1
Pět let starý neoznačený sedan, v němž Steve Carella jel na místo činu, byl vybavený klimatizací opravenou loni v létě, a teď, když byla zoufale potřebná, rozhodnutou trucovat. Všechna okna vozu byla spuštěná, ale vzduch, který proudil dovnitř, byl rozpařený, protože ve městě často doprovázela stoupající teplotu vlhkost, podobný úkaz, jako když těžkopádný tanečník zdvíhá do výšky tlustou partnerku. Auto projíždělo centrem a mířilo ven. Vedle Carelly se mlčky dusil Bert Kling.
Původní hlášku na čísle telefonu 911, tísňové volání, přijalo operační středisko na Hlavní třídě v 7.30 a okamžitě ji předalo dispečerovi, který krátkovlnkou vyslal na místo činu služební vůz Frank z 87. revíru. Vyslané pochůzkáře nepřekvapilo, když tam nalezli mrtvolu, protože žena, která vytočila 911, oznámila, že se právě vrátila domů a nalezla manžela mrtvého. Dispečer ukončil svou zprávu slovy „Promluvte si s ní“ a ona skutečně čekala na polici ve vestibulu před vrátnicí. Ale policisté nevolali zpátky na stanici se žádostí o detektivy, dokud nevešli do bytu v šestém poschodí a nepřesvědčili se na vlastní oči, že na podlaze obýváku skutečně leží mrtvý muž. Dům stál v té části 87. revíru, která byla značně elegantnější než mnoho jiných. Byl jedním z polokruhu činžovních domů, které lemovaly část Silvermineského Oválu a měly vyhlídku na Silvermineský park, pobřežní dálnici a řeku za ní. Budovy samy podlehly náporu sprejerů, který útočil na zrak jako rána obuškem, ale byli tu pořád ještě vrátní v uniformě a domy byly pečlivě hlídané. Malý pohotovostní vůz devětsetjedenáctky a tři hlídková auta parkovala před domem, když Carella zajel svým neoznačený m sedanem k chodníku. A právě v tu chvíli se ozval Kling, který celou cestu od policejní stanice až sem mlčel. „Steve,“ řekl, „já myslím, že mi je žena nevěrná.“
Jeden policista z hlídkového vozu, který odpověděl na dispečerovo zavolání, stál u chodníku a čekal na detektivy. Nejdříve poznal opotřebovaný, rezavě hnědý vůz, když Carella vypnul motor, pak už i Carellu a Klinga, a přistoupil, když se dveře na obou stranách otevřely. Carella zíral na Klinga přes střechu auta a Kling šel se skloněnou hlavou k strážníkovi. Ještě nedávno byl v pátrací skupině nejmladší; měl světlé vlasy a modré oči, chlapecký, hladce oholený obličej a nevinný pohled, který neodpovídal jeho zaměstnání. Byl o něco větší než Carella a širší v ramenou, na sobě měl lehké sako, tmavší kalhoty, bílou košili a podle poručíkova nedávného příkazu kravatu. Dosud užaslý Carella obešel auto a vkročil na chodník. Měl nedbalou atletickou chůzi, tmavé vlasy a tmavé, zvláštně sešikmené oči, které mu dodávaly poněkud orientální vzhled. Oblek z lehké vzdušné látky, který vzal na sebe ráno ve tři čtvrtě na sedm, už podlehl horku a připomínal opotřebovaný hadr na nádobí.
„Kde je?“ zeptal se policisty.
„Nahoře, byt 6 B. Kolega je na chodbě před bytem. Ta paní je tady dole ve vestibulu s vrátným. Přišla domů a našla manžela mrtvého.“
Ta paní byla vysoká tmavovláska s účesem ve stylu, který proslavil jednu známou krasobruslařku, a. vypadala svěže a vůbec ne uvařeně v bavlněných vzorkovaných šatech a lodičkách s vysokým podpatkem. Měla úzký, téměř dravčí obličej, v němž vynikaly překvapivě zelené oči a široká ústa. Zřejmě plakala, oči se jí dosud leskly slzami a po tvářích jí stékalo líčidlo. Carella zaváhal, než se k ní přiblížil. Ten moment nenáviděl: byl ze všeho nejtěžší. Zhluboka se nadechl. „Jsem detektiv Carella,“ řekl. „Sedmaosmdesátá pátrací skupina. Je mi velmi líto, madam, ale musím vám položit několik otázek.“
„To je v pořádku,“ řekla. Měla hluboký hrdelní hlas. Zdála se ztuhlá a mžikala, aby zadržela slzy.
„Můžete mi říct, jak se jmenoval váš manžel, prosím?“
„Jeremiah Newman.“
„A vy·se jmenujete?“
„Anna. Anna Newmanová.“
„Řekli mi, že jste přišla domů a“
„Ano.“
„Kdy to bylo, paní Newmanová?“
„Těsně předtím, než jsem zavolala polici .“
„A to bylo v kolik?“
„Asi v půl osmé.“
„A přišla jste domů, jak jste řekla?“
„Ano.…
