5
V pondělí ráno zavolal Carella ze všeho nejdřív obchodní oddělení telefonní společnosti. Představil se jako detektiv z 87. policejního revíru a začínal vysvětlovat ženě na druhém konci drátu, oč mu jde, když řekla: „Z jakého čísla voláte, pane?“
„377-8024,“ řekl. „Ale“
„Podnik, nebo domácnost?“
„Ani jedno, ani druhé,“ řekl Carella.
„Prosím?“
„Volám z policejní stanice.“
„Tak to je snad podnik,“ řekla.
Nikdy nepokládal kriminalistiku za podnik, ale t řeba má ta ženská pravdu. „Ať je to, jak chce,“ řekl, „potřebuju“
„Jde vám o účet, pane?“
„Ne, jde o policejní věc.“
„Co si tedy přejete, pane?“
„Potřebuju seznam hovorů z jednoho čísla tady v Isole…“
„Z kterého čísla?“
„Minutku,“ řekl Carella a podíval se do notesu, ukazoval si v něm prstem. „Je to číslo 765-3811, podle seznamu patří Jeremiahovi R. Newmanovi, bytem na Silvermineském Oválu 74.“
„Ano, pane, a co jste si přál?“
„Seznam hovorů z tohoto čísla počínaje prvním srpnem a konče osmým.“
„Tak tedy jde o účet, že ano?“
„Ne, týká se to policejního případu.“
„Jediný důvod, proč máme seznam hovorů, je kvůli účtům. A to jenom pro dálkové hovory. Místní hovory…“
„Dobře, budiž, ať je to, jak chce. Mohla byste mi poskytnout…?“
„Přál byste si kopii účtu, že ano?“
„Ne, já chci jen seznam hovorů z…“
„To bude na účtu, pane. Půjdu se podívat do kartotéky, počkáte, prosím, chviličku?“
Počkal.
„Haló?“ řekla.
„Ano, čekám.“
„Na číslo, které si přejete, bude účet vystaven sedmnáctého tohoto měsíce.“
„Já nechci účet,“ řekl Carella. „Já chci jen seznam hovorů z tohoto…“
„Ano, ten bude na účtu, pane.“
„Vy máte ten účet v ruce?“
„Nemám. Účet se bude odesílat teprve sedmnáctého. Připravovat se bude čtrnáctého a bude obsahovat všechny hovory učiněné do tohoto data včetně.“
„Dnes je jedenáctého,“ řekl Carella.
„Přesně tak, pane.“
„Tohle nepočká do čtrnáctého,“ řekl Carella. „Já potřebuju…“
„Sedmnáctého, pane. Ten účet bude odeslán panu Newmanovi sedmnáctého.“
„Pan Newman…“
„Proč si to neověříte u něho, až dostane účet?“
„On ten účet nedostane,“ řekl Carella. „Je mrtev.“
„V tom případě nevím, jak bych vám mohla pomoci.“
„Můžete mi pomoct, když mě přepojíte na svého nadřízeného,“ řekl Carella.
„Ano, pane, okamžik, prosím.“
Carella čekal.
„Dobré jitro, u telefonu Schulzová,“ řekl bujarý hlas.
„Dobré jitro, u telefonu je detektiv Carella z 87. policejního revíru tady v Isole. Měl jsem ne zcela uspokojivý rozhovor s“
„Ó, to mě mrzí, pane.“
„Potřebuju seznam hovorů z čísla telefonu 765-3811 mezi prvním a osmým srpnem a dověděl jsem se“
„Ano, slečna Corningová mě informovala,“ řekla slečna Schulzová. „Účet pro toto číslo bude až sedmnáctého.“
„To jsem pochopil. Ale tady jde o policejní záležitost a čas je velmi důležitý. Proto prosím o kopi tohoto seznamu co možná nejdřív.“
„Hm,“ řekla slečna Schulzová.
„Takže kdyby vám to nevadilo a udělali jste mi fotokopii, pošlu si někoho“
„Jenže my nemáme dovoleno poskytovat seznam hovorů jinému než uživateli onoho čísla, pane.“
„Já jsem policista,“ řekl Carella.
„Ano, to vím. Ale chápejte, pane, soukromí jednotlivce“
„Ten jednotlivec je mrtvý,“ řekl Carella. „Poslyšte, o co vlastně jde? Já se na vás obracím s běžnou žádostí, a vy si tu se mnou hrajete na kočku a na myš. Jakživ jsem…“
„Je mi líto, že to pokládáte za hru na kočku a na myš.“
„Ano, a taky to nic jiného není,“ řekl Carella. „Kdy si mohu vyzvednout ten seznam? Anebo si mám vyžádat soudní příkaz, abyste mi ho dali, krucinál?“
„Snad byste nemusel klít, pane,“ řekla slečna Schulzová.
„Kdy si ho mohu vyzvednout?“
„Okamžik, prosím,“ řekla.
Carella čekal. Jednoho krásného dne, říkal si, vyhlásí občané Spojených států válku telefonní společnosti. Po hlavní třídě se budou valit tanky směrem k…
„Pan Carella?“
„Ano?“ řekl.
„Mohu vám ho poslat poštou někdy zítra.“
„Já nechci, abyste ho posílali poštou,“ řekl Carella. „Chci si pro něj někoho poslat.“
„Bylo mi řečeno, že bude odeslán poštou, pane.“
„Kdo vám to řekl?“
„Můj nadřízený, pane.“
„Ta…
