7
Alexander Pike si myslel, že tolik policajtů, co viděl včera, mu vystačí nadosmrti. Ale teď se objevil v jeho ateliéru další policajt, dokonce ani ne jeden z těch, co byli na svatbě a na hostině, a chtěl po Pikeovi fotografie, které včera udělal. Pikeovi se ten chlap nelíbil a jeho způsoby taky ne. Už přes čtyři desetiletí fotografoval hezké lidi a Oliver Weeks v žádném případě hezký nebyl. Pike by byl řekl, že nevypadá ani trochu k světu.
„My ty vaše včerejší fotky prostě potřebujeme a tím to končí, pane Pike,“ říkal Ollie. „Já už tu sedím půl hodiny a snažím se vám vysvětlit, jak je to pro nás důležitý, a tak bych chtěl ty fotky bez dalších řečí.“
„A já zas říkám vám, pane Weeksi, že všechno, co jsem prozatím vyvolal, jsou jen kontakty.“
„Fajn. Vemu si ty kontakty.“
„Chtěl jsem se na ně dneska odpoledne podívat,“ řekl Pike, „kde co mám jak vyříznout…“
„Pane Pike, negativy máte, že jo?“
„Mám, ale…“
„Tak si udělejte nový kontakty.“
„Máte ponětí, kolik ruliček jsem včera vypotřeboval?“ zeptal se Pike.
„Kolik?“
„Třicet! To je přes tisíc snímků, pane Weeksi. Přesně tisíc osmdesát obrázků, abyste věděl. Měl jsem v plánu prohlídnout si je dneska odpoledne a…“
„Jo, já vim, a rozhodnout se, kde co a jak vyříznout.“
„Správně.“
„To ale může počkat, pane Pike. Tohleto je důležitější.“
„Proč? Ještě jste mi neřekl, co je na těch snímcích tak důležitého?“
„Pane Pike, tuhle informaci vám dát nemůžu,“ řekl Ollie. Carella mu prozradil, že se všichni snaží udržet celou věc pod pokličkou aspoň do doby, než se únosce ozve. Přemluvil Ollieho, aby získal od Pikea fotografie, ale neřekl mu, oč jde. Nebyla to snadná záležitost a mimoto Carellovy instrukce neměly podle Ollieho hlavu ani patu. Doufal, že Pike bude jedním z těch, kdo porovnají fotky se seznamem hostí, ale když mu nesmí říct, oč jde, jak ho může požádat o pomoc? Navíc byl Ollie detektiv první třídy a Carella jen druhé, to znamená, že Ollie byl výš. Přesto nechtěl jednat proti Carellovým instrukcím už proto, že to byl případ sedmaosmdesátky, a taky proto, že se to dotýkalo jejích detektivů osobně – ale to byl zas na druhé straně důvod, aby do toho vstoupil někdo nezaujatý, někdo, kdo nerozezná Klinga od díry ve zdi, a až na samotnou záhadu je mu všechno ostatní dočista putna. Ollieho vzrušovala na policejní práci právě ta záhadnost. Lidi mu mohli být ukradení, mrtví nebo živí, jemu záleželo jen a jen na záhadě jako takové.
Řekl Pikeovi, že s ním nesmí diskutovat o tom, proč jsou ty snímky pro policii tak důležité, a čekal na jeho odpovědi.
„V tom případě,“ opáčil Pike, „já vám zas nemůžu ty snímky dát.“
„Budu si teda muset zajít do města pro povolení k prohlídce,“ řekl Ollie a vzdychl. Jít do města pro povolení k prohlídce neměl nikterak v úmyslu. Ve skutečnosti se snažil vymyslet, jak sdělit Pikeovi, že Augustu někdo unesl, aniž mu to řekl rovnou. Později by byl rád tvrdil, že se o únosu vůbec nezmínil, že na to přišel Pike sám. Řekl tedy: „Chcete, abych si došel do města pro povolení k prohlídce, pane Pike?“
„Beze všeho, jen si pro ně dojděte.“
„Pane Pike, já ho dostanu, to mi věřte. Mám velice rozumný důvod myslet si, že ty fotky budou sloužit za důkaz zločinu…“
„Jakého zločinu?“ vyhrkl Pike.
„O to se nestarejte,“ řekl Ollie.
„Zločinu, ke kterému došlo na Augustině svatbě?“
„Já bych to řekl takhle,“ odpověděl Ollie. „Byl spáchán zločin, pane Pike.“
„Kde? Na svatbě?“
„Ne, na svatbě ne, ale krátce po ní, a je možný, že fotky, který jste včera udělal, pomůžou identifikovat osobu nebo osoby vodpovědný za ten zločin. Víc vám zatím říct nemůžu, pane Pike, vohrozil bych voběť.“
„Oběť? Koho?“
„Na tom přece nezáleží. Nechci ji ohrozit tím, že –“
„Ji?“ zeptal se Pike. „Ženskou? Je obětí žena?“
„Pane Pike, nezáleží na tom, kdo je voběť. Jde o to –“
„Ale je to žena?“
„Ano, je to žena.“
„Kdo?“
„Pane Pike, žádám vás naposledy. Jestli mi nedáte ty fotky, zajedu do města a vyzvednu si povolení k prohlídce a vy budete nahranej, pane Pike, fakticky budete…
