoupil do Robinsonova apartmá, které odráželo životní styl bohatých a slavných. Zavřel za sebou …
