Celá e-kniha Hlídky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
9
Vypadalo to, že člun je neovladatelný.
Murray Diel ho spatřil jako první z šesti členů posádky a okamžitě palubním telefonem předal informaci Randazzovi. „Jedna hodina,“ řekl. „Asi tři kilometry. Na vodě.“
Randazzo se podíval na pravou stranu a zamručel. Stále letěli ve výšce tří set metrů po hlídkové trase z Key Westu a člun pod nimi byl dobře viditelný.
„Vypadá, že je neovladatelný,“ řekl Dielovi.
„Taky mě to napadlo.“
„Sestoupíme a podíváme se zblízka.“ Odmlčel se, znovu stiskl tlačítko palubního telefonu a řekl: „Tady pilot. Volám fotografa.“
„No?“
„Samuelsi, na jedný hodině je člun, asi tři kilometry daleko. Nejspíš bude mít nějaký potíže. Podíváme se na něj zblízka, chceš si ho vyfotit?“
„Jasně.“
„Bude na pravý straně. Můžeš fotit, až se nakloníme. Konec. Zůstaň na příjmu.“
„Jsem na příjmu, pane.“
„Dobře se dívej. Až kolem nich proletíme, porovnáme si, co jsme viděli. Jdeme na to, Murrayi.“
Sklopil knipl dopředu a letadlo začalo klesat. Člun pod ním se začal zvětšovat. Randazzo viděl čísla na přídi a muže, který stál v kokpitu a mával rukama. Letadlo opsalo oblouk doprava a znovu začalo stoupat.
„Přeletíme nad ním ještě jednou,“ řekl Randazzo. „Tentokrát nad zádí. Knowlesi?“
„Ano, pane?“
„Chceš se s nima spojit?“
„Zkusím to,“ odpověděl Knowles. „Tohle není ten člun z Bimini, že ne, pane?“
„Myslím, že není,“ řekl Randazzo do mikrofonu. „Murrayi, co to bylo za člun z toho Bimini?“
„Modrý, délka sedmnáct metrů, dvojité motory Cadillac,“ odpověděl Murray.
„Pane?“ řekl Penner.
„Ano, Pennere?“
„Tahle jachta neměla sedmnáct metrů.“
„Já bych tipoval tak deset dvanáct metrů,“ řekl Randazzo.
„Devět, pane,“ řekl Penner.
„Hnědý trup a černá výstroj, pane,“ řekl Acadia, druhý mechanik.
„Příjem. Zapamatoval si někdo číslo?“
„Myslím, že 6024,“ odpověděl Diel. „Souhlasí. Vyfotil sis ji, Samuelsi?“
„Ano, pane. Budete zase zatáčet doprava?“
„Ano.“
„Zůstávám na příjmu, pane.“
„Jdeme na to,“ řekl Randazzo a pustil se s letadlem znovu dolů. Sestoupil asi dvacet metrů nad záď jachty, pak zatočil doprava a začal stoupat.
„Jmenuje se Zlaté rouno, pane,“ řekl Penner.
„To jsem taky viděl,“ dodal Acadia.
„Co si o tom myslíš, Murrayi?“
„Podle mě maj problémy. Ten chlap pokaždý mával oběma rukama.“
„Měl na sobě záchrannou vestu, pane, všiml jste si?“
„Jo. Navázal jsi spojení, Knowlesi?“
„Bohužel, pane.“
„Shodíme jim zprávu. Pennere?“
„Ano, pane?“
„Přines mi kus papíru.“
„Hned to bude, pane.“
„Máš řízení, Murrayi,“ řekl Randazzo, pustil knipl a z úzké kapsičky na rukávu letecké kombinézy vytáhl tužku. Hned nato přišel Penner s několika listy papíru na podložce. Randazzo si položil podložku na klín a napsal:
Jestli vám došlo palivo nebo máte jiné potíže, zvedněte jednu ruku.
Jestli potřebujete lékařskou pomoc, zvedněte obě ruce.
„Tady máte pouzdro, pane,“ řekl Penner.
Podal Randazzovi asi patnáct centimetrů dlouhé pouzdro z balsového dřeva. Randazzo vytáhl z jednoho konce korkovou zátku, složil dopis, vložil jej do pouzdra a znovu je utěsnil zátkou. „Přivaž k němu červenou stuhu,“ řekl.
„Ano, pane,“ odpověděl Penner.
„Přeletíme zase nad přídí,“ řekl Randazzo. „Doufám, že se mu trefíš přímo do klína, Pennere.“
„Pokusím se, pane,“ řekl Penner s úsměvem a odešel s pouzdrem.
„Vezmeš to, Murrayi?“
„Jasně.“
„Zůstávám na příjmu, pane,“ hlásil se Penner z palubního telefonu na zádi.
„Máš přivázanou tu stuhu?“
„Ano, pane.“
„Můžeš, Murrayi.“
Letadlo začalo opět klesat. Tentokrát se sneslo asi patnáct metrů nad příď jachty.
„Bomby svrženy!“ křikl Penner do palubního telefonu.
„Zásah?“
Penner se díval na jachtu otevřenými dvířky z boku letadla a chvíli nic neříkal. Pouzdro s červenou stuhou padalo jako krvácející racek. „Přímo do klína, pane!“ zvolal Penner.
„Výborně. Dáme mu pár minut, aby si ten náš líbesbríf přečetl, a pak se k němu ještě jednou vrátíme. Lítej pořád dokola asi tak sto metrů nad ní, Murrayi.“
„Jasně,“ řekl Diel.
„Pořád čte náš dopis, pane,“ řekl Knowles, když leta…
