Hudlaři (Ed McBain)

Celá e-kniha Hudlaři ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

KDYŽ SE VRÁTIL DO MÍSTNOSTI S ručníkem omotaným kolem beder, seděla na posteli.

„Ahoj,” pozdravila ho a okamžité vstala. „Musím se vylůlat,” špitla, proběhla kolem něho do koupelny - dlouhé lesklé nohy, malý pevný zadeček, roztomilá malá ňadra - a zavřela za sebou dveře. Zevnitř slyšel, jak crčí čúrek do mísy. Nestál o tyhle intimnosti. Tyhle intimnosti byly určené jen pro Sharyn. Ale Sharyn tu nebyla, bylo tu tohle děvče, jak se vůbec jmenuje.

Natáhl na sebe boxerky a kalhoty, navlékl si košili. Má jí nabídnout kávu? Co je vlastně zač? Zaplatil jí za včerejší večer? Doufal, že ne, doufal, že to není šlapka. Přistoupil k prádelníku a sebral z něj náprsní tašku; chtěl si zkontrolovat bankovky, podívat se, jestli mu náhodou stovka nebo něco podobného nechybí.

Dveře koupelny se otevřely.

Stála tam nahá, s rukama v bok.

„Chybí něco?” zeptala se.

S úsměvem na tváři.

„Ještě pořád tomu věříš, viď?”

Neodpověděl.

„Tomu, jak jsem si z tebe včera večer střílela. V baru.”

Stále jí neodpovídal.

Ještě pořád si myslíš, že jsem šlapka, že jo? Hochu, hochu,” řekla. „Jen mi řekni, jak moc jsi byl opilý, Berte?”

„Pořádně. Je mi to líto. Promiň, jestli…”

„Pamatuješ si, jak se jmenuju?”

„Mrzí mě to, nepamatuju.”

„Sadie,” řekla.

Přikývl.

„Knihovnice,” dodala.

Znovu přikývl.

Jsem vážně knihovnice. Včerejší večer tě nestál ani cent. Tak do toho, jen si ty peníze přepočítej.”

„Dobrá,” řekl a položil náprsní tašku nazpátek na prádelník.

„Mimochodem, kolik si toho ze včerejška pamatuješ?”

Bezmocně rozhodil rukama.

„No, mně se to líbilo,” řekla. „Máš nějakej župan, kterej bych si mohla vzít na sebe? Nebo mě míníš vyhodit bez snídaně?”

Přistoupil ke skříni, stáhl z ramínka župan, donesl jí ho a pomohl jí do něj.

Jeho výčitky svědomí se postupně začaly přetavovat v cosi jiného. Začínal si vůči ní připadat jako mizera. Jestli je skutečně knihovnice, tak…

„Tak kde pracuješ?” zeptal se. „V který knihovně?”

„Pořád mi nevěříš, co?” řekla, nenucené odkráčela ke skříňkám nad dřezem, jednu z nich otevřela a našla mletou kávu v plechové krabici. „V knihovně na Chapel Road na kraji města, kousek od divadla Orpheum. Mimochodem, musím tam přijít včas. A ještě se musím skočit domů převlíct do pracovního.”

Já dělám od tři čtvrtě na osm.”

„Takže ještě máme čas,” řekla a zvedla obočí.

„Na snídani,” dodala.