ČÁST PRVNÍ
DRUHÁ TVÁŘ
KAPITOLA PRVNÍ
1933
{I}
Carla věděla, že se rodiče pohádají. Sotva vešla do kuchyně, pocítila závan nepřátelství jako studený vítr, který se proháněl ulicemi Berlína před únorovou chumelenicí a pronikal až do morku kostí. Málem se obrátila a zase vyšla ven.
Bylo nezvyklé, že by se hádali. Většinou se k sobě chovali láskyplně – až moc. Carla se vždycky cítila trapně, když se líbali před cizími lidmi. Kamarádi si mysleli, že je to divné: jejich rodiče to nedělali. Kdysi to matce řekla. Ta se potěšeně zasmála. „Den po svatbě nás od sebe oddělila světová válka,“ vysvětlila Carle. Byla rodilá Angličanka, třebaže se to dalo sotva poznat. „Zůstala jsem v Londýně, zatímco on se vrátil do Německa a nastoupil do armády.“ Carla si tuhle historku vyslechla už mnohokrát, ale matku její opakování nikdy neunavilo. „Mysleli jsme, že válka potrvá tři měsíce, jenže jsem ho znovu uviděla až po pěti letech. Celou tu dobu jsem se ho toužila dotknout. Teď se toho nikdy dost nenabažím.“
S otcem to bylo stejně zlé. „Tvoje matka je nejchytřejší žena, jakou jsem poznal,“ prohlásil tady v kuchyni před pouhými pár dny. „Proto jsem si ji vzal. To nemělo nic společného s…“ Hlas mu klesl a matka se spiklenecky zahihňala, jako by Carla v jedenácti letech nevěděla nic o sexu. Bylo to tak trapné.
Ovšem občas se pohádali. Carla už uměla rozpoznat příznaky nadcházející hádky. A právě měla propuknout nová.
Rodiče seděli proti sobě u kuchyňského stolu. Otec byl oblečený v ponurém tmavošedém obleku s naškrobenou bílou košilí a černou saténovou kravatou. Vypadal elegantně jako vždycky, i když mu vlasy ustupovaly z čela a vesta se pod zlatým řetízkem k hodinkám mírně vzdouvala. V obličeji měl strnulý výraz falešného klidu. Carla ten výraz znala. Takhle se tvářil, když někdo z rodiny udělal něco, co ho rozhněvalo.
V ruce držel týdeník Demokrat, pro který matka pracovala. Pod jménem Lady Maud psala sloupek věnovaný klípkům z politických a diplomatických kruhů. Otec začal předčítat. „Náš nový kancléř Adolf Hitler vstoupil na diplomatickou scénu na recepci prezidenta Hindenburga.“
Carla věděla, že prezident je hlava státu. Byl zvolen, ale stál nad handrkováním každodenní politiky a jednal jako rozhodčí. Kancléř byl předseda vlády. Hitler se sice stal kancléřem, ale jeho nacistická strana neměla v Reichstagu – německém parlamentu – většinu, a tak ostatní politické strany mohly nacistické excesy krotit.
Otec mluvil s nechutí, jako by musel hovořit o něčem tak odpudivém, jako je stoka. „V slavnostním fraku se zřejmě necítil dobře.“
Matka se napila kávy a vyhlédla z okna, jako by ji zajímali lidé spěchající do práce v rukavicích a s šálou kolem krku. I ona předstírala, že je klidná, Carla ovšem věděla, že jenom čeká na svou příležitost.
Služebná Ada stála u pultu a krájela sýr. Položila před otce talíř, ale ten si ho nevšímal. „Pana Hitlera očividně okouzlila Elisabeth Cerrutiová, kultivovaná manželka italského velvyslance, v růžových sametových šatech lemovaných sobolí kožešinou.“
Matka vždycky psala o tom, co mají lidé na sobě. Říkala, že to čtenáři pomůže, aby si je představil. Sama měla pěkné šaty, ale doba byla zlá a ona si už roky nic nového nekoupila. Dnes ráno vypadala v tmavomodrých kašmírových šatech, které byly patrně staré jako Carla, štíhlá a elegantní.
„Signora Cerrutiová, židovského původu, je zanícená fašistka a s Hitlerem si povídali dlouhé minuty. Neprosila ho, aby přestal vyvolávat nenávist k židům?“ Otec odhodil časopis s bouchnutím na stůl.
A je to tady, pomyslela si Carla.
„Uvědomuješ si, že to rozzuří nacisty,“ poznamenal.
„To doufám,“ odpověděla matka chladně. „V den, kdy je potěší, co píšu, s psaním končím.“
„Když se naštvou, jsou nebezpeční.“
V matčiných očích se zablýskl hněv. „Neopovažuj se mě poučovat, Waltře. Vím, že jsou nebezpeční – proto se stavím proti nim.“
„Jenom nevidím důvod, proč je dráždit.“
„Ty je napadáš v Reichstagu.“ Otec byl zvolen do parlamentu za sociálně demokrat…
