Zima světa (Ken Follett)

{V}

Byla to svatba roku. Daisy a Klouček byli sezdáni v sobotu 3. října 1936 v kostele Svaté Margarety ve Westminsteru. Daisy byla zklamaná, že se svatba nekonala ve Westminsterském opatství, ale vysvětlili jí, že to je vyhrazeno pouze pro členy královské rodiny.

Svatební šaty měla od Coco Chanel. Móda období hospodářské krize diktovala jednoduché linie a minimální extravagance. Daisyiny dlouhé, šikmo střižené saténové šaty měly pěkné motýlkové rukávy a krátkou vlečku, kterou mohlo nést jedno páže.

Její otec Lev Peškov přijel na obřad přes Atlantik. Matka Olga souhlasila, že usedne v kostele vedle něj a vůbec bude předstírat, že jsou více méně šťastná manželská dvojice. Daisyinou noční můrou bylo, že se tu v nějakou chvíli objeví Marga s Lvovým nemanželským synem Gregem po boku; to se však nestalo.

Dvojčata Westhamptonova a May Murrayová šly za družičky a Eva Murrayová byla svědkyně nevěsty. Klouček byl nabručený, protože Eva je poloviční židovka – nechtěl ji vůbec pozvat –, ale Daisy na tom trvala.

Daisy stála ve starobylém kostele, uvědomovala si, že jí to srdcervoucně sluší, a spokojeně odevzdala Kloučku Fitzherbertovi tělo i duši.

Do matriky se podepsala „Daisy Fitzherbertová, vikomtka z Aberowenu.“ Ten podpis si cvičila celé týdny a pak papír vždy pečlivě roztrhala na nečitelné útržky. Teď k tomu byla oprávněna. Bylo to její jméno.

Při odchodu z kostela Fitz vzal Olgu přátelsky pod paží, ale princezna Bea si ponechala mezi sebou a Lvem metrový odstup.

Princezna Bea nebyla hodný člověk. Vůči Daisyině matce se chovala dostatečně vlídně, a pokud v jejím tónu silně zaznívala povýšenost, Olga si toho nevšimla, takže jejich vztahy byly přátelské. Bea však neměla ráda Lva.

Daisy si teď uvědomila, že Lev skutečně nepůsobí dojmem společensky váženého muže. Chodí, mluví, směje se, jí, pije, kouří a škrábe se jako gangster a je mu jedno, co si lidé myslí. Dělá, co chce, protože je americký milionář, stejně jako Fitz dělá, co chce, protože je anglický hrabě. Daisy to věděla odjakživa, ale teď ji to zasáhlo obzvlášť silně, když viděla otce se všemi těmi Angličany z vyšší třídy při svatební hostině v hotelu Dorchester.

Teď na tom ale nezáleželo. Je vikomtka z Aberowenu a to jí nikdo nevezme.

Nicméně trvalé nepřátelství Bey vůči Lvovi byla otravná věc, něco jako mírný zápach nebo vzdálený rámus, a Daisy z toho měla nepříjemný pocit. Bea sedící vedle Lva u čelního stolu se pořád mírně odvracela. Kdykoli na ni promluvil, odpověděla krátce, aniž se mu podívala do očí. Zdálo se, že si toho Lev nevšiml, protože s úsměvem popíjel šampaňské, ovšem Daisy sedící po jeho druhém boku věděla, že těm znakům porozuměl. Byl neotesaný, nikoli hloupý.

Když skončily přípitky a muži začali kouřit, Lev, který jako otec nevěsty platil účet, se rozhlédl kolem stolu a promluvil: „Tak, Fitzi, doufám, že vám chutnalo. Odpovídala vína vašim měřítkům?“

„Byla moc dobrá, děkuju vám.“

„Jen co je pravda, myslím, že to všechno bylo zatraceně fajnový.“

Bea nesouhlasně zamlaskala. Muži nemají říkat „zatraceně“ v její blízkosti.

Lev se k ní otočil. Usmíval se, ale Daisy znala ten nebezpečný výraz v jeho očích. „Copak, princezno, urazil jsem vás?“

Nechtěla odpovědět, ale on na ni hleděl s očekáváním a neodvracel pohled. Nakonec promluvila. „Nerada slyším hrubosti.“

Lev si vytáhl doutník z krabičky. Nezapálil ho hned, ale čichal k němu a převaloval ho mezi prsty. „Něco vám povím,“ řekl a rozhlédl se kolem stolu, aby měl jistotu, že všichni poslouchají: Fitz, Olga, Klouček, Daisy i Bea. „Když jsem byl malý, otce obvinili, že pase dobytek na cizím. Člověka by napadlo, že i kdyby se tím provinil, nic tak světoborného se nestalo. Jenže oni ho zatkli a správce pozemků nechal na severní louce postavit šibenici. Pak přišli vojáci, popadli mě, mého bratra a naši matku a odtáhli nás tam. Otec stál na lešení se smyčkou kolem krku. Pak se dostavil statkář.“

Daisy tenhle příběh nikdy neslyšela. Pohlédla na matku. Olga vypadala stejně překvapeně.

Skupinka u …