6
Špekoun Ollie Weeks přišel do služebny ve dvě odpoledne.
Ollie se nesměl zaměňovat s Tlouštíkem Domlerem a taky to nikdy nikdo nedělal. Kdyby se postavili vedle sebe (což se jim nikdy nepodařilo), byly rozdíly mezi nimi patrné; i jejich přezdívky byly odlišné. Rozdílů bylo dost. Tlouštík Donner byl donašeč, Špekoun Ollie Weeks detektiv z 83. revíru. Tlouštík Donner byl nejčastěji k nalezení v nejbližší parní lázni, a proto byl čistounký jako z cukru a voněl jako čerstvě vykoupané miminko. Špekoun Ollie páchl jako tisíc čertů a ti, kdo stáli vedle něho, se často divili, že na něj nesedají mouchy. Tlouštík Donner byl tolerantní člověk, mezi jeho přítelkyně patřily po léta černošky, Mexičanky, Číňanky a (v jednom případě) čistokrevná indiánka z kmene Čerokiů, které bylo patnáct let. Špekoun Ollie Weeks byl rasista jak hrom. „Vychrápat se s tvou ségrou?“ byl by řekl člověku tmavšího odstínu. „Ani vody bych se s tebou nenapil!“
Když ho Carella spatřil, jak jde k laťkovému hrazení oddělujícímu služebnu od chodby, měl chuť se schovat. Služebna byla otevřená jako kabát exhibicionisty. Ollie vešel vrátky v hrazení a ztěžka se dovalil s napřaženou rukou ke Carellovu stolu.
„Ahóóój, Stevoušku,“ řekl a Carella ucukl. „Copa to slyším?“
„Co slyšíš?“ zeptal se Carella. Ollie ho popadl za ruku a třásl s ní jako teriér s krysou. Pak ji najednou pustil, asi myslel, že už je po ní, a bez okolků vytáhl židli zpod nejbližšího stolu. Přitáhl si ji těsně k sedícímu Carellovi, ztišil hlas a řekl: „Je to pravda vo tom Klingovi?“
„Je,“ řekl Carella. „Novinky se roznesou rychle, co?“
„Mluví vo tom celý město. Jesli to chcete udržet pod pokličkou, tak to ani nezkoušejte.“
„Odkud to víš ty?“
„Ten váš seržant dole mi to řek. Já ti něco povím, Steve, pro případ, že bys to nevěděl. Seržanti v podatelně mají něco jako propojenej telefon, chápeš, jak to myslím? Jako ve filmech vo Vermontu nebo Novým Hampshiru, jak se tam spolu všichni lidi baví telefonem najednou? Tak to je s našima seržantama. Chlap se uprdne někde na východě města a za deset minut už to vědí ve stotrojce v Riverheadu. Takhle to funguje. Kdo to vůbec je, ten Kling? Mám dojem, že jsem se s ním nikdy nesetkal.“
„Je to prvotřídní policajt,“ řekl Carella prostě.
„A nechá si ukrást manželku před nosem?“ zeptal se Ollie a pohrdlivě si odfrkl. „Co von je, ten Kling, Žid? Kling zní jako židovský meno.“
„Ne, není Žid.“
„Sichr? Některý z těchhle židáků se snažej vypadat –“
„Ollie, v týhle služebně máme nejrůznější lidi,“ řekl Carella, „a obvykle ne –“
„No jo, lidi jsou různý,“ řekl Ollie. „Židáci, Taliáni, negři… hele, ty si myslíš, že já to nevím? My v třiaosmdesátce máme taky pěknej mišunk.“
Carella vzdychl.
„A tak na co ste zatím přišli?“ zeptal se Ollie.
„Na nic.“
„To sem si myslel. Proto sem přišel, že bych vám píchnul.“
„To je od tebe hezký, Ollie, ale…“
„Co byste si počali beze mě, že jo?“ řekl Ollie a zasmál se.
„Víš, my jsme si to už zorganizovali, takže…“
„Jak.“
„Co jak?“
„Jak jste si to zorganizovali?“ řekl Ollie, zvedl levou ruku a pravou začal odpočítávat na prstech. „Vodposloucháváte telefony a uvědomili jste telefonní společnost? Poslali ste oznámení a dálnopisy všem sousedním policiím, všem letištím, ředitelstvím drah a vejpravnám autobusů? Zkontrolovali ste seznam, koho Kling dodneška dostal do lapáku? Kdo eště kroutí flastr? Kdo už je venku? Zjistili ste si, jestli von nebo ta jeho si to nerozdávaj někde jinde? Nedluží někdo z nich někomu větší balík? A co výhružný dopisy nebo telefony? Nevometal se kolem nich v poslední době někdo? Nesledoval je? Byl v kostele nebo na tý recepci někdo, koho nepozvali? To všecko ste udělali, Steve?“
„Většinu. My Klinga známe, víš, tak leccos z toho –“
„Jo, člověk si myslí, že někoho zná, dokud nevodevře dveře vod almary a zjistí, že tam na něj čučí kostra.“
„Tak já ti například můžu říct, že Kling žádnou jinou ženskou neměl. Není záletník. Kling je –“
„A co vona?“
„Na to jsem se ho neptal.“
„Tak proč se ho n…
