18.
Patologická laboratoř byla umístěna hned vedle pitevny. Byla to velká místnost osvětlená sadami zářivek, s pěkně uspořádanými řadami mikroskopů. Ale pozdě v noci pracovali ve velké prostoře jen dva laboranti. Graham stál vedle nich a zářil.
„Podívejte se sami. Pročesáním ochlupení se objevilo mužské ochlupení, středně kudrnaté, oválného průřezu, skoro jistě asijského původu. První analýza chámu dává typ krve: AB, poměrně řídký mezi bílou rasou, mnohem obvyklejší u Asiatů. První analýza bílkovin v chámové tekutině negativní na genetický značkovač… jak se to jmenuje?“
„Etanol dehydrogenáza,“ napověděl laborant.
„Správně. Etanol dehydrogenáza. Je to enzym. Japonci ho nemají. A tato chámová tekutina také ne. A ještě máme Diego faktor, což je bílkovina krevní skupiny. Tak. Provádí se další testy, ale zdá se jasné, že tato holka měla vynucený pohlavní styk s Japoncem, předtím než ji zabil.“
„Je jasné, že máš důkaz japonského chámu v její vagině,“ prohlásil Connor. „To je vše.“
„Krucinál,“ vyjekl Graham. „Japonský chám, japonské ochlupení, japonské krevní faktory. Mluvíme tady o japonském pachateli.“
Rozložil několik fotografií z místa zločinu, které ukazovaly Cheryl ležící na stole v kanceláři. Začal před nimi chodit sem a tam.
„Vím, kde jste mládenci byli, a vím, že jste marnili čas,“ pokračoval. „Šli jste pro videokazety; ale ty jsou fuč, že jo? Pak jste šli do jejího bytu; ale ten uklidili, než jste se tam dostali. Což je akorát to, co se dá čekat, když je pachatelem Japonec. Je to jasný jako facka.“
Graham ukázal na fotografie. „Tady je naše holka. Cheryl Austinová z Texasu. Je roztomilá. Svěží. Má pěknou figuru. Je herečka, svého druhu. Udělá pár reklam. Možná reklamu na Nissan. To je fuk. Setkává se s jistými lidmi. Naváže styky. Dostane se na jisté seznamy. Kapírujete?“
„Ano,“ přisvědčil jsem. Connor napjatě prohlížel fotografie.
„V každém případě si naše Cheryl vede dost dobře, aby mohla mít na sobě róbu značky Yamamoto, když ji pozvou na velké otevření věže Nakamoto. Přijde s nějakým chlápkem, možná přítelem nebo kadeřníkem. Odvážně. Možná zná jiné lidi na recepci, možná ne. Ale během večírku někdo velký a silný navrhne, aby se na chvilku vypařili. Ona souhlasí s tím, aby šli nahoru. Proč ne? Má ráda dobrodružství. Má ráda nebezpečí. Říká si o to. Tak jde nahoru – možná s ním, možná zvlášť. Ale nahoře se sejdou a hledají místo, kde by si to rozdali. Místo, kde je to vzrušující. A rozhodnou se – on, asi, on rozhodne – rozdat si to na tom stole v kanceláři. Tak to začnou dělat, mrskají sebou, ale vymkne se jim to z rukou. Její milovník se rozjede trochu víc, nebo je vyšinutej, a… stiskne jí krk trošku moc. A ona je mrtvá. Sledujete mě?“
„Ano…“
„Teď má milovník problém. Přišel nahoru holku přefiknout, ale na neštěstí ji zabil. Tak co udělá? Co může udělat? Nešťastně uhasil život místní prostitutky. Je to moc nevhodné pro jeho přecpaný časový rozvrh. Tak poskoci kmitají a uklidí šéfův brajgl. Odstraní usvědčující důkazy z horního patra. Odnesou videokazety. Jdou do jejího bytu a odstraní důkazy i tam. Což je všecko prima, ale vyžaduje to čas. Někdo musí zdržet policii. A tehdy vstoupí do hry jejich uhlazený zasraný právník Ishigura. Zdrží nás o dobrou hodinu a půl. Jak se vám to jeví?“
Když skončil, rozhostilo se ticho. Čekal jsem na Connora, až promluví.
„No,“ řekl konečně. „Klobouk dolů, Tome. Tento sled událostí se jeví v mnoha ohledech správný.“
„Máš zatracenou pravdu, to jo.“ Graham se nadechl. „Zatracenou pravdu, do prdele.“
Zazvonil telefon. Laborant se zeptal: „Je tady kapitán Connor?“
Connor šel k telefonu. Graham mluvil ke mně: „Říkám ti. Tuhle holku zabil Japonec, my ho najdem a stáhnem z něho kůži. Stáhnem ho.“
Zeptal jsem se: „Proč tě tak žerou?“
Graham se nasupil: „O čem to mluvíš?“
„Mluvím o tom, jak nenávidíš Japonce.“
„Hele, poslouchej. Řeknem si to na rovinu, Petey-san. Tady nejde o nenávist. Dělám svou práci. Černoch, běloch, Japonec, je mi to šuma fuk.“
„Dobrá, Tome.“ Bylo …
