Dvacátá čtvrtá kapitola
Uprostřed Politigaarden, velitelství kodaňské policie, byl prostorný dvůr otevřený slunečním paprskům. Kolem vedla arkáda z klasických dvojitých pilířů, rozmístěných v pravidelně se opakujícím vzoru. Pro Petera Flemminga tento vzor představoval to, jak zákon a pravidelnost dovolují světlu pravdy posvítit si na lidskou špatnost. Často se ptal, jestli to byl architektův záměr, nebo jestli si jen myslel, že dvůr tak bude hezčí.
Stáli s Tildou Jespersenovou v arkádě, opírali se o dvojici pilířů a kouřili. Tilde měla na sobě blůzu bez rukávů, která ukazovala hladkou pleť jejích paží. Na předloktí měla jemné světlé chloupky. „Gestapo skončilo s Jensem Toksvigem,“ řekl Peter.
„A co?“
„Nic.“ Byl podrážděný a potřásl rameny, jako by chtěl setřást pocit zklamání. „Samozřejmě jim řekl vše, co věděl. Patří k Nočním strážcům, předával informace Poulu Kirkeovi a souhlasil, že ukryje Arna Olufsena, když musel prchnout. Také řekl, že celý projekt zorganizovala Arnova snoubenka Hermia Mountová, která je v Anglii u MI6.“
„Zajímavé… ale nijak nám to nepomůže.“
„Právě. Naneštěstí pro nás Jens neví, kdo se proplížil na základnu na Sande, ani nemá tušení o filmu, který Harald vyvolal.“
Tilde vtáhla kouř. Peter sledoval její ústa. Zdálo se, že cigaretu líbá. Vdechla a pak vyfoukla kouř nosem. „Arne se zabil, aby někoho chránil,“ poznamenala. „Řekla bych, že ta osoba má negativ.“
„Buď ho má jeho bratr Harald, nebo ho předal někomu jinému. Tak nebo tak s ním musíme mluvit.“
„Kde je?“
„Zřejmě na faře na Sande. Jiný domov nemá.“ Podíval se na hodinky. „Musím za hodinu chytit vlak.“
„Proč tam nezavolat?“
„Nechci mu dát šanci utéct.“
Tilde se tvářila znepokojeně. „Co řekneš rodičům? Nemyslíš, že tě budou obviňovat z toho, co se stalo Arnovi?“
„Nevědí, že jsem tam byl, když se Arne zastřelil. Oni ani nevědí, že jsem ho zatknul.“
„Asi ne,“ řekla pochybovačně.
„Ale stejně seru na to, co si myslí,“ vyrazil netrpělivě Peter. „Generál Braun málem proskočil střechou, když jsem mu řekl, že špioni možná mají fotografie základny na Sande. Bůh ví, co tam Němci mají, ale je to strašně tajné. A dává vinu mně. Jestli se ten film dostane z Dánska, nevím, co mi udělá.“
„Ale přece ty jsi odhalil tu špionážní skupinu!“
„A málem lituju, že jsem to udělal.“ Zahodil nedopalek cigarety, šlápl na něj a podrážkou ho rozdrtil. „Byl bych rád, kdybys jela na Sande se mnou.“
Její jasně modré oči se na něj zkoumavě zadívaly. „Ovšem, jestli potřebuješ mou pomoc.“
„A chtěl bych, aby ses seznámila s mými rodiči.“
„Kde budu bydlet?“
„Znám malý hotel v Morlunde, tichý a čistý, který ti bude vyhovovat.“ Jeho otec samozřejmě vlastnil hotel, ale to bylo příliš blízko domova. Kdyby tam Tilde bydlela, všichni obyvatelé Sande by věděli, co každou minutu dělá.
Peter a Tilde nemluvili o tom, co se stalo u něj v bytě, i když to bylo už před šesti dny. Vlastně ani nevěděl, co říct. Cítil nutkání to udělat, milovat se s Tildou před Inge, a Tilde s tím souhlasila, protože sdílela jeho vášeň, a zřejmě pochopila, jak to potřebuje. Potom ji to zřejmě trápilo, a tak ji odvezl domů, políbil na dobrou noc a odjel.
Už to nezopakovali. Jednou to stačilo, aby dokázal, co dokázat musel. Druhý den večer šel do bytu k ní, ale její syn byl vzhůru, pořád chtěl napít a stěžoval si na zlé sny, a Peter brzy odešel. Teď viděl výlet na Sande jako možnost být s ní sám.
Ale zdálo se, že váhá. Položila mu další praktickou otázku:
„A co Inge?“
„Řeknu agentuře, aby zařídila ošetřování 24 hodin denně, jak jsem to udělal, když jsme jeli na Bornholm.“
„Rozumím.“
Dívala se přes dvůr, uvažovala a Peter studoval její profil: malý nosík, jako luk tvarovaná ústa, odhodlaná brada. Vzpomněl si, jak nesmírně vzrušující zážitek to byl, když ji měl. Určitě na to nemohla zapomenout. Zeptal se: „Nechceš se mnou strávit noc?“
S úsměvem se k němu otočila. „Ovšemže chci. Měla bych si jít zabalit.“
Druhý den ráno se Peter probudil v hotelu Oesterport v Morlunde. Oesterport byl slu…
