Lev v údolí (Elizabeth Petersová)

„Před několika minutami jsem mluvila o vaší zručnosti v boji s rozbitou láhví, Emersone. Netušila jsem, že to umíte.“

„Ach tohle. Člověk občas někde něco pochytí… Něco mi sedí na zádech, Peabodyová. Nebo to vy –“

„Ne, Emersone. To bude kočka Bastet. Myslím, že dojedla kuře a dává najevo, že můžeme jít. Mám ji sundat?“

„Ne, pokud by to vyžadovalo změnu vaší momentální velice příjemné pozice, Peabodyová. Je to zvláštní pocit, ale není nepříjemný… Bez kočky bychom se k vám tak brzy nedostali. Váš postřeh, že Setchi ji uplatil kuřetem, když přinesl ty obřadní nádoby, byl správný. Dobře si ho pamatovala. Ztratil kapesník v pokoji slečny Debenhamové a jeho pach byl tak silný, že ho Bastet vystopovala až před dům.“

„Zajímavé! Ale bez mého signálu –“

„To byl rozhodující faktor, Peabodyová.“

„Stále jsem na vás myslela, Emersone.“

„Já na vás také. Představil jsem si, jak vás ten chlap drží v náručí – a myslel jsem, že se vzteky zblázním.“

„Choval se velice dvorně. Vysvětlil mi, že touží mou lásku získat, ne si ji vynutit silou.“

„Zatracenej mizera!“

„Má zvláštní kouzlo, Emersone. Ne takové, jakým jste si mě získal vy, ale dokážu si představit mnoho žen –“

„Váš názor mě nezajímá, Peabodyová. Zmlkněte na chvíli.“

~