8
Marvinovy hnědé oči za brýlemi s černými obroučkami pokradmu obhlížely stěny lakovny. V životě by ho nenapadlo, kolik harampádí může být v jediné místnosti, a svědomitě zaznamenával sebemenší drobnosti jako nějaký puntičkářský úředník při inventuře.
Hledal něco, co by mohl nějak použít.
Netušil, co to všechno má znamenat, a ani ho to nijak zvlášť nezajímalo. Věděl jenom, že je zajatcem. A jako zajatec pochopitelně plánoval útěk. Neměl ponětí, jak nebo kdy utéct, ale nepochyboval o tom, že uteče. Na nic jiného nemyslel.
Věděl, že to bude muset udělat sám.
Na Costigana se spolehnout nemohl, protože byl mrzák. Nemohl počítat s matkou ani s otcem a dokonce arů se Selmou, třebaže od muže se bezpochyby čekalo, že se dokáže na svou manželku spolehnout. Nemohl se spolehnout ani na toho starce, který vypadal jako nějaký pobuda z Bowery. Marvin Tannenbaum, bakalář a magistr, který se připravoval na doktorát na Kolumbijské universitě v New Yorku, Marvin Tannenbaum, jak tomu bylo po celý jeho život od doby, kdy jeho otec působil jako praktický lékař na Bathgate Avenue v Bronxu, kdy se začal specializovat, a když se přestěhovali na Grand Concourse poblíž 183. ulice, celá ta léta Marvin Tannenbaum – s titulem bakaláře z City College a magistra z Kolumbijské university – hleděl především na své vlastní zájmy, a právě teď se nemohl spolehnout na nikoho jiného než na sebe sama.
Se Selmou Rosenovou se oženil, protože to byla bezmocná nepraktická dívka, která nevěděla, jakou linkou metra má jet do školy, kdyby jí nevysvětlil cestu. Miloval na ní tehdy to, s jakou roztomilou roztržitostí dokázala z těch nejjednodušších věcí udělat obrovské a složité záhady. Dospívající Selma Rosenová byla velice příjemné stvoření. Její čistá pleť, upravené hnědé vlasy a pružné tělo působily svěže a zdravě. Měla dlouhé, téměř hříběcí nohy a příjemná ňadra, která však nepřitahovala přílišnou pozornost jiných mužů. Vypadala skoro jako šiksa, jako by to ani nebyla Židovka. Když se vzali, byla to roztomilá devatenáctiletá dívka. Oba tehdy ještě studovali na vysoké škole a jemu se líbila její užaslá nevinnost v posteli, roztomilé chichotání při milování, její potrhlé studentské řečí a zvláštní pohoršení, s jakým se smála třeba jen lehce nemravným vtipům. Byla to rozpustilá dívka, když spolu promovali na City College. Bylo jí tehdy dvaadvacet, byla roztomilá, pohybovala se impulsivně a s neohrabaným půvabem a byla plná praštěných a nereálných plánů. A byla to pořád rozpustilá dospívající dívka – až na to, že teď jí bylo šestadvacet.
Marvin nevěděl, kdy se stal otcem celému světu, ale ta role se mu rozhodně nezamlouvala. Bylo mu osmadvacet a Selmě dělal otce od chvíle, kdy se seznámili, a Tannenbaumovi staršímu od té doby, kdy začal mít problémy se srdcem. Marvin si přál mít otce, který by ho vzal do náruče a vynesl do bytu ve druhém patře na Bathgate Avenue; přál si otce se silnými pažemi; přál si mít někoho, za kým by mohl přijít a říct: „Mám problémy se Selmou, tati. Já ji nemiluju. Co mám dělat?“
„Jaké problémy, chlapče?“ zeptal by se otec.
Ona je pořád jako malá holka, tati, odpověděl by. Já už nechci spát s malou holkou. Nechci chodit domů a poslouchat, jak dělá z ničeho absurdní problémy. Jsem unavený, když přijdu domů, chci si odpočinout. Ona věčně brečí, tati. Pořád kvůli něčemu brečí. Začne kvílet, když nemůže zajet s autem do garáže. Já už to nevydržím, tati. Proto jsem vlastně přijel na Floridu; chtěl jsem si o tom s tebou popovídat. Chci se s ní rozvést, tati. Už na to všechno sám nestačím, potřebuju pomoc. Ona je úplně bezmocná a mně už to leze krkem. Ty její naivní kecy v posteli. Už jsme spolu šest let, tati. Kdy už se z ní konečně stane něco víc než holka, který něco dělám, která leží na polštáři a čumí na mě s výrazem posvátný, skoro nábožný úcty? Promiň, tati, ale nemá být manželství něco zvláštního? Co? Já ji nemiluju, táto. Chci z toho ven!
Neměl manželku ani otce.
Ach, bože, jak si přál být někde na ostrově v tropech.
V dílně b…
