Kapitola 23
Diana Loveseyová si se smutkem v duši říkala, že opravdová láska nikdy nevydrží dlouho.
Když se do ní Mervyn zamiloval, těšilo ho uspokojovat každou její libůstku. Čím byla nečekanější, tím lépe. Stačil chvilkový rozmar a Mervyn byl ochoten jet do Blackpoolu pro kus tureckého medu, vzít si volno a jít odpoledne do kina, nebo se na všechno vykašlat a odletět do Paříže. S radostí prolezl každý obchod v Manchesteru, jen aby našel kašmírový šátek ve správném odstínu modrozelené, klidně odešel v polovině z koncertu, protože se Diana nudila, nebo vstal v pět ráno, aby si mohli dát snídani v dělnické kantýně. Takové nadšení ho ale brzy po svatbě opustilo. Málokdy pro ni něco neudělal, ale záhy ho přestalo uspokojování jejích rozmarů bavit. Potěšení se změnilo ve shovívavost, ta přešla v netrpělivost, která se ke konci někdy projevovala jako pohrdání.
Teď přemítala, jestli se jejich vztah s Markem bude vyvíjet podle stejného scénáře.
Celé léto jí sloužil jako otrok a teď na útěku se pohádali, než se stačila rozkoukat. Hned druhou noc na sebe měli takový vztek, že spali každý zvlášť! Uprostřed noci, když vypukla bouře a letoun se zmítal a házel sebou jako splašený kůň, bála se Diana tak, že málem potlačila hrdost a vlezla k Markovi do kóje. Jenže to by bylo tak ponižující, že raději zůstala tiše ležet a říkala si, že určitě umře. Doufala, že přijde on k ní, jenže Mark byl stejně hrdý jako ona a to ji dohánělo k ještě větší zuřivosti.
Ráno na sebe sotva promluvili. Diana se probudila, zrovna když letadlo přistávalo v Botwoodu, a když vstala, Mark už byl na cestě ke břehu. Teď proti sobě seděli v oddělení číslo čtyři u uličky a předstírali, že jedí snídani. Diana si pohrávala s jahodami a Mark lámal dalamánek, ale nejedl ho.
Už si nedokázala vzpomenout, proč ji tak rozvzteklilo, když zjistila, že Mervyn bydlí ve svatební kajutě s Nancy Lenehanovou. Myslela si jen, že Mark by ji měl pochopit a podpořit. Místo toho zpochybnil, že by na takové pocity měla právo, a naznačil, že Mervyna stále ještě miluje. Jak to mohl vůbec říct – vždyť hodila všechno za hlavu, jen aby s ním mohla utéct!
Rozhlédla se. Napravo seděly princezna Lavinia s Lulu Bell a věnovaly se nesoustřeďené konverzaci. Obě ženy kvůli bouři také nezamhouřily ani na chvíli oko a teď vypadaly velmi vyčerpaně. Vlevo od Diany, přes uličku, seděli agent FBI Ollis Field a jeho vězeň Frankie Gordino a v tichosti jedli. Gordino byl za nohu připoután k sedadlu. Všichni působili unaveným a nevrlým dojmem. Měli za sebou dlouhou noc.
Přišel stevard Dick a vybral od cestujících tácy se zbytky snídaně. Princezna Lavinia si stěžovala, že vejce byla příliš syrová a slanina příliš upražená. Dick naléval kávu. Diana si nevzala.
Zachytila Markův pohled a pokusila se o úsměv. Zamračil se na ni. „Od rána jsi na mě ani nepromluvil,“ odvážila se ho oslovit.
„Protože to vypadá, že se víc zajímáš o Mervyna než o mě!“ odsekl. Náhle se kajícně zastyděla. Třeba Mark žárlí právem. „Omlouvám se, Marku,“ vyhrkla. „Jsi jediný muž, o kterého stojím, opravdu.“
Natáhl se a vzal ji za ruku. „Vážně?“
„Ano, vážně. Připadám si tak hloupá. Chovala jsem se úplně nemožně.“ Pohladil ji po hřbetu ruky.
„Víš…“ podíval se jí do očí a ona ke svému překvapení zjistila, že nemá daleko k slzám. „Víš, bál jsem se, že mě opustíš.“
Tohle nečekala. Dokonale ji to vyvedlo z míry. V životě by ji nenapadlo, že mohl mít strach, že ji ztratí.
Pokračoval: „Jsi tak líbezná, k pomilování, můžeš mít kteréhokoliv muže, těžko se dá uvěřit, že chceš zrovna mě. Děsí mě, že si uvědomíš svůj omyl a změníš plány.“
Dojalo ji to. „Ty jsi ten nejroztomilejší člověk na světě, proto jsem se do tebe zamilovala.“
„A na Mervynovi ti opravdu nezáleží?“
Zaváhala, jen na okamžik, ale stačilo to.
Mark zkřivil obličej a hořce poznamenal: „Záleží ti na něm.“
Jak mu to měla vysvětlit? Už Mervyna ani trochu nemilovala, ale pořád ještě nad ní měl jakousi moc. „Není to tak, jak si myslíš,“ namítla zoufale. Mark pustil její r…
