Celá e-kniha Dívej se, jak umírají ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
10
Všichni byli připraveni na to, co se stane, ať je to cokoli.
Připravena byla policie na střechách a na dvorcích, připraveni byli lidé přihlížející očekávanému divadlu. Zip se Sixtem sehnali na rohové parcele velkou bednu a postavili si ji hned za barikádou; i oni byli připraveni. A připravený byl teď už i poručík Byrnes. Zřejmě byl informován, že jeho lidé jsou rozmístěni přesně tak, jak si přál. S velkým megafonem na baterie vystoupil před policejní vůz, přiložil ten nemotorný přístroj k ústům, několikrát do něho foukl, aby zjistil jeho hlasitost, a pak řekl: „Mirando? Pepe Mirando? Slyšíš mě?“
Jeho hlas se rozlehl tichou ulicí. Lidé čekali na Mirandovu odpověď, ale marně.
„Slyšíš mě?“ opakoval Byrnes a jeho hlas zahřměl z amplionu. V tom tichu se masa lidí nadechla; jejich kolektivním ústům uniklo něco jako vzdech. „Dobrá, já vím, že mě slyšíš, tak poslouchej, co ti řeknu. V každém okně a na každé střeše proti tvému bytu zepředu i zezadu jsou policisti s pistolemi. Jsi v pasti, Mirando. Slyšíš mě?“
Zip a Sixto vylezli na bednu a dívali se přes hlavy davu. „Tohle je naše bedna, jasný?“ řekl Zip. „Jen pro Latinský jezdce. Nechci, aby se na ni cpal někdo jinej.“
„Tak co ty na to, Mirando?“ řekl Byrnes. „Vylezeš ven, nebo máme my přijít za tebou?“
„Proč nevodpovídá?“ Zip ztrácel trpělivost. Otočil se k oknům v prvním patře, přiložil ruce k ústům a zavolal: „Vodpověz mu, Pepe!“
„Jestli se tu bude střílet,“ řekl Byrnes, „mohl by přijít ke zranění někdo z těch lidí tady Co tomu řekneš? Nevyjdeš ven?“
Následovalo další dlouhé ticho. Byrnes čekal.
„Jak si přeješ,“ řekl. „Když ne…“ a najednou se z okna v prvním patře ozval hlas. K hlasu nepatřilo žádné tělo, v oknech nebylo nikoho vidět. Hlas jako by zazněl odnikud; vykřikl a přerušil poručíkova slova.
„Koho sem zastřelil?“
„To je Pepe,“ zaječel Zip a jeho slova proletěla davem jako lavina, která se řítí z horského úbočí. „To je Pepe, Pepe, je to Pepe, Pepe, Pepe!“
„Postřelil jsi jednoho našeho strážníka,“ řekl Byrnes.
„Zabil sem ho?“ zařval Miranda z bytu. Dosud byl neviditelný, na ulici dolétl jen jeho hlas.
„Ne.“
„Lžete. Zabil sem ho.“
„Trefils ho do ramene. Půjdeš ven?“
„Zabil sem ho? Je mrtvej?“
„Nech je, ať dou voni k tobě, Pepe,“ vykřikl Zip.
„Mirando, nebudeme si tady hrát. Jestli vyjdeš ven…“
Ozval se nový zvuk, který utopil slova vycházející z megafonu, a naplnil vzduch známým kvílením.
„Co je to?“ zařval Miranda. „Sanitka.
Co tomu říkáš, Mirando?“
„Neměl si se mnou začínat,“ řekl Miranda. „Mohlo bejt po něm. Moh sem ho zabít.“
„Ale nezabils. Tak co říkáš? Ano nebo ne? Vyjdeš ven?“
„Ne!“ zařval Miranda náhle zuřivě. „Vy si myslíte, že sem nějakej sprostej grázl? Já sem Pepe Miranda.“ Zvýšil hlas. „Slyšíte mě? Když mě chcete, tak si pro mě přiďte!“
„Takle se na ně musí, Pepe!“ zaječel Zip, šťouchl Sixta do žeber a ulice najednou ožila jásotem a povzbudivými výkřiky.
„Jen na ně, Pepe!“
„Bravo, Pepe!“
„Jen jim to řekni!“
„Ticho!“ zaburácel Byrnes. Strážníci rychle vstoupili mezi dav a lidé na ulici rázem ztichli. Ale čumilové na střechách dosud provolávali zabijákovi obklíčenému v bytě slávu. Byrnes čekal, až volání dozní, pak přiložil megafon k ústům a řekl: „Dobrá, Mirando. Konec řečí. Jdeme dovnitř.“
„Tak nekecej a poď si pro mě, ty posero,“ zařval Miranda a najednou vylítla na jednom okně nahoru roleta a objevil se on, Miranda, zabiják, malý sporý chlap v tričku, rty zkřivené v pohrdlivém úšklebku, třídenní porost na bradě a v každé ruce pistoli. Pohodil hlavou, rychle s ní cukl dopředu a plivl na ulici. A pak začal slepě pálit z obou pistolí, jako by chtěl dokázat, že je šerifem neurvalého města na Divokém západě.
Byrnes mávl na střechy a ohlušující salva roztříštila neděli jako kousek křišťálu. Bleskurychle se schoval za policejním vozem a ohlušující palba ze střech pokračovala. Ženské v davu začaly ječet a mužští se schovávali jeden za druhého. Byrnes opět mávl rukou. Výstřely utichly. Miranda už u okna nestál.
Byrnes kolem…
