krimi

  /   /   / Věnováno Herbertu Alexanderovi /   /   / MĚSTO NA STRÁNKÁCH TÉTO KNIHY, LIDÉ A MÍSTA JSOU SMYŠLENÉ. / JEN PRÁCE POLICIE ODPOVÍDÁ OBVYKLÉ PÁTRACÍ TECHNICE. /  

  / Hernandez ten byt znal, už v něm byl. Přesně řečeno, ne zrovna v tomhle, ale v bezpočtu jiných, jemu podobných domech v revíru. Mohl to být právě ten byt, v kterém bydleli, když byl kluk. / Do bytu se vcházelo přes kuchyň. Dveře byly opatřené obvyklým zámkem, který policie znala. Jeden železný plát byl přišroubovaný na dveřích, druhý byl zabudovaný v podlaze a násilnému vniknutí zabraňovala neohebná…

DOMOVNÍ DVEŘE BYLY ZAMČENÉ. / Noc jako dneska, ty zatracené dveře jak z udělání zamčené, a teď aby tu v té zimě stál a hrabal se v kapse, dokud nenajde klíče. Zmáčkl zvonek a s tichým mumláním se pustil do hledání kroužku s klíči. Prsty měl ztuhlé, prohrabávaly se mezi drobnými v pravé kapse jako bez citu. Konečně klíče vylovil. Viselo na nich tolik paklíčů, že najít je u lupiče, putoval by ten pán… / …

  / Alexander Pike si myslel, že tolik policajtů, co viděl včera, mu vystačí nadosmrti. Ale teď se objevil v jeho ateliéru další policajt, dokonce ani ne jeden z těch, co byli na svatbě a na hostině, a chtěl po Pikeovi fotografie, které včera udělal. Pikeovi se ten chlap nelíbil a jeho způsoby taky ne. Už přes čtyři desetiletí fotografoval hezké lidi a Oliver Weeks v žádném případě hezký nebyl. Pike by byl…

Zatímco se Kitty svlékala, začala Alexovi vyprávět, co se stalo, když donesla dva tisíce dolarů tomu vyděrači s lotynkou. Ležel nahý na posteli a díval se, jak si svlékala šaty a spodničku. Nepíchala si drogu do žil na rukou, dávala přednost vnitřní straně stehen a měla na nich ještě stopy hyzdící jinak hladkou, tmavou pleť. Žádné nové vpichy však nezaznamenal, takže mu možná přece jen pověděla pravdu. / …

BYL ZMATEN A RANĚN a celou cestu zpět na letiště jen seděl a zlostně mlčel. Autobus poskakoval po úzké, křivolaké cestě, dokud nevyjel na hlavní silnici a nezamířil k Mexiku. Na palubě odmítl Emílio jídlo, které roznášeli, a zalitoval, že si s otcem nedal pár jointů, měl strašnou chuť jít na toaletu a zakouřit si, z domova si s sebou bohužel nic nevzal. Věděl, jak přísné protidrogové zákony platí v Mexiku,…

  /   / Věnováno Annii a Sydovi Solomonovým /   /   / Město v této knížce, / lidé a místa, / všechno je smyšlené. / Jen postupy policie / se zakládají na zavedené / technice pátrání. /  

KLING BYL NA VÁŽKÁCH. Blížila se osmá hodina večer, a on stále trčel na stanici, přecházel od stojanu s chlazenou vodou k nástěnce a přitom vrhal pohledy ke Carellovu stolu, kde Steve kvapně pročítal svá hlášení a snažil se přijít na kloub tomuhle zatracenému případu. Když Kling rázoval zpátky k otevřeným oknům, zabloudil pohledem dolů na ulici, kde pulzoval časný večerní dopravní ruch, znovu se zadíval na…

Byl jsem rád, že Veroniku začal vyslýchat Bloom, a ne kapitán Hopper. V tělocvičně se Bloom choval jako hrubián, ale v mém obývacím pokoji se z něj stal gentleman. Hopper se díval a poslouchal, jako by se opravdu rád přiučil tomu, jak to dělají v nassauském okrese v divokém státě New York, kde býval Bloomův revír, než se přestěhoval na Floridu. Možná, že kapitán Walter Hopper nebyl ještě úplně ztracený…

Arthurovi Pattersonovi bylo něco mezi třicíti a čtyřicíti a nedávno si oholil knírek. Carella ani Hawes nevěděli, že Patterson provedl tuto operaci teprve před dvěma dny, ale jako bystrozrací detektivové si měli všimnout, že Patterson si často sahá na místečko nad horním rtem.To místečko vypadalo jako normální kus kůže nad horním rtem kteréhokoli muže, ale Pattersonovi se to nezdálo. Pro něho byl ten kousek…

Duben přišel toho roku tak náhle, že se lidé nestačili vzpamatovat. Město se do té doby cítilo jako v obklíčení. Březnové větry duly jako válečné polnice, pod nohama byl udusaný, od sazí zčernalý sníh, oblohu barvy střelného prachu neozářilo slunce. Občanstvo spěchalo po ulicích zachumláno do objemných kabátů, obličeje omrzlé a náladu pod psa. Zima útočila bez přestání, takže obyvatelé města, kteří…

Práce policisty spočívá z jedné poloviny na umíněnosti a z druhé na trpělivosti, napůl ovšem taky na štěstí a napůl na slepé víře. Čtyři poloviny, jak víme, se rovnají dvěma celým. A právě ty dvě celé v hlavě potřebovali Meyer Meyer a Bob O’Brien stejně jako nohy, aby dopadli Martyho Sokolina. Meyera Meyera by bylo velice blažilo, kdyby se mohl zdržet v bistru a čichat tam vábné vůně, jenže musel odejít…