NEJDŘÍV KLINGA NAPADLO: Je to šlapka.
Když se vedle něj svezla na židli, řekl si: Je to šlapka. Nebo v tom byl nějaký rasový podtext? Nebo se snad napil víc, než je zdrávo? Anebo se mu jen hrozně stýská po Sharyn? Když je člověk zamilovaný, celý svět je černý. To jsou Sharynina slova. To děvče se na něj usmálo. Dokonale černé děvče, dokonale bílý úsměv. Krátká sukně, jedna noha přehozená přes druhou. Hladké černé nohy, lesklé, bez punčoch. Málem jí položil ruku na koleno. Podvědomá reakce. Žil už s Sharyn hodně dlouho. Jednou ochutnáš černošku, a není cesta nazpátek. Také Sharynina slova.
„Špinavý martini,” zavolala dívka na barmana.
„Co to je?” podivil se Kling. „Špinavý martini?”
Dívka se k němu natočila. „On neví, co je špinavý martini, Louisi.”
„Pověz mu, o co jde, Sadie,” poradil jí barman.
„Sadie Harrisová,” představila se dívka a podala Klingovi ruku. Kling ji stiskl.
„Bert Kling,” řekl.
„Ráda tě poznávám, Berte. Já dělám špinavý martini takhle,” řekla a znovu se otočila k barmanovi. „Oprav mě, jestli to popletu, Louisi.”
„Vždyť jsi mě to sama naučila,” zakřenil se Louis.
„Vezmeš dva díly ginu,” začala Sadie, „a dodáš k tomu tři čajový lžičky olivový šťávy. Zádnej vermut. Jen olivovou šťávu. Pak to buď hodíš do šejkru, nebo jen zamícháš…”
„Mám radši jenom zamíchaný,” ozval se Louis, který už na zmíněném drinku pracoval.
„… s ledem,” pokračovala Sadie. „Naleješ to do vysoký sklenice a přidáš olivu. Já mám ráda olivy jalapeňo, jak Louis dobře ví. Díky, Louisi,” otočila se k barmanovi a přijala od něj orosenou sklenku. „Chceš trochu ochutnat, Berte?” zeptala se ho. „Aspoň luček?”
„Proč ne?” odpověděl.
Natáhla ruku se sklenicí až k němu a podržela mu ji u úst.
„Dobrý,” řekl.
„Báječný,” přitakala a donesla drink k vlastním rtům. Plným rtům, nalíčeným rudou rtěnkou. Černé vlasy upravené do několika řad připlétaných copánků.
Pohupující se náušnice. Překřížené nohy, vysoko vyhrnutá sukně odhalující stehna, na jedné noze se jí pohupuje zpola vyzutý páskový střevíček. Hedvábná halenka s hlubokým výstřihem, tři horní knoflíčky rozepnuté. Žádná podprsenka.
Záhyby na hedvábí. Jedna bradavka málem venku. Ne úplně.
„Tak copak děláš, Berte?” zeptala se ho.
„Jsem polda,” odpověděl.
„Ach, proboha.”
„A co ty?”
„By byla švanda, kdybych byla šlapka, co?” zasmála se a mrkla na Louise.
„Tak co děláš?” vyptával se Kling.
„Knihovnici.”
„To se vsadím.”
Jo, a já se vsadím, že jsi polda.”
„Vyhrála bys.”
„Odkud? Z protidrogovýho?”
„Ne.”
„Pochůzkář?”
„Ne.”
„Z mravnostního?”
„Ne.”
„Protože kdybys byl z mravnostního a já šlapka, musela bych bejt moc opatrná, víš, co tím myslím?”
„Asi bys měla, ano.”
„To je dobře, že jsem knihovnice.”
„Hmm, hmm.”
„A ty jsi jen obyčejnej starej polda.”
Jenom obyčejnej detektiv třetí třídy.”
Jakej revír?”
„Osmdesátej sedmej.”
„Myslíš, že je to vážně polda, Louisi?”
„Když to ten člověk říká, nemám důvod mu nevěřit.”
„Ukaž mi placku,” zaškemrala Sadie.
Kling sáhl pro náprsní tašku a otevřel ji tak, aby byl vidět odznak připevněný ke kůži.
Jejda,” podivila se Sadie.
„Říkal jsem ti to,” řekl Kling, sklapnul náprsní tašku a zase si ji zasunul do kapsy.
„Chceš vidět mou průkazku z knihovny?” zeptala se Sadie.
„Ne, věřím ti.”
Jak vidíš šance bílýho blonďatýho poldy, kterej se seznámí s nádhernou černou knihovnicí v baru na konci světa?”
„Řekl bych, že jsou dost chabý.”
„Takže souhlasíš, jo?”
Kling na ni vrhl nechápavý pohled.
„Že jsem nádherná?” usmála se Sadie.
„Napadlo mě to, jo.”
„Takže když nejsem šlapka, proč tady sedím a producíruju se tu před tebou? Která knihovnice by se chovala jako nestydatej fracek?”
„Tak nestydatej fracek, jo?” usmál se Kling.
„Nestydatej fracek, přesně tak. Aby pohupovala nohou a vyvalovala prsa na barovej pult. Bože milosrdnej, tátu by z toho trefil šlak.”
„To určitě.”
„Dej mi ještě kapku, Louisi.”
Nalil jí další drink.
Sadie pozvedla orosenou sklenku.
„Nechtěl bys ještě trošinku ochutnat, Berte?” zeptala se ho. „Mám za to, že…
