Emerson začal být otevřenější, když jsem se zeptala, co má v úmyslu v Káhiře dělat. „Je určitě dobré,“ dodala jsem, „hovořit nezávazně o tom, jak se dostat Setchimu na stopu, ale bez jasného rozhodnutí kde začít, bude obtížné stopu najít, natož ji sledovat.“
Hovořila jsem poněkud zahořklým tónem, protože Emersonovo zdráhání svěřit se mi se mě hluboce dotklo. Tvářil se, že si mého podráždění nevšiml, a přátelsky odpověděl: „Jsem rád, že jste tu otázku položila, Peabodyová. Uvažuju o dvou cestách. Za prvé musíme zjistit, co o tom lumpovi vědí oficiální místa. Máme oprávněný důvod požadovat informace, protože se jím cítíme ohroženi.
Ještě větší naděje vkládám do druhé cesty – využít mé známé v káhirském podsvětí. Nijak by mě nepřekvapilo, kdyby ani Setchiho nejbližší podřízení jeho totožnost neznali. Kdybychom ale poskládali všechny kousky dohromady, mohli bychom získat ucelený obraz.“
„Dobře, Emersone. I já jsem chtěla mluvit o tom jak se mu přiblížit.“
„Hm, a máte nějaké jiné návrhy, Peabodyová?“
„Vaše nápady bych jen stěží dokázala vylepšit, Emersone. Myslela jsem si, že bychom mohli začít z opačného konce, abych tak řekla.“
„Nechápu.“
„Myslela jsem, že místo shromažďování nových informací bychom mohli využít ta fakta, která už známe. Jsem přesvědčena, že to byl Setchi, kdo k nám přinesl ty obřadní nádoby. A víme, že on nebo někdo z jeho najatých vrahů, byl v hotelu tu noc, kdy byl zavražděn Kalenischeff. Navrhuju se vyptat sluhů, kteří se ten den pohybovali v hotelu. V případě potřeby bychom je mohli i podplatit nebo přimět ke spolupráci výhrůžkami.“
„Jistě víte, že policie je už vyslechla.“
„Ano, ale oni jí nemuseli nic sdělit. Takoví lidé se všude na světě zdráhají s policií spolupracovat.“
„Máte pravdu. Ještě něco?“
„Ano, je tu ještě jedna věc. Nezdá se vám, že pokud Ronald Fraser není Setchi, mohl by mít s jeho bandou něco společného?“
„Také jsem na to myslel,“ odpověděl Emerson a přejížděl si po dolíčku na bradě. „A pokud ne Ronald, mohl by to být Donald. Zatraceně,“ dodal, „proč ti dva mají tak podobná jména? Pořád si je pletu.“
„Jsem si jistá, že Donalda můžeme vypustit, Emersone. Dnes ráno byl se mnou a jen zázrakem nebyl zabit.“
„Jaké lepší alibi by mohl mít?“ trval na svém Emerson. „Pokud je Setchi on, může nařídit některému ze svých lidí, aby na něj vystřelil, a pochopitelně minul.“
„Nemohl vědět, že se probudím a půjdu za ním.“
„Proto ho chcete vypustit, Peabodyová?“ bručel Emerson. „Máte pro mladé milence neutuchající slabost.“
„Nesmysl, Emersone. Donalda jsem vyřadila výhradně na logickém podkladě. Oba jsme slyšeli, jak Ronald Fraser žádá svého bratra o setkání. Jak mi Donald vysvětlil, odkaz platil místu, kde se scházeli jako děti. Jak by se Ronald dozvěděl, kde jeho bratr a Enid jsou, pokud není ve spojení s tou záhadnou osobou, která ví všechno? A jak by Setchi věděl, že Donald bude za svítání u řeky, kdyby mu to neřekl Ronald?“
„Zatraceně, Peabodyová, vy máte neomylný smysl přehlížet očividné skutečnosti! Důvodem je vaše posedlost tím lumpem. Vidíte ho naprosto všude a obdařila jste ho nadpřirozenými schopnostmi!“
„Opravdu, Emersone –“
„Nejjednodušší a nejjasnější vysvětlení je, že se Ronald pokusil zabít svého bratra,“ vysvětloval Emerson vztekle. „Ale jde jen o akt osobní nenávisti, Peabodyová, Mistr zločinu s tím nemá nic společného. Nemám tušení, proč Ronald Donalda nenávidí, ale je tu několik možností – dědictví nebo soupeření o ruku jedné mladé dámy, například. Lidé se navzájem zabíjejí z nejrůznějších důvodů.“
„V každém případě,“ odpověděla jsem stejně zapáleně, „bychom se měli dozvědět víc o Ronaldu Fraserovi. Alespoň bychom se měli ujistit, jestli nebyl minulou zimu v Egyptě. Musel by se do země dostat pod svým pravým jménem a zřejmě by bydlel v hotelu Shepheard. Pan Baehler by mi mohl říct, jestli tomu tak bylo.“
„Vaše shrnutí nemá jako obvykle pevný základ, ale zjistit to nebude na škodu,“ zabrumlal Emerson. „A jsme tady, Peabodyová, posbírejte si své pasti.“
Vlak vj…
