Část první
ANGLIE
Kapitola 1
Byl to nejfantastičtější letoun, jaký byl kdy vyroben. V půl jedné odpoledne toho dne, kdy byla vyhlášena válka, stál Tom Luther před dokem v Southamptonu, upíral pohled na oblohu a čekal na letadlo se srdcem plným nedočkavosti i obav. Tichounce si znova a znova pobrukoval začátek Beethovenova koncertu Emperor, strhující melodii, hodící se k válce.
Kolem něj čekala skupinka diváků: letečtí nadšenci s dalekohledy, malí kluci a sběratelé zajímavostí. Luther si spočítal, že by to mělo být už deváté přistání Clipperu společnosti Pan American na hladině u Southamptonu, ale událost pořád ještě měla punc novinky. Na letadle bylo něco tak fascinujícího, tak okouzlujícího, že se na něj přišli lidé podívat i v den, kdy jejich vlast vstoupila do války. U stejného mola kotvily i dvě obrovské zaoceánské lodě, tyčící se vysoko nad hlavami lidí, ale plovoucí hotely už ztratily kouzlo: všichni se dívali na oblohu.
Řeč, vedená s anglickým přízvukem, se ale při čekání točila jen kolem války. Děti ta představa vzrušovala; muži se tichým hlasem zasvěceně bavili o tancích a dělostřelectvu; ženy prostě jen vypadaly zachmuřeně. Luther byl Američan a doufal, že jeho země se do války nezaplete: Americe do toho přece nic nebylo. A navíc jedna věc mluvila ve prospěch nacistů – vůči komunismu postupovali tvrdě.
Luther byl podnikatel, vyráběl vlněné oblečení, a svého času si ve svých přádelnách užil s rudými spoustu problémů. Byl jim vydán na milost a nemilost: a oni ho málem zruinovali. Dodnes mu z toho zbyl nepříjemný pocit. Obchod s pánským oblečením, který měl jeho otec, se položil, když mu začali konkurovat Židé, načež Lutherovy vlněné závody Woolens ohrozili komouši – a většina z nich byli Židé! Pak se ale Luther seznámil s Rayem Patriarkou a jeho život se rázem změnil. Patriarkovi lidé si uměli s komunisty poradit. Došlo k několika nehodám. Jeden z těch nejhorkokrevnějších rebelů si strčil ruku do stavu. Odborový náborář byl zabit při dopravní nehodě, jejíž viník ujel. Dva muži, kteří si stěžovali na porušování bezpečnostních předpisů, se v baru dostali do rvačky a skončili v nemocnici. Jedna odbojná žena stáhla žalobu proti firmě, když jí dům lehl popelem. Trvalo to jen pár týdnů a od té doby už žádné nepokoje nenastaly. Patriarka věděl to, co ví i Hitler: jediný způsob, jak zacházet s komunisty, je rozšlápnout je jako šváby. Luther si podupával nohou a vytrvale pobrukoval Beethovena.
Z doku pro létavé čluny společnosti Imperial Airways se vynořil motorový člun, přeplul kolem vjezdu do doku u Hythe a několikrát překřížil hladinu moře v místech, kde mělo dojít k přistání, aby zkontroloval, že tam neplave nějaký odpad. Davem proběhlo vzrušené mumlání: letadlo se zřejmě už blíží.
První, kdo je uviděl, byl malý chlapec ve velikánských botách. Neměl dalekohled, ale jeho jedenáctileté oči sloužily lépe než čočky. „Tamhle je,“ vykřikl. „Tamhle letí Clipper!“ Ukazoval na jihozápad. Všichni se tím směrem zadívali. Luther nejprve uviděl nejasný obrys, mohl to klidně být i pták, ale jak se tvar vyjasňoval, v davu sílilo vzrušené šeptání, jímž se lidé navzájem ujišťovali, že měl chlapec pravdu.
Všichni říkali letounu „Clipper“, ale oficiálně to byl Boeing 314. Společnost Pan American zadala firmě Boeing úkol, aby vyvinula letadlo, jež bude schopné dopravit cestující přes oceán při zachování veškerého pohodlí, a tady byl výsledek: rozlehlý, majestátní, neuvěřitelně výkonný létající palác. Společnost již šest letounů obdržela a objednala si dalších šest. Pohodlím a elegancí se letadla vyrovnala pohádkovým zaoceánským lodím kotvícím v Southamptonu, ale těm trvalo čtyři až pět dnů, než překonaly Atlantik, zatímco Clipper celou vzdálenost zvládl za dvacet čtyři až třicet hodin.
Vypadá jako okřídlená velryba, pomyslel si Luther, když stroj přiletěl blíž. Měl velký, tupý čumák podobný velrybí hlavě, masivní tělo a zužující se záď přecházející v trojici vztyčených ocasních ploutví. Obrovité motory byly zapuštěny do …
