Pan učitel má třídu rád
Karel Tatíček byl ale především učitelem. Když se postavil před svou třídu, celý zjihl a zněžněl. Byl si vědom svého poslání, jemuž se nikdy nechtěl zpronevěřit. Tak to také napsal v jedné básni.
Když učitele zrak
se v duši žáka vnoří,
tu mocný plamen zažehne,
který pak léta hoří.
Měl své žáky rád a věřil, že i oni na něho budou jednou vděčně vzpomínat. Není větší odměny pro skutečného pedagoga než to, když se o něm i po letech mluví jako o světlonoši a podněcovateli ušlechtilých činů. Historie zná mnoho takových příkladů a patří mezi ně i někteří přední buditelé.
Pan učitel se laskavě usmíval. Hladil zrakem střapaté kluky, ale zejména půvabné dívky, které se zvolna měnily v atraktivní slečinky. Už nyní se malovaly a krášlily. Začínala jim pučet ňadérka a byly den po dni přitažlivější. Některé bažily po tetování a piercingu, který se pokoušely vymámit na rodičích srdceryvným pláčem. Holendové se to dokonce podařilo, ale takové úlety Karel Tatíček dost nerad viděl. Žádná překotnost nepřináší dobré plody!
Snaha o předčasné zdání dospělosti nebývala zhodnocena uspokojivými výsledky. Nejhůře dopadla Vlastička Mlčochová, kterou pohlavně zneužívali všichni tři otčímové, jež jejich otrlá matka přivedla domů. I o jiných dívenkách se podobné zvěsti tradovaly.
Pan učitel se zamračil, neboť si vzpomněl na pedagogické, ale i lidské selhání zeměpisce a tělocvikáře Úběla. To se stalo na letním dětském táboře u Ledče nad Sázavou. Prostředí jako dělané pro hodnotnou rekreaci a všestranné tělesné vyžití! Kolega Úběl měl ideální možnost uplatnit svou odbornost. Mohl zaměstnávat děti prostným cvičením, kotouly i kolektivními sporty. Také mnoho závodivých her se nabízelo k provozování. Leč učitel Úběl propadl zcela jiným zájmům a ty je třeba důrazně odsoudit. Tělocvikář, mimochodem šťastně ženatý s pokladní ve spořitelně, podlehl půvabům žákyně Lenky Brabencové. Šlo o dívku z dobré protestantské rodiny, která později vypověděla, že jí učitel Úběl připomínal Mistra Jana Husa. Když došlo k odhalení nežádoucího vztahu, učitelstvo celého okresu bylo právem pobouřeno. Také Karel Tatíček byl patřičně zarmoucen.
Nicméně chápal, že i učitel je jenom člověk. Bývá vystaven pokušení jako mnoho jiných. Ba ještě více. Jedině pevný charakter a smysl pro povinnost jsou bezpečnou hrází před nepravostmi. Jinak by snadno došlo k nejhoršímu!
Pan učitel se rozhlédl po třídě a zjistil, že někteří žáci se nedostatečně věnují učivu. Šuškají si, vyrušují a myslí na kdovíco. Možná zrovna na piercing, tetování, nebo dokonce… Tatíček se to ani neodvažoval domyslet.
Přitom téměř nejsou způsoby, jak žáky od různých pochybení odradit. Jak zamezit něčemu, co může přerůst ve skutečné delikty. Dobré slovo není všelék a pedagog je dnes značně omezen. Nemá-li mimořádný talent, může se dostat do problémů.
„No vida,“ postřehl učitel nepatřičnou činnost žákyně Pačajové, která si při vyučování klidně líčila svůj líbezný obličejík. „Tohle jistě dělá pod vlivem televizních reklam! A také díky štědrosti rodičů, kteří jí místo hodnotné literatury kupují šminky. Dívka vázne v získávání vědomostí a pokouší se ze sebe dělat superhvězdu! Pak se nelze divit, když uvázne někde na mělčině a nezíská patřičné mravní kvality! Ale co s tím mohu dělat? Jak ji mám ovlivnit, aniž bych se přitom zesměšnil? Potřebné zbraně byly učitelstvu vyraženy z rukou!“ Tatíček bolestně vzdychl.
„Bývaly doby,“ uvědomoval si, „kdy učitelé a vychovatelé mohli svou autoritu náležitě prosazovat. Říkalo se ‚metla vyhání děti z pekla.‘ Jsou pro to četné důkazy v literatuře. Spisovatel Géza Včelička vzpomíná, jak v dobách jeho dětství byly děti trestány rákoskou na holou zadnici. Na něco takového moderní pedagog nesmí ani pomyslet. Kdyby to zkusil, se zlou by se potázal! Ačkoliv na takovém přístupu k neukázněnému žactvu něco bylo!“
Učitel znovu pohlédl na Pačajovou, která si popletla třídu s maskérnou.
„Kdyby to bylo v dřívějších dobách,“ mumlal v duchu učitel, „vůbec by…
