Celá e-kniha Horko ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8
Protidrogový zátah měl začít ten večer ve tři čtvrtě na jedenáct. Na poradě v poručíkově kanceláři krátce před polednem vyjádřil Byrnes názor, že Meyer Meyer není snad fyzicky dostatečně fit, aby tým vedl. Meyera na Štědrý den někdo střelil do nohy, a ačkoli už byl srpen, Meyer dosud pokulhával. „To tím vlhkem,“ říkal ve služebně. Teď to řekl Byrnesovi.
„Myslel jsem, že bys nešel první, ale až za ostatními,“ řekl Byrnes. Poručík byl muž s hlavou tvrdou a kulatou jako dělová koule, ocelově šedé vlasy měl nakrátko ostříhané, vlevo pěšinku. Modrýma očima zabloudil nejdřív na Meyerovo stehno a pak těsně pod jeho koleno; provrtával mu nohu očima stejně, jako to o Vánocích udělal náboj osmatřicítky.
Ti ostatní, o kterých mluvil, se povalovali v poručíkově kanceláři v různých stadiích nepozornosti. Hal Wil is napůl seděl na okenním parapetu, Cotton Hawes u poručíkovy knihovny se svazky týkajícími se práva a zákonů, do kterých nahlížel už jen málokdy, Arthur Brown se opíral o zavřené dveře s rukama složenýma na prsou. Tento tým o čtyřech lidech, který se na zátah připravoval už šest měsíců, měl vniknout do bytu první; za tím předvojem rychlého nasazení mělo následovat šest strážníků ze sedmaosmdesátky, uzavírat tým měli dva z oddělení narkotik.
„Jak vykopneš dveře?“ ptal se Byrnes.
„Pravou nohou,“ řekl Meyer. „Pravou jako vždycky.“
„Udrží tě levá?“
„Udrží,“ řekl Meyer. „To dělá jen ta vlhkost, poručíku.“
Poručík se tvářil pochybovačně.
„Když se hned napoprvé netrefíš do zámku, prostřílejí ti dveře.“
„Proč bych se měl netrefit?“ zeptal se Meyer. „Nepřišel jsem o oči, Pete, dostal jsem to jen do nohy!“
„Musíš je tím kopnutím otevřít,“ řekl Byrnes. „Když nekopneš dost silně, začnou ti grázlové vevnitř střílet.“
„Máte pro nás příkaz k prohlídce?“ zeptal se Wil is.
Wil is byl z celé pátračky nejmenší, v ponožkách měřil metr třiasedmdesát a sotva dosáhl policií předepsané výšky v době, kdy byla rozhodující. To bylo tenkrát, když jeden bývalý majitel výčepu vysoký necelých sto sedmdesát podal žalobu na město za to, že se dokonce ani nepodívalo na jeho přihlášku k polici ; žalobu odůvodnil diskriminací kvůli velikosti. Když nakonec spor vyhrál, koloval po všech revírech vtip, že se co nevidět budou k polici přijímat metroví trpaslíci, kteří zavřou nelegálně puštěný hasičský hydrant, aniž se museli sehnout. Wil isovi se ten vtip legrační nezdál.
„Příkaz máme?“ zeptal se Meyer.
„S tím, že nečekáme na dovolení vejít?“
„S tím.“
„Bereme si vesty?“ zeptal se Hawes.
Měřil metr devadesát a jeho natažené nohy sahaly do půlky Byrnesovy malé kanceláře. V slunci dopadajícím oknem mu rezavé vlasy jen zářily, bílý pramen nad levým spánkem připomínal popel na řeřavém uhlí. Měl ukrutný hlad. Když čekal na poručíkovu odpověď ozval se mu žaludek. Podíval se na Browna, jako by vinil z nepřístojnosti jeho.
„Ty zatracený vesty spíš překážejí, než aby pomohly,“ řekl Meyer. „Co myslíte?“
„Jestli se bude střílet…“
„To asi bude.“
„Tak si je vezmem,“ řekl Hawes prostě. V žaludku mu zase zakručelo.
„Žádám o dobrovolníka,“ prohlásil Byrnes rozhodně.
„Pete, je to moje parta,“ řekl Meyer. „Jestli má někdo kopnout do těch dveří, tak…“
„Já půjdu první,“ řekl Brown.
Byl v pátrací skupině jediný černoch, detektiv 2. třídy, vyšší a rozložitější než Hawes; měřil metr devadesát tři a vážil sto kilo. Když Arthur Brown kopl do dveří, tak je doopravdy vyrazil. Když Arthur Brown kopl do dveří v Calm”s Pointu, tak přeletěly most a dopadly do řeky v Bethtownu.
„Když tě dáme na špičku, může být z Caroliny vdova,“ řekl Hawes. „Dej tam mě, Pete!“
„Co je to, prosím vás, za řeči?“ ozval se Meyer. „Jsem snad najednou mrzák? Nemám zažádat o invalidní důchod?“
„Já nechci riskovat ty dveře,“ řekl Byrnes.
„Chceš, abych ti to předved?“ zeptal se Meyer vztekle. „Zavři si ty svý pitomý dveře, Pete, a já ti je vykopnu.“
„To nemá nic společnýho s“
„A s čím tedy?“ řekl Meyer. „Pověz mi, s čím“
„S tím, že jde o všechny ostatní,“ odpověděl Byrnes.
„Tak proč j…
