Kapitola 17
Naproti policejní budově nestály jiné budovy, rozkládal se tam jenom park. Za nízkou kamennou zídkou, lemující chodník, nerostly žádné stromy. Detektivové za ní našli vypálenou nábojnici a došli k názoru, že odtud vrah vypálil ránu ze vzdálenosti mnohem menší než obvykle, takže střela utrhla Cohenovi půl hlavy. Kling vyběhl okamžitě z kanceláře a hnal se po schodišti dolů, přes ulici a do parku, kde bez cíle běhal po pěšinkách a nakukoval do houštin, ale vrah byl ten tam. Zpovzdáli bylo slyšet jenom zurčení vodotrysku.
Strážníci 87. revíru se začali dívat na celou věc jako na velkou legraci. Když je zastřelen člověk na schodišti před policejní budovou, je to ovšem velmi pochmurný žert, ale oni se tím přesto dobře bavili. Bylo jim známo, že si detektivové nahoře v patře objednali na odpoledne státního návladního, také věděli, že Cohen pobyl zatraceně dlouho ve služebně, a vtipkovali, že si teď už nemůže stěžovat na neoprávněné zatčení, protože ho jako na zavolanou kdosi odbouchl. Jakýsi strážník žertem poznamenal, že postačí, aby ti detektivové ještě nějakou chvíli počkali, než všichni účinkující budou po smrti, že pak vraždy ustanou a oni všichni budou moci jít domů se pořádně vyspat. Jiný strážník měl lepší nápad. Jde prostě o vylučovací metodu. Jakmile vrah pozabíjí všechny osoby kromě jediné, má potom ten, kdo zůstane naživu, všechny vraždy očividně na triku. Carella to za legraci zrovna nepovažoval. Věděl, že ani Thomas Di Pasquale, ani Helen Wareová neprostřelili Cohenovi lebku, protože byli oba sledováni policisty, kteří z nich nespouštěli oči. Naproti tomu Lewis a Margaret Redfieldovi ze služebny odešli v jednu, asi tři hodiny předtím, než Cohen vyšel na schodiště, kde ho čekala střela Remington ráže 0,308. Detektiv Meyer Meyer neprodleně navštívil Redfieldův byt na nároží Groverovy třídy a 41. ulice ve čtvrti Isola a dověděl se, že Margaret Redfíeldová šla ze služebny rovnou ke kadeřníkovi: zřejmě po svém očistném zážitku cítila potřebu trochu se přikrášlit. Lewis Redfield řekl Meyerovi, že se po odchodu z policejní služebny vrátil do kanceláře v Curwin Street, kde zůstal do pěti hodin, načež šel domů. Dokonce si pamatoval, že sekretářce nadiktoval několik dopisů a ve tři hodiny šel na poradu. Telefonický dotaz v jeho kanceláři potvrdil, že Redfield přišel do práce kolem půl druhé a odešel teprve v pět hodin. Kde byl Redfield o čtvrté hodině, v kritické době, kdy byl Cohen zavražděn, se Meyer nedověděl. Sotva se však dalo pochybovat, že se Redfield zdržoval někde v budově. Nicméně protože se vyskytl ten malý stín pochybnosti, Meyer zavolal Carellovi, že se na chvíli ještě Redfieldovým zavěsí na paty. Carella Meyerovi nápad schválil a potom odešel domů se navečeřet. Ani on, ani Meyer na celém případu nic legračního neviděli. Ve skutečnosti ho měli až po krk. A je až s podivem - když uvážíme, na jak lehkou váhu strážníci brali to hromadné vraždění -, že právě jeden strážník upozornil na další možnosti v tomto případě, a navíc ještě nepřímo. V jedenáct hodin večer, zrovna když se Carella pokoušel začíst do novin, telefonoval kapitán Frick. Jakmile zazvonil telefon, Carella nevlídně vzhlédl, vstal z lenošky v obývacím pokoji a rychle vyšel do předsíně, zvedl sluchátko a řekl: „Ano?”
„Steve, u aparátu kapitán Frick. Doufám, že jsem tě neprobudil.”
„Ne, vůbec ne. Copak je?”
„Nerad tě obtěžuju, ale ještě sedím v kanceláři a pokouším se nějak dát do kupy pracovní výkazy.”
„Jaké pracovní výkazy máte na mysli, kapitáne?”
„No, výkazy služeb mých strážníků.”
„Ano. Co máte na srdci?”
„Mám tady, že Antonio měl hlídat tu Helen Wareovou od osmi ráno do čtyř hodin odpoledne a službu po něm měl převzít Boardman až do půlnoci. Souhlasí to?”
„Proč ne?” řekl Carella.
„Dobrá. A toho Di Pasquala měl držet v merku Samalman od osmi ráno do čtyř odpoledne, ale v jeho výkaze stojí, že odešel ve tři. A Canavan, který ho měl ve čtyři střídat, v devět večer zavolal, že zrovna nastoupil službu. Tohle mi nějak nejde do …
