Hudlaři (Ed McBain)

BROWN MĚL NA SEBE ZLOST, že se Knowlese nezeptal, kde si koupil toho zvláštního motýlka.

„Seženeš je všude,” chlácholil ho Kling.

Jo? Kde? Takovýho motýlka jsem ještě nikde neviděl.”

„Kromě toho bys v něm vypadal hnusně,” popíchl ho Kling.

„Myslel jsem, že bych s takovým motýlkem vypadal elegantně.”

„Pro tak statnýho mužskýho, jako jsi ty, je moc velkej.”

Šli napříč areálem k budově, kde studentka jménem Marcia Finchová navštěvovala třetí část cyklu přednášek a seminářů nazvaný „Přehled rané americké literatury”. Marcia byla ona dívka, které profesorka Langstonová v uplynulém semestru pohrozila, že ji nechá propadnout u zkoušky.

„Naznačuješ mi, že jsem tlustej?” zeptal se Brown.

„Ne, jenom rozložitej.”

Jako Ollie Weeks?”

„Ne, ten je obézní.”

„Kromě toho, tak velkýho motýlka si můžou dovolit nosit jenom mohutný mužský.”

„Tak dovolit si, jo?”

„Myslím si, že Caroline bych se v takovým motýlku líbil.”

„Tak si sedni k internetu a klikni si na motýlky. Najdeš tam spoustu stejně šílenejch kousků, jako byl ten jeho.”

„Stejně velkejch a krásnejch jako ten jeho,” opravil ho Brown. Pokýval hlavou a v duchu si v jednom takovém sebe sama představil.

„V jaký místnosti Knowles říkal, že to je?”