2
Ušetřím laskavého čtenáře popisů cesty a malebné špíny Alexandrie. Každý cestovatel z Evropy, který se dokáže podepsat, se cítí povinen uveřejnit své paměti. Pokud má tedy čtenář pocit, že by byl ochuzen o místní kolorit, doporučuji mu, aby si přečetl „Egyptské zápisky slečny Smithové“ nebo „Páně Jonesovu zimu v Egyptě“, protože všechny popisy jsou stejné. Cesta po moři byla odporná, ale k mé radosti se Evelyn ukázala být dobrou cestovatelkou. Do Káhiry jsme dorazily bez obtíží a usadily jsme se v hotelu U pastýře.
U pastýře bydleli všichni. Mezi cestovateli, kteří se denně setkávali v jeho velkolepé jídelně, se říkalo, že tu člověk nakonec potká všechny své známé. Z terasy před hotelem mohl lenivý turista usrkávat limonádu a kochat se pohledem na hemžení východního života. Toporní angličtí výletníci se kolem projížděli na oslech tak malých, že šourali nohy v prachu. Za nimi defilovali po zuby ozbrojení janičáři ve zlatem vyšívaných uniformách, domorodé ženy, zahalené od hlavy k patě do matné černi. Následovali majestátní Arabové ve splývavých modrobílých hávech, rozcuchaní dervišové s fantastickými ozdobami ve vlasech, prodavači cukrovinek s podnosy tureckého medu, prodavači vody s měchy z kozí kůže, které vypadaly hrozivě živě. Ale vidím, že jsem podlehla pokušení každého cestovatele, končím tedy, protože procesí je nekonečné a fascinující.
Tuto zimu v Káhiře mnoho anglických turistů nebylo. Zřejmě je poplašily boje v Súdánu. Šílený Mahdi stále obléhal v Chartúmu statečného Gordona. Výprava sira Gameta Wolseleyho, která přivážela posily, dorazila do Wadi Halfy a pánové, které jsme potkali U Pastýře, nás uklidnili – tedy spíše Evelyn, když vyjádřila své pochyby o tom, zda je moudré cestovat na jih. Boje probíhaly ještě stovky mil od Asuánu, a než se tam dostaneme, bude už válka určitě u konce. Mahdi bude zajat, jeho barbarská armáda rozdrcena a statečný Gordon bude osvobozen.
Nebyla jsem taková optimistka jako tito pánové. Ukázalo se, že ten šílený súdánský tesař je zatraceně schopným generálem, jak dokazují naše ztráty v této oblasti. Evelyn jsem však nic neřekla, protože jsem neměla v úmyslu měnit své plány podle toho, co se hodí Mahdimu nebo komukoliv jinému. Naplánovala jsem si, že strávím zimu plavbou po Nilu, tak to také udělám.
Plavba po vodě je jediným příjemným způsobem, jak se dá po Egyptě cestovat. Díky protáhlému tvaru země jsou vlastně všechny historické památky nedaleko řeky. Slyšela jsem, jak je příjemné cestovat po Nilu v dáhabíji, což je zvláštní nilský člun, a nemohla jsem se dočkat, až to vyzkouším. Říkat těmto dopravním prostředkům hausbóty by znamenalo podcenění jejich luxusu. Mohou být vybaveny veškerým zařízením, jaké si cestovatel přeje, a poskytované služby závisí jen na stavu turistovy peněženky. Chtěla jsem jet do Boulaqu, kde kotví lodě, a rozhodla jsem, že pojedeme hned následující den po našem příjezdu. Zatím si můžeme prohlédnout nějaké pamětihodnosti v Káhiře, protože na cestě strávíme několik dní.
Když jsem o tomto svém záměru hovořila u večeře s dalšími hosty v hotelové hale, byl můj plán přivítán výbuchem všeobecného veselí. Vysvětlili mi, že si dělám marné naděje. Výběr dáhabíje je nepříjemný a časově náročný proces, neboť domorodý Egypťan je lenivý chlapík, na kterého se nesmí spěchat.
Měla jsem na celou záležitost svůj názor, ale zachytila jsem Evelynin pohled a zůstala jsem zticha. Ta dívka na mě měla překvapující vliv. Pomyslela jsem si, že jestli budu v její přítomnosti déle, stane se ze mne možná jemná žena.
Ten večer jí to slušelo. Měla na sobě bledě modré hedvábné šaty a vzbuzovala značnou pozornost. Domluvily jsme se, že její pravé jméno by mělo zůstat utajeno, protože mnoho Angličanů je zná. Proto se představovala jako Evelyn Forbesová. Nakonec mne unavily neohrabané pokusy některých dam ze skupiny, které se snažily odhalit její původ. Vymluvila jsem se tedy na únavu a šla jsem si brzy lehnout.
Probudila jsem se příštího rána. Místnost byla zalita nadpozemským n…
