Žádný výsledek
Ředitel Tatíček odjížděl se smíšenými pocity. Jako obvykle si nebyl zcela jist tím, co právě dělá.
„Zdá se,“ říkal asi, „že jsem jako učitel nesplnil své morální závazky na sto procent. Dokonce se mi to jeví tak, že jsem občas pochybil. Asi jako lékař, když špatně změří krevní tlak, nebo pacientovi nešetrně zavede klystýr. Lze to omluvit, jelikož jsem byl pouhý učitel a nadto značně vytížený. Teď jsem ale v jiné situaci. Jako ředitel si nemohu počínat lehkomyslně. Mám velkou odpovědnost před společností. Proto je zcela vyloučeno, abych souložil na jevišti, přestože tak činím za velice slušný honorář. Ostatně, mohu nějakou částku poslat na humanitární účely. Třeba na reklamu proti AIDS. Významní umělci to často dělají. Jisté je, že svou dosavadní činnost musím náležitě zrevidovat. Každý čin zhodnotím a prověřím. Rozhodně nebudu své aktivity dále rozšiřovat. Musím se tvůrčím způsobem vrátit k svému poslání na české škole. Nyní jsem to zanedbával a dokonce jsem přestal psát i verše. Přesto, že byly hodnotné. Tam také začnu, protože:
Škola vědomosti dá ti,
je to tvoje druhá máti.
Kdo roste jak stromy v lese,
ten svůj úděl těžce nese!“
Pln nové energie dorazil do Závrati, kde již byl netrpělivě očekáván.
„Jsem rád,“ málem ho objal Lord, „žes nám nezkomplikoval situaci! Nejsi jako ten Úběl, který je pár dní po operaci a již obtěžuje sestřičky, dokonce i ze Slovenska!“
„On totiž zuří,“ dodal Flinta, „žes ho tak znamenitě zastoupil. Dokonce chtěl do toho Holandska jet s rozpáraným břichem!“
Tohle Harry slyšel velice rád. Těšilo ho, že kolega Úběl prožívá těžkou krizi. Jen škoda, že jako ředitel školy ho nemůže nahradit trvale! Ale musí se vzchopit a věnovat se vlastní ženě. Ta teď odjíždí na chatu, kde ji budou negativně ovlivňovat její povedené kamarádky. Alespoň si to myslel.
Leč skutečnost byla zcela jiná. Jasnovidka ani kartářka neměly na výlet čas. Hedu to pochopitelně mrzelo, ale cestu na starostovu chatu neodmítla. Nechtěla doma zůstat sama a starosta byl mimořádně sympatický člověk. Byl také třikrát rozvedený, ale nikoliv vlastní vinou. V každém případě by nebylo slušné zklamat ho v jeho očekávání. To by si nezasloužil!
Takže Heda s jistými rozpaky nastoupila do starostova auta. Ten ji pohladil pohledem a nastartoval. Vůz se rozejel k nepříliš vzdáleným lesům.
„Mám krásnou chatu,“ pravil starosta, „a sám jsem si ji vybudoval. Poctivě. Ne jako bývalý starosta Polučný, který se obohatil prodejem pozemků. Takovým nečestným způsobem já nepostupuji!“
Heda mu to věřila. Už proto, že měl tak krásnou, jasně zářící auru. To o svém manželovi říci nemohla. Ráda by mu podala pomocnou ruku, ale tu nemůže natáhnout až kamsi do Holandska!
Proč se vlastně tak odcizili? Nebylo snad krásné, když mu stála modelem a představovala si, že je španělskou vévodkyní? Kdo ví, co Tatíček maluje dnes. Chodí do nějakých kursů a zřejmě pomýšlí na velkou kariéru. Jenomže na to nemá dost dobrou auru! Určitě s tím bude mít potíže. Jasnovidka to prorokuje, ačkoliv ho vůbec nezná. Kartářka zase tvrdí, že dojde k rozvodu a Heda se provdá za někoho jiného.
„Všechno je možné,“ napadalo Hedu, „protože jsme v moci sil, které nedovedeme zvládnout. Teď mě například přitahuje pan starosta. Kdybych já také přitahovala jeho…“
To už se dávno stalo. Byl by také div, kdyby tomu bylo jinak. Heda byla opravdu krásná. I když poněkud ujetá.
Cesta netrvala dlouho. Starosta sice jezdil jako ponocný, ale tohle s přehledem zvládl. Dorazil k chatě přibližně v době, kdy z Ruzyně startovalo letadlo do Holandska a Tatíčkovi se dělalo špatně.
U chaty to ale spíš vypadalo na pohodu. Starosta vůbec nepřeháněl, když svůj poctivě vybudovaný rekreační objekt chválil. Mezi lesními velikány působil přímo podmanivě.
„To je krása!“ vydechla Heda. „Jistě to máš nádherné i uvnitř!“
„Snad ano,“ přikývl starosta, „i když manželky mi ledacos ukradly. Tomu se ovšem nedalo zabránit!“
Vstoupili dovnitř a opravdu bylo na co se dívat. Byly tu i dva obraz…
