Kapitola 24
Když začal Clipper klesat do zátoky Shediac u ústí řeky svatého Vavřince, Harry se znovu zamyslel nad tím, jak se zmocnit šperků lady Oxenfordové.
Jeho původní odhodlání oslabila Margaret. Už jen to, že by s ní spal v jedné posteli v hotelu Waldorf, probudil se a objednal si u hotelové služby snídani, mu připadalo cennější než šperky. Ale těšil se i na to, že s Margaretou odjede do Bostonu a bude s ní bydlet ve stejném domě, pomáhat jí, aby si zvykla na samostatnost, a postupně ji skutečně poznávat. Její nadšení bylo nakažlivé a Harry už se stejně jako ona nemohl dočkat, až spolu začnou vést prostý život.
Pokud ale okrade její matku, bude všechno jinak.
V Shediaku bylo poslední mezipřistání před New Yorkem. Bude se muset rozhodnout rychle. Tady se mu naskytne poslední příležitost zmocnit se pokladu.
Znovu přemítal, jestli by bylo možné získat jak Margaretu, tak šperky. Za prvé – dozví se vůbec Margaret, že šperky ukradl on? Lady Oxenfordová ztrátu objeví, až otevře truhlu, a k tomu dojde pravděpodobně až ve Waldorfu. Nikdo nebude mít ani tušení, jestli se šperky ztratily v letadle, předtím, nebo potom. Margaret ví, že Harry je zloděj, a určitě ho bude podezřívat. Když jí to popře, uvěří mu? Mohla by.
Co dál? Budou v Bostonu třít bídu s nouzí a on přitom bude mít stovky tisíc dolarů na kontě! To ale nemůže trvat dlouho. Margaret přijde na způsob, jak se vrátit do Anglie a přihlásit se do armády, a on odjede do Kanady a stane se bojovým pilotem. Válka může trvat rok dva, možná víc. Až bude po všem, vybere z banky peníze a koupí venkovské sídlo. A Margaret se k němu možná vrátí a bude s ním žít… A pak bude chtít vědět, kde peníze sehnal.
Ať to dopadne, jak chce, dřív či později jí to bude muset říct.
Ale později to možná bude lepší než dřív.
Bude jí tedy muset nějak vysvětlit, proč zůstane v Shediaku na palubě. Nemůže jí namluvit, že mu není dobře, protože to by tu chtěla zůstat s ním, a tím by mu celý plán pokazila. Musel mít jistotu, že Margaret odjede na břeh a nechá ho v letadle samotného.
Nenápadně se na ni přes uličku podíval. Zrovna si utahovala bezpečnostní pás, který jí obepínal břicho. Jeho živá představivost mu na okamžik nabídla vidinu, že tam Margaret sedí nahá, ve stejné pozici, obnažená ňadra jí ozařuje světlo z nízkých oken, mezi stehny jí vykukuje chomáč kaštanového chmýří a dlouhé nohy má natažené na podlaze. Nejsem náhodou cvok, napadlo ho, když riskuju, že ji ztratím kvůli hrstce rubínů?
Jenže ono nešlo o hrstku rubínů, ale o Dillískou soupravu, za kterou může mít sto papírů, což by Harrymu stačilo, aby dosáhl toho, po čem celý život toužil – aby se z něj stal zajištěný džentlmen.
Přesto si pohrával s myšlenkou, že jí to oznámí rovnou. Chystám se ukrást šperky tvé matky. Doufám, že ti to nevadí. Třeba by odpověděla: Skvělý nápad, ta stará kráva si stejně nic takového nezaslouží. Ne, takhle by Margaret nereagovala. Myslela si o sobě, kdovíjak je radikální, a věřila, že majetek je třeba přerozdělovat, ale pohybovala se v teoretické rovině: kdyby její rodinu obral o trochu skutečného bohatství, otřáslo by to s ní do morku kostí. Považovala by to za ránu pod pás a její vztah k němu by to zásadně změnilo.
Zachytila jeho pohled a usmála se.
Provinile úsměv opětoval a pak se zadíval z okna.
Letoun klesal do vykrojené zátoky, tvarem připomínající podkovu, s několika vesničkami roztroušenými podél břehu. Mezi vesnicemi se rozkládala pole s farmami. Jak se blížili, Harry rozeznal železniční trať proplétající se mezi farmami k dlouhému molu. Tam kotvilo několik lodí nejrůznějších velikostí a malý hydroplán. Na východ od mola se na míle daleko táhly písečné pláže s několika velkými letními sídly ukrytými mezi dunami. Harryho napadlo, jak by to bylo hezké mít na okraji pláže v nějakém podobném místě vlastní dům. No, jestli ti jde o tohle, tak si to koukej zařídit, řekl si v duchu, musíš ze sebe udělat boháče!
Letadlo dosedlo na hladinu naprosto hladce. Harry už také nepociťoval takové na…
