9
Charles Ingersoll Endicott ml. o ni žádal taky. V pátek ráno 4. dubna vil hodin, potom, co záležitost promyslel a prodiskutoval se svými partnery u firmy Hackett, Rawlings, Pearson, Endicott, Lipsteinn a Marsh, zatelefonoval do služebny. Nemluvil sice s Willisem - ten byl v tu chvíli ještě v posteli s Marilyn Hollisovou - ale s Carellou, který se právě vrátil z té krátké schůzky s Nelsonem Rileym. Jak řekl Carellovi, jemu i jeho kolegům se zdá, že někdo systematicky vyvražďuje přátele Marilyn Hollisové - vemte si tu druhou vraždu zrovna na apríla, připisuje tomu Carella nějaký význam? - a že se zdá rozumné, aby on, když je přece taky blízký přítel Marilyn Hollisové, požádal právě teď o nějaký druh policejní ochrany. Nemá Carella dojem, že právě on je na řadě?
Carella v duchu souhlasil, že Endicott je skutečně velmi pravděpodobným kandidátem na likvidaci, ale řekl jen, že vezme záležitost v úvahu (jeho slovník mimoděk napodoboval Endicottův poněkud kroucený právnický styl), projedná ji s poručíkem a zavolá, jakmile dospěje k rozhodnutí.
Poručík Byrnes řekl: „Kde je himlhergot Willis?“
„Má službu až od čtyř,“ řekl Carella.
„Tak co tu himlhergot děláš ty?“
„Kéž bych tak seděl na tvým místě,“ řekl Carella a usmál se.
„Posluž si,“ řekl Byrnes.
„Co mám říct Endicottovi? A Rileymu?“
„Mají starost, co?“
„Ty bys neměl?“
Byrnes pokrčil rameny. „Já jsem tady už moc dlouho,“ řekl. „Jak se začneš bát, že z desátýho poschodí vypadne sejf a praští tě do hlavy, tak se zblázníš. Jaká je pravděpodobnost, že vrah chce dostat ty zbývající dva? Já bych řek, že jedna k miliónu.“
„Když je člověk jeden z těch dvou, tak to stačí.“
„Co chtějí? Ochranu na čtyřiadvacet hodin? Tři turnusy?“
„Neřekli přesně.“
„Znamená to vzít šest lidí odněkud, kde jsou zapotřebí. Šest detektivů nemůžu dát v žádným případě. Zrovna teď, když se dělá hezky a štěnice vylízají z děr.“
„Co použít pochůzkáře.“
„V civilu, aby to bylo k něčemu. Jak ten vrah uvidí uniformu, veme nohy na ramena.“
„A o to jde, nebo ne?“
„Ne. Jde o to, že jestli máme takhle plejtvat lidma, musí to mít ještě nějakej jinej účel, ne jen chránit dva poseroutky. Kdyby měli policajti chránit každýho, kdo se v tomhle městě bojí, nezůstal by nám žádnej na to ostatní. Povolím ti celodenní a celonoční ochranu jenom proto, že jestli to pachatel zkusí znova, bude tam člověk, kterej ho dopadne. Zjistím, jestli má kapitán Frick volný tři maníky. Endicott a Riley ať chvíli počkají.“
Za hodinu bylo přes námitky kapitána Fricka rozhodnuto, že šest pořádkových policistů bude skutečně vyčleněno z obvyklých povinností a začne po celých čtyřiadvacet hodin tajně hlídat Endicotta a Rileyho. Frick (protože štěnice vylízaly z děr nejen detektivům, ale i uniformovaným strážníkům) vybral šest mužů, které mohl nejspíš postrádat, půl tuctu budižkničemů, pro které bylo hlídání vítaným přerušením únavné a nebezpečné práce na ulicích. Ale pak najednou přestala ta povinnost vypadat jako placená dovolená někde na venku; pohádali se, kdo vezme funebráka, tedy tu nejlepší, protože Endicott a Riley budou v prázdných nočních a ranních hodinách spát a jejich ochránci budou mít možnost taky si trochu dáchnout. Handrkování vyřešil Frick tím, že okamžitě přidělil jednotlivé služby sám. Ty budeš mít večerní, ty noční. Puntík. A tak se ve dvě hodiny odpoledne vydali dva policajti zdráhavě každý jinam: jeden do podkroví Nelsona Rileyho na Carlson Street a druhý do Endicottovy kanceláře na Jefferson Avenue.
Prozatím byli tedy oba muži chráněni.
Jakžtakž.
Willis přišel to odpoledne do práce ve čtyři.
Pískal si.
Carella, který byl v práci od devíti ráno, přetáhl službu až do tři čtvrtě na dvanáct v noci. Během jeho turnusu vyfasovali detektivové jedno ozbrojené vloupání, jeden pokus o znásilnění, tři napadení a krádež. Endicotta ani Rileyho se k velké radosti dvou budižkničemů, které přišli kolegové vystřídat ve tři čtvrtě na čtyři odpoledne, nikdo zabít nepokusil. Ve tři čtvrtě na dvanáct se hlásil do služby třet…
