9
Policisti na střechách a požárních schodištích, ti, kteří viseli z otevřených oken a krčili se vedle parapetů, připomínali stádo opic, které se v zoologické zahradě vyšplhalo na složitou prolézačku a teď neví, co si počít. Prohlásit, že Pepe Miranda je kompletně obklíčený, by byl vrchol nepřesnosti. V těsném prostoru proti La Gallině stály dva činžovní domy a oba se ježily policajty všech velikostí, podob a hodností, a každý z těch chrabrých obránců pořádku třímal nabitý revolver. K dodatečné výzbroji, která se zdála tak početná a strašná, že by mohla dobýt brány Stalingradu, patřily i takové vybrané prostředky zkázy, jako jsou pušky se zaměřovacím dalekohledem, samopaly, ruční granáty, plynové masky, náboje se slzným plynem a dokonce i jeden dva plamenomety.
Obléhání se rovněž neomezilo jen na ty dva baráky proti La Gallině. Policie se usadila i ve vedlejším bloku, a to v bytech obrácených k zadním oknům bytu, v němž jako zvíře zahnané do díry uvízl Miranda. Na šňůrách zadních dvorů se třepetalo čisté bílé prádlo, policisti s vytaženými pistolemi se nakláněli z oken a pátrali očima mezi podvlíkačkami a podprsenkami. Jedni hlídali průčelí domu, jiní střežili jeho zadní stranu a ti, co byli až nahoře na střeše, byli připravení zaútočit na Mirandu shora.
Střechy vedlejších domů byly obsazeny městským občanstvem. Podobni vyjeveným venkovanům, kteří se přišli podívat na krkolomný seskok cirkusáka z výše dvou set metrů do náprstku vody, toužili obyvatelé čtvrti vidět, jestli Miranda dokáže skočit, aniž by si roztříštil mozek na pilinách. Pro mnohé z těch lidí byl Miranda prostě rebel a vyděděnec. Vědomě či nevědomě mu fandili. Přáli si, aby se postavil té obrovské armádě mužů v modrém, prostřílel si cestu z toho nešťastného bytu, narazil si klobouk na stranu, poslal polibek dámám a odcválal kamsi k západu slunce. Snad věděli, jak to doopravdy skončí. Že jednotlivec, byť sebeschopnější, nemůže obstát proti tak obrovskému šiku nepřátel, věděli asi všichni. Ale mnozí chovali naději, že jednou, aspoň tentokrát, zvítězí vzbouřenec, revolucionář porazí vládnoucí dynastii, anarchista mrští bombu a upláchne.
S mužem v bytě svazovalo mnohé z nich nepopiratelné kulturní pouto. Bylo to pouto prazvláštní, neboť všichni věděli, že Miranda je zločinec. Se vší pravděpodobností by byl aru jeden soused nepřivítal Mirandu u sebe doma. Miranda byl člověk nebezpečný, nespolehlivý, lupič a vrah. Ale byl Španěl. A podobně jako se pyšnili dílem Pabla Picassa, byli zvláštním způsobem hrdí i na to, že Miranda je příčinou všeho toho rozruchu. V jejich hlavách byla dělící čára mezi slávou a hanbou téměř neznatelná. Ať už Miranda provedl cokoli, je slavný A ještě k tomu většina diváků si s tou slavnou osobností tykala.
Ostatní diváci ho sledovali jen ze zvědavosti. Nějaký člověk uvízl v nějakém bytě jako v pasti a zase jiní lidé ho chtějí odtamtud vystrnadit. Bylo to jako v baseballu. Nebyli tu hodní hráči ani zlí, byla tu jen dvě mužstva, která se snaží vyhrát.
V tu chvíli to vypadalo, že vyhrává Mirandovo mužstvo. Po zvolání „Pane poručíku, pane poručíku“, které se ozvalo z chodby za vchodem do domu, se skoro hned objevil muž, který volal. Byl to policejní seržant a táhl ven strážníka, kterého podpíral ramenem. Strážník byl postřelený. Krev na jeho modré košili viděli jasně i lidé, kteří se tísnili na okrajích střech. Seržant vynesl strážníka ven a položil ho na zem vedle hlídkového auta. Policista v autě rychle vzal do ruky mikrofon a požádal o ambulanci. Dav to všechno sledoval očima proroků, kteří sledují zajímavě se vyvíjející situaci, ale zároveň si uvědomují, že konečný výsledek bude s touto příhodou souviset jen málo nebo vůbec ne. Miranda postřelil policajta! Zajímavé, ale ohňostroj teprve začne, a tak na něj trpělivě čekali. Nestává se často, že se v jednom roce slaví Den díkůvzdání dvakrát!
Poručík Byrnes, který stál celý zpocený vedle raněného strážníka, se zeptal: „Je to zlý, seržante?“
„Dostal ji do ramene, pane poručíku,“ …
