6
Fotoateliér nebyl daleko od riverheadského domu Tonyho Carelly. I pomalý řidič by tu vzdálenost ujel za necelých pět minut, a to i kdyby cestou nezastavoval všude, kde mu velela světla.
Fotograf se jmenoval Jody Lewis a tabule na průčelí jeho domu hlásala prostě U JODYHO, protože se mu to líbilo líp než U LEWISE. Ateliér byl přízemní hrázděný domek se skleněnou výlohou, v níž byly vystaveny fotografovy dosavadní práce. Na protější straně ulice, ve vzdálenosti asi osmi metrů od chodníku, stál jednopatrový dům s šesti okny do ulice. Z jednoho okna v prvním patře byl fotografův ateliér jasně vidět.
U okna stál muž a díval se přes ulici k ateliéru. Auta ještě nepřijela, to bylo dobře. Poskytlo mu to spoustu času, aby se připravil. Zapálil si doutník, pak přešel přes pokoj k pušce opřené o stěnu.
Puška byla terčovnice Winchester model 70, vyvinutá tak, aby vyhovovala požadavkům na účinnou terčovou střelbu na velké vzdálenosti i na lov drobné zvěře. Měla mohutnou a těžkou pažbu s velkým hlavištěm se zakulaceným hřbetem a s velkou pistolovou rukojetí zahnutou k lučíku. Vyznačovala se také terčovnicovou botkou s dlouhým širokým předpažbím.
Vzal pušku do ruky a prohlížel si ji, kouř z doutníku se mu vinul kolem obličeje a stoupal vzhůru.
K pušce byl namontován dalekohled – modrá ocelová trubka o průměru dva a půl centimetru, osmadvacet centimetrů dlouhá. Vážila pouze třicet deka a měla adjustaci proti vychýlení střely větrem.
Muž odnesl pušku k oknu, opřel ji o okenní parapet a zamířil na dveře Jodyho fotoateliéru, přesně na jejich střed.
Pak se posadil a čekal.
Neuplynulo ani pět minut a u chodníku zastavily dvě limuzíny.
Otevřel závěr a zajistil ho v zadní poloze, znova opřel pušku o okenní parapet a pečlivě zaměřil do určeného místa dveří. Jednou vzhlédl od dalekohledu, aby se přesvědčil, který z lidí vystupujících z vozů je Tommy Giordano.
A pak opět čekal.
Tommy vstoupil do dveří ateliéru.
Střelec přitiskl pevněji prst na spoušť A pak si Tommy přitáhl nevěstu k sobě, zády k ulici, a hlasitě ji políbil. Prst zaváhal. Tommy ji vtáhl dovnitř. Vhodný okamžik byl pryč.
Střelec zamáčkl se zaklením doutník a přichystal se čekat, až budou vycházet.
Jody Lewis byl zakrslý mužík, který vypadal jako něco, co vyskočilo z trikové kamery, když cvakla závěrka. S neutuchající energií poskakoval po svém ateliéru a brebentil: „Tohle jsou jediné ateliérové fotky, které pořídím. Nevěsty a ženicha. Je to váš příběh, příběh novomanželů. Právě proto nechci žádný skupinový fotky se svědkama a družičkama. Stál by o ně někdo? Tohle se týká jen vás. Tak to taky bude stát na deskách alba. Náš svatební den. Svatební den pana ženicha, a ne svědka. Ne slečny družičky, ale nevěstinky. A já chci tady v ateliéru při správným osvětlení mít jenom jeden perfektní snímeček sličný nevěsty, Bůh jí žehnej, a jeden perfektní snímeček fešnýho ženicha, a jeden vás dvou společně. To je všechno a jde se na hostinu. Ale že by tím Jody Lewis končil? Kdepak, ani zdaleka. Dokonce ani zblízka. Budu s váma celou dobu, každou minutu a budu vás fotit, když to nejmíň čekáte. Cvak, cvak, cvak dělá moje závěrka. Důvěrnej záznam vašeho svatebního dne. Až do hotelu, až do momentu, kdy Tommy přenese nevěstu přes práh a ona si položí střevíčky na práh přede dveřma. A pak zpátky sem, vyvolat film a udělat fotky, takže až se vrátíte z těch báječnejch líbánek, bude tu na vás čekat důvěrný albíčko s nápisem Náš svatební den. Budete ho mít na věčnou památku, jako připomínku událostí, na který byste jinak mohli zapomenout. Kdo by si pamatoval všechny ty podrobnosti, který se dneska staly nebo stanou? Takovou paměť nemá nikdo, jen kamera. A kamera jsem já. Já. Jody Lewis, ze hry a filmu téhož jména. A teď se posaďte tadyhle, milánkové, tak, to je ono, a tvařte se zamilovaně. Dělám si legraci, Bůh sám ví, že jste do sebe zakoukaný ažaž, ano, takhle, trochu se usmívejte, Tommy, proboha, nedívej se tak vážně, vždyť ona tě miluje! Teď je to lepší. Vemte ho za ruku, Angelo, …
