Celá e-kniha Dveře ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
T Ř I
Seděli u Daisy v bytě.
Byl čtvrtek večer a ona se právě vrátila z Post Mills. Byt byl úzkostlivě čistý, pověděla jim, že sem chodí dvakrát týdně uklízečka. Daisy si oblékla dlouhý silonový župan, a když stála, vůbec nebylo vidět, že má jenom jednu nohu.
Všimli jste si toho, až když si sedla a župan na jedné straně splaskl. Vybídla je, aby si nalili něco k pití, a pohodlně se usadila na gauči. Archie seděl naproti ní a Alex vedle ní.
Voněla mýdlem.
„Tak zaprvé,“ začal Archie, „dostala ses do toho domu?“
„Dostala,“ přikývla Daisy. „Nebylo to lehký, ale dostala jsem se tam.“
„Jak se to stalo? Neměl ten staroch nějaký řeči?“
„Pořád se ptal proč. Hučela jsem do něj, že jsem ještě neviděla, jak vypadá jeho dům, jestli se mě stydí pustit dovnitř. A on že ne, nestydí se, proč by se měl stydět? Řekla jsem, že třeba proto, že jsem jednonohá šlapka a tak. Povídal, že to s tím nemá nic společnýho, jenom by nechtěl, aby mě jeho žena ucejtila, až se vrátí domů. Víte, když za ním jezdím, beru si tenhle parfém. Jemu se líbí, když mám jen takovou blbou lacinou voňavku; mně se z ní obrací žaludek. Tak jsem řekla, že se nejdřív osprchuju – v tom ateliéru, kam chodí malovat, je taky sprcha –, a tím pádem panička nic neucejtí. On na to no dobrá, proč by ses neosprchovala, a pak uvidíme, jak nám to půjde dál a třeba se tam zaskočíme podívat, co?“
Daisy se znenadání zářivě usmála.
„Nejsem šlapka pro nic za nic. Vždycky dostávám zaplaceno předem. Zašla jsem v ateliéru do koupelny, zamkla jsem se tam, osprchovala se, znova jsem se oblíkla, a když jsem vyšla ven, on se začal divit: Proč jsi ještě oblečená? A já na to: Chci si prohlídnout dům, slíbils mi, že mě tam vezmeš. Můžeme si ho prohlídnout pak, povídá on, teď pojď ke mně, Daisy. Tak jsem mu vyložila, že jsem smyla tu voňavku, mám teď stejně čistou a nevinnou vůni jako v den, kdy jsem se narodila, a že se chci kouknout, jak vypadá ten zatracenej barák zevnitř. Pokud ovšem nemá strach, že mu ho ušpiním nebo co, a v tom případě ať radši zapomene na to, že bych za ním dál jezdila každej čtvrtek. Navíc mám sennou rýmu, a když teď všechno kolem kvete, nutí mě to ke kejchání. A tak zabručel no dobrá, dobrá, vždyť je to jenom dům, nechápu, co je na něm tak úžasnýho, ale já mu vyložila, že pro mě je to důležitý. Hrála jsem to na něj jako slušňácká holka, co se snaží svýho chlapa přimět, aby jí dal najevo, jak si jí cení, chápete?“ Daisy se zasmála.
„Takže tě vzal dovnitř?“ zeptal se Alex.
„Vzal.“
„Jsou na oknech nějaké nálepky?“ chtěl vědět Alex.
„Na dveřích i na oknech, na obojím,“ přikývla Daisy.
„Kolem vstupních dveří jsou skleněný tabule a na nich nálepky. Taky na zasouvacích skleněných dveřích jsou nálepky a na všech oknech v celým domě.“
„Co je na těch nálepkách napsáno?“
„Provident Security.“
„Tyto prostory chrání Provident Security?“
„Jo.“
„Provident Security. Říká ti to něco, Alexi?“
„Nikdy jsem o nich neslyšel.“
„Zeptala jsem se, co to je za nálepky, a on odpověděl, že od poplašnýho zařízení. Já jsem si začala dělat legraci, že stačí otevřít dveře, a hned začnou vyzvánět velikánský zvonce. On tvrdil, že ne, že to je tichej alarm, připojenej na nějaký vedení. Chtěla jsem vědět, kam to vede, na policejní stanici nebo kam? Řekl mi, že v Post Mills policejní stanici nemají, město hlídá státní policie. Tak jsem se zeptala, jestli to vede ke státním policajtům, ale to prej taky ne. Jistej Charlie Duncan, co má ve městě taxislužbu, má ze svýho domu spojení asi s tuctem domů, a když někde spustí poplach, hned se tam rozjede.“
„Nebylo Reedovi podezřelé, že se ho tak vyptáváš?“
„Ne, ne, jenom jsem si z toho všeho dělala šoufky,“ ujistila je Daisy. „Mluvili jsme o tom, jen když jsme vcházeli do domu, vyznělo to úplně přirozeně.“ S hutným černošským přízvukem dodala: „Sem jenom přitroublá štětúle, vité, co nemá ani tuchu vo nějakým poplašným zařízení.“
„Charlie Duncan, tak se jmenuje?“
„Jo.“
„A provozuje ve městě taxislužbu, hm?“
„Jo, jmenuje se to Duncanovy garáže…
