11
Steve Carella byl tu středu ráno doma a zrovna se holil, když zazvonil telefon. Odložil strojek, vyšel z ložnice a zvedl sluchátko. „Haló,“ řekl.
„Steve, tady je Danny. Máš vteřinku?“
„Ovšem, mluv.“
„Promiň, že tě volám domů…“
„To je okej, co máš, Danny?“
„Vím, kde je ten Baal, kterýho hledáš. Manfred Baal, dvě a. Vím, kde je.“
„Kde?“
„Totiž, kde dělá. Kde bydlí, nevím.“
„Kde dělá?“
„Kaneova stavební společnost, Jižní Beasleyova 307. Dělá jako nádeník, myslím, že jen dočasně, než se mu podaří další vloupačka. Koupil si bouchačku, Steve, a tak sem se o něm dověděl.“
„Jakou bouchačku?“
„Smith and Wesson, automatickou. Koupil ji od jednoho, kterej prodává kradený zboží. Takhle sem po něm šel, Steve. Řek sem si, že chlap, kerej seděl pro krádež, bude plánovat další, jen co vyleze z lapáku. Okej. K vloupání potřebuješ zbraň. A nikdo, kdo jednou kroutil flastr, si nepude kupovat zbraň do obchodu se sportovníma potřebama. Tak sem se poptával po někom, kdo by takový věci prodával. A dneska ráno ve tři sem měl kliku. Hned sem volal k vám na stanici, a tam mi řekli, že přídeš ve tři čtvrtě na osum. Já vím, že eště není, ale řek sem si, že to třeba kvapuje, že na toho chlápka chceš třeba čekat, až příde do práce. Ty stavební společnosti začínají brzy.“
„Výborně, Danny.“
„Ten Baal je cizák, věděls to? Mluví s cizím přízvukem. To mi řek ten, co mu prodal tu bouchačku.“
„Jo, já mám jeho materiál ve služebně,“ řekl Carella.
„Tak ti držím palec,“ řekl Danny. „Nemyslím, že si bere tu věc do práce, ale stejně dávej pozor.“
„To dělám vždycky,“ řekl Carella.
„Okej, Steve, řekni mi, jak to dopadlo.“
„Pošlu ti nějakou maličkost poštou.“
„Žádnej spěch,“ řekl Danny a zavěsil.
Ze spisu Manfreda Baala vyplynulo, že asi před třiceti lety přijel do Spojených států z rodného Švýcarska. Teď mu bylo asi sedmačtyřicet a většinu let v nové vlasti proseděl ve vězení. Měl světlé vlasy a modré oči, ale jinak se nepodobal muži, jehož snímky pořídil Alexander Pike v kostele. Špekoun Ollie a Carella se za ním vydali jen proto, že pořád ještě neměli v rukou nic jiného, a možnosti, že Augustin únosce je jen někdo, koho si najal člověk, jemuž Kling ublížil, se pořád nechtěli vzdát. Baalovi Kling ublížil tím, že ho poslal do vězení, a každý o tom věděl. Baal to prakticky vyřvával u soudu, když soudce vynesl rozsudek. Ukázal prstem na Klinga a zařval na celou soudní síň. „Ty! Já tě jednou zabiju, slyšíš? Ty!“ Když ho vyváděli, ječel a kopal, byl to krásný začátek jeho desetiletého pobytu ve věznici v Castleview. Teď už byl venku skoro měsíc a Klinga pořád ještě nezabil; je možné, že za mřížemi zjihl. Ale Augusta byla unesena v neděli v noci a Baalova hrozba jim to ráno, když jeli na staveniště, zněla v uších hlasitě a jasně. Předtím zavolali do Kaneovy stavební a mluvili s nějakým Di Giorgiem, který jim sdělil, že Baal pracuje na stavbě činžovního domu na Weberově u Desátý; uvidí velikou ceduli, až přijedou blíž, velikou červenou ceduli se slovy Kaneova stavební napsanými žlutými písmeny. Ceduli i stavbu našli snadno, najít Baala bylo už horší.
„Dneska se neobjevil,“ řekl polír.
„Cože?“ řekl Carella. Kolem nich byly samé buchary a vrtačky, jezdili tu šoféři, nákladní auta šaltovala, buldozery před sebou valily hlínu, pneumatická kladiva tloukla do kamene, pneumatické vrtačky koktaly.
„Povídám, že se dneska neukázal,“ křikl polír. „Volal, že je nemocný nebo tak něco?“
„Depák.“
„Máte jeho adresu domů?“
„Kdo, já? Ne, to bych neměl. Ale můžete zavolat do kanceláře, tam ji asi mají. Co ten chlap proved?“
„Kde máte telefon?“ zeptal se Carella.
„Támhle v baráku. Co Baal proved?“
Carella vytočil Kaneovu stavební a zase se ozval Di Giorgio. Di Giorgio řekl, že Baal nevolal ani je, ale že to u nekvalifikovaných dělníků není nic zvláštního; vyrazí večer do města a prostě se neobtěžujou přijít příští den do práce. Adresa, kterou Baal uvedl při nástupu do zaměstnání, byl penzion na Oliverově ulici. Carella si to zapsal a poděkoval mu, p…
