II.
Maisie Greenbournová svým plesem uprostřed léta podstatně přispívala k úspěchu londýnské sezony. Vždycky měla ten nejlepší orchestr, nejchutnější lahůdky, odvážně výstřední dekorace a moře šampaňského. Ale tím hlavním důvodem, proč na něm nikdo nechtěl chybět, byla zaručená přítomnost prince Waleského.
Letos se Maisie rozhodla, že této příležitosti využije k rehabilitaci Nory Pilasterové.
Byla to nebezpečná strategie, protože kdyby nevyšla, čekalo by Noru i Maisii velké pokoření. Ale kdyby se vydařila, už by se nikdo neopovážil ohrnovat nad Norou nos.
Před plesem pořádala Maisie večeři v užším kroužku čtyřiadvaceti lidí. Princ na tuto večeři přijít nemohl. Hugh a Nora tu byli a Nora okouzlovala ve svém nebesky modrém tylovém rouchu pošitém drobnými satinovými mašličkami. Róba jí odhalovala ramena, aby vynikla její růžová pleť a kyprá postava.
Ostatní hosté se podivovali, že ji vidí u tabule, předpokládali však, že Maisie ví, co činí, a ona doufala, že mají pravdu.
Znala princův způsob uvažování a troufala si předvídat jeho reakce. Jenže on se občas nechoval podle očekávání a obracel se proti svým přátelům, zejména když měl pocit, že je využíván. Kdyby tohle potkalo Maisii, skončila by jako Nora, londýnská společnost by se k ní otočila zády.
Když na to pomyslela, děsilo ji, že takové riziko podstupuje zrovna kvůli Noře. Jenže to nebylo kvůli Noře, ale kvůli Hughovi.
Hugh si odbýval svou výpovědní lhůtu v bance Pilasterových. Byly to teď dva měsíce, co oznámil, že odchází. Solly se už nemohl dočkat, až Hugh začne pracovat u Greenbournových, ale Pilasterovi trvali na tom, aby u nich zůstal celé tři měsíce. Chtěli samozřejmě co nejvíc oddálit chvíli, kdy Hugh začne pracovat u jejich konkurence.
Po večeři, kdy se dámy vzdálily do umývárny, Maisie krátce pohovořila s Norou. „Drž se u mne, jak nejblíž to půjde,“ řekla jí. „Až přijde vhodný moment, abych tě představila princovi, nebudu tě moci shánět, musíš být po ruce.“
„Přilepím se na tebe jako Skot na pětilibrovku,“ promluvila Nora koknejským žargonem a pak přešla do protahované mluvy horních vrstev: „Buď bez obav! Nikam neuteču!“
Hosté se začali sjíždět kolem půl jedenácté. Maisie normálně Augustu Pilasterovou nezvala, letos to ale udělala, aby Augusta byla svědkem Nořina triumfu, pokud k němu dojde. Napůl čekala, že Augusta odmítne, ale dostavila se mezi prvními hosty. Maisie pozvala i Hughova newyorského patrona Sidneyho Madlera, šarmantního bělovousého pána kolem šedesátky. Objevil se v nápadně americké verzi večerního úboru, s krátkým sakem a černou vázankou.
Maisie a Solly hodinu stáli a potřásali rukama, než přišel princ. Doprovodili ho do tanečního sálu a představili mu Sollyho otce. Ben Greenbourne se při pokloně zlomil v pase jako pruský granátník se ztuhlými zády. Potom vzal princ Maisii k tanci.
„Mám pro vás mimořádně pikantní klípek, pane,“ prohodila ve víru valčíku. „Jen doufám, že vás nenazlobí.“
Přitiskl ji blíže k sobě a pošeptal jí do ucha. „To začíná slibně, paní Greenbournová – tak spusťte.“
„Týká se to toho skandálu na plese u vévodkyně z Tenbighu.“
Cítila, jak strnul. „Ach ano. Vznikl tam mírný zmatek, to nesporně.“ Ztišil hlas. „Když ta dívka označila Tokolyho za starého nemravu, myslel jsem v první chvíli, že mluví na mne!“
Maisie se rozesmála, jako by to byla absurdní myšlenka, i když věděla, že mnoho lidí by soudilo stejně.
„Ale pokračujte, prosím,“ naléhal princ. „Bylo za tím víc, než se dalo pozorovat pouhým okem?“
„Vypadá to tak. Tokolymu totiž někdo řekl, naprosto neopodstatněně, že ta mladá dáma se – jak bych to řekla – nevzpírá namlouvání.“
„Nevzpírá namlouvání!“ uchichtl se potěšeně. „Ten termín si musím zapamatovat.“
„A ji zase někdo varoval, aby se s ním nemazlila, jakmile si něco dovolí.“
„Takže prakticky se musela strhnout scéna. Mazané. Kdo to má na svědomí?“
Maisie nepatrně zaváhala. Ještě nikdy nevyužila své známosti s princem k tomu, aby někoho potopila. Ale Augusta si to za svou zlomyslnost zaslouží. „M…
