5
ROZHOVOR, KTERÝ SE ODEHRÁVAL v obývacím pokoji bytu Lassiterových toho pátečního večera, zatímco se Sarah chystala na schůzku s Emíliem, by Alícii Mendézové připadl stejně tak z jiného světa jako byt sám. Prosklenou stěnou s výhledem na oceán pronikalo dovnitř světlo a dopadalo na zdi pokryté dřevěnými palubkami a ověšené moderními grafickými listy a fotografiemi. V jednom rohu, tvořeném zdí a podpůrným trámem, stála sedačka potažená měkkým rudým plyšem, hodící se spíše do kabiny kosmonautů. Mezi pohovkou, křesly ve tvaru mušle a vázou s glazurou a čerstvými květinami stál konferenční stolek se skleněnou horní deskou. Na zdi vedle visela lesklá černá polička s časopisy, reklamními materiály cestovních kanceláří, příručkou o jachtingu a průvodcem po přístavech jižní Kalifornie. Lesklá přihrádka pod sedací soupravou obsahovala poštu, která Lassiterovým přišla v posledních dnech. Dopisy byly pečlivě srovnané vedle další vázy s květinami. Naproti proskleným posuvným dveřím trůnil veliký klavír, který společně s částí pohovky, stojící naproti, tvořil vstupní chodbičku do obývacího pokoje. Pokoj a vedlejší jídelna zabíraly dohromady větší plochu než celý dům Mendézových. Vyvýšená část mezonetového bytu nad pokojem, uspořádaným do podkovy, sloužila jako pracovna pro Abigail Lassiterovou. Ta se ve svém volném čase zabývala navrhováním interiérů a doufala, že bude jednou kupovat domy, kompletně je zařizovat a pak je se ziskem prodávat společnostem, které lákají své zaměstnance na západ nabídkou příjemného bydlení. Henryho Lassitera ale doposud nedokázala přesvědčit o tom, že jim něco podobného přinese vůbec nějaký zisk. Její manžel, podobně jako řada jeho kolegů, dával přednost tomu, že ušetřené peníze strkal do nesčetných motelů lemujících rychlostní silnici vedoucí podél pacifického pobřeží.
U Lassiterů byli právě na návštěvě jejich nejbližší přátelé, Fred a Eileen Mooreovi. Přišli na koktejl – což byl americký zvyk, který by Alícii Mendézové připadl stejně tak z jiného světa jako rozhovor, který jej provázel. Oba páry měly potom v úmyslu zajít si do nové francouzské restaurace, kterou nedávno otevřeli na mořské promenádě ve Venice. Na promenádě se každou chvíli otevírala nějaká nová restaurace nebo butik, ostře kontrastující s nedalekým pochmurným ghettem, jež se táhlo směrem na východ.
Takové bylo alespoň Venice, které tak dobře znala Alície a její syn Emílio. Rozhovor nad skleničkami v bytě Lassiterových byl plný narážek na sex. Ve světě, v němž žila Alície, bylo něco podobného zcela nepřípustné. Flirtování Mexičanům nevadilo, tohle ale nemělo s flirtováním nic společného. Mexičtí mladíci se také tu a tam snaží uhranout ženy očima, což je bezpochyby jistá forma flirtu, nedělají to však tak sofistikovaným způsobem jako Američané. Někdy také házejí oblázky pod nohy dívek vycházejících z kostela a pak pozorují, zda si toho děvčata všimla. Jindy zase číhají na mladé ženy vracející se od studny s vědrem nebo džbánem, aby je požádali o vodu. A pokud jim dívka skutečně dá napít, považují to za dobré znamení, a když přijdou domů, chlubí se rodičům, co se přihodilo toho dne u studny. Jejich rodiče pak navštíví dívčiny rodiče, tomu se říká pedir la novia, žádat o ruku dcery. Americkému flirtování Alícia nerozuměla. Znala je pouze z kina a televizní obrazovky a pokaždé ji šokovalo. A konverzací, která se toho večera odehrávala v bytě Lassiterových, by byla šokována ještě víc. Ačkoliv se zdálo, že se točí kolem sexu, vůbec se kolem sexu netočila. Žádný ze čtveřice, která se toho večera sešla v obývacím pokoji bytu Lassiterových, by neváhal ani vteřinu a okamžitě by odvrhl myšlenku začít si cokoli s někým z druhé dvojice a ohrozit tak jistotu představovanou manželstvím, které uzavřel. Jinak tomu ovšem bylo se sexuálními fantaziemi, které se jim honily hlavou, a dvojsmyslnými narážkami byl vzduch v pokoji přímo obtěžkán.
Eileen Mooreová byla atraktivní rudovláska, stejně stará jako Abigail. Obě se dokonce narodily ve stejný měsíc …
