6
Mercury, kutr Pobřežní hlídky Spojených států, byla pětapadesát metrů dlouhá loď s pěti důstojníky a padesáti členy posádky na palubě. Na přídi měla pouze třípalcové dělo, ale kromě toho byla vyzbrojena minometem a ve skříni u zadní přepážky v důstojnickém oddíle bylo deset karabin, deset automatů M1 a osm revolverů ráže pětačtyřicet. Byla to poměrně malá loď a se svými třinácti uzly nepatřila ani k nejrychlejším. Když občas plula podél pobřeží s plachtou proti slunci pleskající nad prodlouženou zádí, připomínala starodávný dělový člun na nějaké řece v Číně během povstání proti cizincům.
Z velitelského stanoviště lodi Mercury pozoroval korvetní kapitán Nathaniel Cates člun Androscoggin, odpočívající ve svém doku. Na okamžik si přál, aby na šestidenní hlídkovou plavbu vyplul s větší lodí, než byl tenhle kutr. Jeho přání nemělo nic společného s varovnými zprávami o hurikánu, které proudily z meteorologického ústavu v Miami do záchranného koordinačního střediska pobřežní hlídky na Southwest First a odtud se šířily rychlostí světla do rádiových kabin všech plavidel pobřežní hlídky v oblasti. Se zprávami si Cates vůbec nelámal hlavu, protože hurikánů už zažil spoustu a tohle na hurikán rozhodně nevypadalo. Mohli si řvát, jak chtěli, ale pravá bouře se ve skutečnosti ani nepohnula ze svého místa nad středem Kuby, a vítr s deštěm dnes ráno v Miami byla jenom přeháňka.
Cates si přál plout na Andym jenom proto, že ho bolel zub a na palubě Merc nebyl zubař. Když jeho osobní zubař jménem Feldman přijel v roce 1949 na dovolenou do Miami, už tam zůstal a otevřel si na Collins Avenue ordinaci. Cates Feldmanovi s oblibou naslouchal, když vyprávěl o New Yorku. Než Cates v roce 1936 nastoupil k pobřežní hlídce, žil v rodném Tantamountu ve státě Iowa.
K pobřežní hlídce nastoupil proto, že tehdy v srpnu 1936 sužovala Spojené státy krize a plat námořnického nováčka činil jedenadvacet dolarů měsíčně plus tři pořádná jídla denně a nocleh. Bylo mu celkem jedno, kam ho pošlou, hlavně když to bude daleko od Tantamountu v Iowě; na výběr byly dokonce výcvikové tábory na Cape May v New Jersey a v Alamedě v Kalifornii. Pobřežní hlídka ho nakonec umístila na Cape May, a obrátila tak naruby staré vojenské pravidlo, podle něhož je nejlepší umístit každého muže co nejdál od domova. Tam pobyl deset týdnů a pak byl přidělen jako námořník II. třídy na loď dlouhou 109 metrů a s domovským přístavem v Bostonu ve státě Massachusetts.
Boston si zamiloval. Líbilo se mu jak samotné město, tak okolní krajina – byl právě podzim a příroda hrála všemi barvami; vzduch byl najednou pronikavě svěží – i nevýrazný přízvuk obyvatel a měl radost, že jednou provždy nechal za zády Crackerbarrel Falls v Iowě a konečně pozná skutečnou Ameriku.
Ještě mu zbývalo objevit New York City.
První propustku na pevninu strávil v největším městě na světě, když mu bylo sedmnáct, a okamžitě se zamiloval do dívky, která pracovala v jednom klubu na 63. ulici. Nejprve mu učarovaly její dlouhé nohy tanečnice v černých krajkových punčochách a úplně jí propadl v noci, když se nedočkavě vrhli do postele v jejím bytě na Západní 48. ulici.
Jmenovala se Celeste Ryanová a bylo jí dvacet. Pověděla Catesovi, že se narodila v Bromcu, ale poslední dva roky žije sama na Manhattanu. Kromě toho se mu svěřila, že je ještě panna, a on jí věřil. Vlastně ani nezáleželo na tom, jestli byla panna nebo ne, protože Cates rozhodně panic byl a to vydalo bohatě za oba.
Milovala ho.
Bylo mu sedmnáct, když ji poznal, a od listopadu 1936 do června 1938 byl pravděpodobně milován víc než kdy jindy. Naskočil na vlak, kdykoli měl propustku na pevninu, a pak počítal minuty do New Yorku a v duchu si odškrtával zastávky – Providence, New London, New Haven, Stamford – až konečně přišlo nádraží Grand Central a úchvatné nohy, které mu divoce kynuly. Vletěla mu do náruče a zasypala ho polibky, pak se odtáhla, tázavě na něho pohlédla svýma zelenýma očima a zeptala se: „Miluješ mě ještě, Nate?“ A on pokaždé odpověděl: „M…
